Talkshow si sám uváděl – a dělal to dobře. Vedl ji v naprosto volném stylu, s nadhledem a humorem sobě vlastním a s ohledem k návštěvníkům, kteří se chtěli ptát. Pro ně měl v různých částech sálu v mosteckém hotelu Cascade, kde se talkshow uskutečnila, připraveny mikrofony. Zpravodajský server E-mostecko.cz pořizoval videozáznam, nepřítomní se tedy mohou podívat, co a jak se dělo, dodatečně. Záznamy přinášejí ucelenou informaci o tom, co se na jednotlivých setkáních s občany vlastně probíralo. Přáním Jiřího Šlégra bylo, aby se to dozvěděla široká veřejnost. Není přece tajnůstkář.
Jiří Šlégr přivážel na talkshow svoje medaile. Byl o ně velký zájem. Bez ohledu na věk. Hokejista se s každým zájemcem nechal vyfotit.
SPLNĚNÝ SLIB
Pořádáním talkshow splnil Jiří Šlégr slib, jenž dal svým příznivcům na facebookovém profilu: „Rozhodl jsem se definitivně, že nebudu kandidovat s hesly a sliby, které budu vymýšlet. To už tady bylo a nefunguje to.“
Talkshow navázala na předchozí běžná setkání s lidmi v okrese. Jiří Šlégr od května přes celé léto navštěvoval školy, střediska volného času dětí a mládeže, různá sportoviště a pracoviště. Všude byl vítán s otevřenou náruči. Svojí bezprostředností a projevovaným zájmem o život lidí si získával jejich sympatie.
Jiří Šlégr se na setkáních projevil jako člověk s velkým srdcem, do kterého se vejde snad každý člověk, kterého potká a s nímž hovoří o jeho radostech a starostech.
Ale pojďme zpět na talkshow.
PRVNÍ DVA HOSTÉ
Světoznámý hokejista si zval veřejnosti známé lidi, s nimiž nějakým způsobem komunikuje nebo přímo s nimi spolupracuje či je prostě jen tak zná. Těmi prvními byli Aleš Lehký a Martin Klika.
Martin Klika (vlevo) před posluchači přiznal, že má problém se domluvit s politiky a úředníky v Praze, protože oni žijí v jiném světě a problémy mosteckého okresu (cikáni, nepřizpůsobiví, chudoba atd.) vůbec nechápou. Proto je při jednání s těmito osobami vždy trpělivý a pořád dokola jim vysvětluje, o co jde. Prý už někteří začínají chápat.
Aleš Lehký byl členem skupiny Lunetic, nyní je moderátorem Snídaně s Novou a moderátorem na mnoha akcích v regionu i mimo něj. S manželkou a dětmi žije v Háji u Duchcova, narodil se v Litvínově a do školy chodil v Mostě. Jiřího Šlégra zná z dětství. Byli velkými kamarády.
Martin Klika je krajským radním a litvínovským zastupitelem, dříve vykonával funkci ředitele Městské policie Litvínov. Jiří Šlégr považuje Martina Kliku za výborného odborníka pro bezpečnostní problematiku a pro oblast sociálních věcí. Využívá jeho rad pro svoji práci.
Aleš Lehký se ukázal být vyzrálou osobností, ačkoliv ho lidé znají jako vtipálka a smíška. Řekl, že mu vadí dělení politiků na levicové a pravicové a z toho že pramení znechucení občanů z politiky. „Namísto toho, aby řešili problémy lidí, hádají se mezi sebou,“ zhodnotil.
Talkshow byla interaktivní. Šlo vlastně o volnou diskusi mezi Jiřím Šlégrem, jeho hosty a návštěvníky akce.
PO ROCE
Interaktivně jsme se zapojili i my. Náš dotaz byl určen Jiřímu Šlégrovi.
„Je to přesně rok, co jste měl v Městské knihovně Most nádhernou besedu s kolegou Robertem Kyselou. Ta se nakonec časově protáhla, protože byl velký zájem o vaše odpovědi. Kladeno bylo obrovské množství dotazů ze všech oblastí, včetně politiky. Během besedy jste se rozvyprávěl o svém působení v Poslanecké sněmovně. Přiznal jste, že jste dolní komoru parlamentu opustil dříve, před ukončením volebního mandátu. Řekl jste, že jste odcházel z vysoké politiky znechucen. Vadilo vám, že se v ní dělá hodně podrazů, nedokázal jste se s tím smířit, protože to není váš styl života, máte rád fair play a ve sněmovně, potažmo ve vysoké politice, se fér nehraje. Chceme se proto zeptat v souvislosti s vaším předpokládaným politickým comebackem na to, kde jste nabral tu novou sílu a načerpal chuť se vrhnout zpět do vysoké politiky. V Senátu ta situace až zas tak odlišná od Poslanecké sněmovny pravděpodobně přeci nebude…“
A odpověď Jiřího Šlégra?
„Až zas tak s vámi souhlasit nemohu. Situace je tam trochu jiná. Senát považuji za dozorčí radu či kontrolní orgán Poslanecké sněmovny. Senátoři hodnotí, zda návrh zákona byl správně připraven. Mohou přijít s pozměňovacím návrhem. Nebo úplně nový návrh zákona shodit. V tomto smyslu bych Senát úplně nesrovnával s Poslaneckou sněmovnou. Pravdou je, že jsem ze sněmovny odcházel znechucen. Byl jsem konsternován existencí kauz, které jsem v průběhu svého tříletého působení ve sněmovně zažil. Byl jsem, bohužel, opoziční politik. Viděl jsem, jak se pravicové strany chovají k našim občanům – a to mě strašně mrzelo. Když jsem šel po ulici a měl jsem se lidem podívat do očí, zjistil jsem, že nás všechny házejí do jednoho pytle. Občana nezajímá, zda jste orientován doleva či doprava, ale zajímá ho, co s ním zákony provedou v dané životní situaci. Proto jsem se na tom opravdu již nechtěl podílet. Stačilo mi vidět nespokojené stávkující policisty, lékaře, hasiče, jak se jim plošně snižují platy. Ta doba byla strašná.
Myslím si, že se to teď rapidně změnilo. Dneska je u vlády sociální demokracie. Lidé se mají lépe a já věřím v to, že pokud sociální demokracie zůstane u vlády, tak to bude jenom k lepšímu. Proto jsem se rozhodl znovu kandidovat – tentokráte do Senátu – a pokusit se být tou osobou, která bude bojovat za naše lidi tady žijící.
Dlouhá léta jsem působil v Americe. Vždycky jsem tam rád vzpomínal na Mostecko a Litvínov, protože tady se cítím být doma a neplánuji se nikam jinam stěhovat. Ve světě jsem viděl spoustu krásných míst, ale mně je tady dobře s rodinou a dětmi a chci tady zůstat a působit mezi lidmi. Jestliže je možnost se vrátit do parlamentu a pomáhat lidem, tak proč ne?!? Jsem připraven dát kůži na trh, jak se lidově říká.
Vím, že politika není mezi lidmi populární. Ale ono to není o popularitě, ale o té práci. Jsem zvyklý ze sportu tvrdě pracovat. Vždycky jsem si dával ty nejvyšší cíle, snažil jsem se lidem dělat radost.“
Text: Petr PROKEŠ
