Rozhodnutí zasahovat v zahraničí beru spíše jako politickou a etickou otázku. Mezinárodní právo sice je důležitým instrumentem, nicméně samo je často nástrojem mocenských zájmů - proto je třeba ho touto optikou vnímat. Rozhodně platí, že každé zapojení do vojenského konfliktu či vyslání sil do zahraničí musí vzejít z naprosto přesvědčivých argumentů. Jsem příznivcem zdrženlivějšího a uvážlivého nakládání s českými kapacitami na zahraniční mise a nikdy jsem nepodporoval intervence za každou cenu.
Proč bychom měli vysílat své síly do zahraničí? S výjimkou konfliktu na Balkáně se dá říci, že zájem naší země byl vždy spíše nepřímý. Argumentem pro zasahování vně naší země může být například nutnost pomoci našim spojencům. ČR svou bezpečnost a obranu zajišťuje kolektivně - pokud na své spojence v klíčových otázkách spoléháme, musíme sami být tím, s kým je možno počítat. Proto podporuji naši angažovanost v Afghánistánu a považuji ji za mimořádně důležitý a smysluplný úkol.
Dalším argumentem pro vyslání sil a kapacit do zahraničí mohou být důvody humanitární. ČR neváhá v případě katastrof a neštěstí operativně pomáhat finančně, materiálně i fyzicky - například vysláním záchranných složek či jinou technickou pomocí. Proto je přirozené, že motivace pomoci lidem v nouzi může být nutná i během ozbrojeného konfliktu.
V minulosti se stalo naše působení v zahraničí rukojmím domácích politických tahanic. Zbytečnou stranickou politizaci otázek bezpečnosti a diplomacie jsem tehdy považoval za velmi škodlivou - mise v Afghánistánu skutečně nejde "vyobchodovat" za zrušení poplatků u lékaře. I nyní je mou snahou na půdě Zahraničního výboru Poslanecké sněmovny vést klidnou a věcnou debatu vedoucí ke konsensu nad působením ČR v zahraničí. V dnešním světě se prostě nemůžeme o některých věcech jenom hádat.