Při hodnocení minulého období nesmíme zapomenout ani na to, co se povedlo prosadit nebo posunout na poli legislativním, v různých dalších komisích a pracovních skupinách či v rámci spolupráce s dalšími kraji.
Většinu období jsem působil jako výkonný místopředseda Komise Rady Asociace krajů pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch.
Během pravidelných pracovních setkání po celé republice jsme postupně navázali a prohloubili spolupráci s řadou zastřešujících organizací – s Asociací muzeí a galerií, kdy se spolupráce osvědčila zejména v oblasti legislativy, ale i v oblasti společných akcí, kterým vévodil Festival muzejních nocí – ostatně – zahájení posledního ročníku se konalo u nás v Roztokách u Prahy.
Se Sdružením historických sídel Čech, Moravy a Slezska, kdy společně usilujeme o navýšení prostředků ze státního rozpočtu na obnovy památek. Zároveň podporujeme soutěže Mladí fotografují památky a Památka roku.
Se Svazem měst a obcí, se kterými jsme našli společnou řeč v oblasti požadavků na prostředky na navyšování mezd pracovníků v kultuře ale i v oblasti financování památek a grantů.
Se zástupci odborových sdružení jsme projednávali i podmínky pracovníků v kultuře a bezpečnost práce.
Se svazy jako je Asociace hudebních festivalů jsme diskutovali i podporu vybraných festivalů ze strany státu a krajů.
V oblasti legislativy jsem úspěšně vyřešil problém zdanění darů. Dary jsou v muzejnictví významnou částí akviziční činnosti a po novém občanském zákoníku, kdy byla zrušena zároveň i daň darovací, platná legislativa ukládala povinnost nefinanční dary danit, což znamenalo nechat si dar, byť drobný, ocenit. Posudek mohl stát často více než vlastní dar, dopady by to mělo i na hospodaření muzeí a galerií. Podařilo se prosadit takovou úpravu při projednávání novely zákona o dani z příjmu, která kulturní instituce od daně osvobozuje.
Akviziční činnosti se týkal i problém zdrojů financování. V aktuální legislativě byl totiž rozpor, dle jednoho předpisu se rozšiřování sbírek „za kačku“ hradilo z provozních prostředků, dle druhého z investičních. Rada kraje i zastupitelstvo nakonec schválilo novelu zákona, která nákup sbírkových předmětů řeší z provozních prostředků. Novela jako zákonodárná iniciativa kraje by měla putovat do sněmovny.
V procesu je také téma zdanění výpůjček. Dle aktuální legislativy totiž musí kulturní instituce danit výpůjčky od jednoho subjektu, pokud přínos převýší 100.000 Kč, což se opět špatně analyzuje, často musí být posudky a zároveň i evidence výpůjček od jednoho subjektu pro případ, že celkový přínos přesáhne onu cifru. Také tady jsme nalezli řešení a zbývá ho jen prohnat patřičnými orgány.
Problematiku osiřelých děl v autorském zákoně se budeme snažit řešit v rámci novely autorského zákona a další legislativa se řešila v různém stavu také…
Ostatně – vyjadřovali jsme se dost podrobně i k vládním legislativním a koncepčním krokům. Řada seminářů přispěla k poznání diskutovaného nového památkového zákona, kdy kraje měly stovky připomínek, které nakonec přispěly k mnohým změnám návrhu.
Nechybělo aktivní vystupování k dotačním programům Ministerstva kultury ani třeba ke koncepci rozvoje kultury a koncepci muzejnictví, na jednání Komise Rady Asociace krajů byli ostatně většinou přítomni příslušní náměstci z Ministerstva kultury.
A řešili jsme i zákon o veřejných institucích v kultuře, nejprve vládní iniciativu, pak senátorskou – s negativním stanoviskem.
Samostatnou kapitolou by mohlo být působení v pracovních skupinách Ministerstva kultury a Ministerstva pro místní rozvoj. Hodně jsme se totiž ozývali, pokud se něco schválilo v duchu „o nás bez nás“.
A tak jsem byl v pracovní skupině Ministerstva kultury při přípravu programu Idemus, což je další verze programu pro evidenci sbírek, která by měla být volně přístupná pro muzea a galerie.
Obrovský kus práce se udělal také v Pracovní skupině pro přípravu výzev Integrovaného regionálního operačního programu v oblasti kultury. Doslova jsme totiž řvali, když jsme se dozvěděli přes opakovaná ujišťování o konzultace, jak dopadlo nastavení výzev Integrovaného regionálního operačního programu. Přes vlastní zadání a cíle totiž redukovalo možné žadatele v oblasti muzeí na krajská s návštěvností nad 30.000. V oblasti knihoven byli žadatelé zúženi jen na krajské instituce. A v oblasti památek zase byli žadatelé omezeni jen na Národní kulturní památky (pro srovnání – v našem kraji jich je 30, zatímco nemovitých památek zhruba 4500), památky UNESCO a jejich indikativní seznamy. V následné pracovní skupině se podařilo na daném hřišti prosadit mnohé, co může pomoci žadatelům řešit skutečně to, co potřebují zafinancovat…
Z Komise šla tak celá řada požadavků na vedení Asociace krajů, které se měly řešit s vládou. Třeba požadavek na navyšování prostředků na obnovu památek, zejména po výpadku z evropských fondů. Požadavek na systémové řešení prostředků na nárůst mezd (1% navýšení tvoří pro všechny kraje 20 milionů, pro obce to spočítaní nemáme). Požadavek na program Kultura do škol a jiné…
Jednání Komise i pracovních skupin bylo určitě i obrovskou laboratoří nápadů, informací, postupů, ať již v oblasti živé nebo neživé kultury. Zabývali jsme se třeba návratností investic do kultury nebo významem kultury pro život člověka a společnosti. Seznámili jsme se s mnohým, co jsem chtěl realizovat i ve Středočeském kraji.
