Doprovázející program, kdy první den byl s tématem řízení kvality a druhý den s tématem pro fyzioterapeuty a ergoterapeuty byl velmi přínosný pro obě skupiny. A druhý den byl doslova strhující. Nejen skvělým obsazením vystupujících, ale také kvalitou jejich příspěvků.

Pomyslnou třešničkou bylo navíc přijaté memorandum určené paní Ministryni práce a sociálních věcí. Memorandum s výzvou k urychlenému řešení platových podmínek sociálních pracovníků a pracovníků v přímé péči, tedy jednodušeji řečeno pečovatelek a pečovatelů.

Stále mluvíme o kvalitě poskytovaných sociálních služeb, o jejím zvyšování. Nikdo již ale nemluví o problému přijmout zaměstnance do sociálních služeb. Zaměstnance s empatií, s chutí pomáhat, zaměstnance, který se stará nejen o hygienu klientů, ale také o jejich spokojenost, jejich vyžití. Polohují, poskytují ošetřovatelskou rehabilitaci, doprovází klienty při návštěvě lékaře, pomáhají jim při stravování, kontrolují pitný režim. Sestavují s klienty individuální plán, který by měl vycházet z biografie klienta. Vypisují pečovatelské plány, dokumentaci. Doprovází klienty i na jejich poslední cestě. Hluboce se skláním před každým, kdo si tuto práci vybral, kdo ji vykonává.  Málokdo si umí představit náročnost této profese. Nejen fyzickou, ale hlavně psychickou. K tomu všemu chceme, aby se všichni ještě usmívali, byli milí na klienty i kolegy, na návštěvy a rodiny klientů.

Ale vyžadujeme-li takovéto zaměstnance, musíme je umět ohodnotit. Pokud toto vše mají vykonávat, neměli by myslet na to, zda jim vyjde ještě na nákup, zda se jim povede ušetřit na doplatek za elektřinu. Ušetřit na dovolenou je už opravdu v takových podmínkách složité. Za tabulkový plat ve výši kolem 14 tis. Kč (hrubého) je stále ještě zázrak, že tyto zaměstnance máme. Možná by se hodilo ale spíš napsat, měli jsme. V současné době je již situace opravdu tristní a píše-li se, kde kolik chybí zdravotních sester, lékařů, učitelů a podobně, věřte, že dnes přijmout pečovatelku se rovná výhře. Možná neutíkají pracovat do zahraničí, jako jiné profese, ale prostě jen jdou pracovat do jiného oboru.

Sociální služby doplácejí na to, že jsou potřebné jen někdy a jen nevelkým počtem rodin, v rámci celé republiky.  Jsme tedy nezajímavá skupina, kterou se nikdo moc nezabývá. A také, na rozdíl od ostatních nestávkujeme ani nevyhlašujeme stávkové pohotovosti. A k tomu se dozvíte, že ministr financí řekne, že peněz máme v sociálních službách dost. Z takového vyjádření mě až mrazí. Snad nebude pan ministr sociální služby nikdy potřebovat, případně bude mít našetřeno na péči, kterou si doplatí jinde, protože se může stát, že tady nebude nikdo, kdo by ji poskytoval. 

A rozepsat se zde ještě o tom, jak se k sociálním službám chovají zdravotní pojišťovny, by zabralo další stránku. Protože finanční prostředky od zdravotních pojišťoven nepokrývají náklady na platy sester a zdravotnický materiál už dávno. Ale o tom třeba zase příště.

Závěrem už jen velký dík všem zaměstnancům v sociálních službách. Zasloužíte si prosím úctu a respekt. 

Jan Gabriel

Ředitel Domu seniorů