Světlo spatřily první dvě verze připravované koncepce podpory významných kulturních akcí a festivalů v kraji. Tato koncepce by měla posoudit živou kulturu v kraji a zajistit vytipovaným aktivitám dlouhodobou podporu kraje. Buď přímo z rozpočtu kapitoly kultury a památkové péče nebo nějakým bonusem při hodnocení dotačních titulů. Vycházel jsem z toho, že právě stabilita jednoho z pilířů vícezdrojového financování významných akcí může přinést pozitivní efekt nejen pro organizátory, ale i pro návštěvníky a ve svém důsledku i pro kraj. Ostatně, řada studií, kterými jsem se zabýval i celostátně, ukazuje, že řada kulturních akcí přináší ve svých multiplikačních efektech do ekonomiky několikrát více, než jsou vlastní náklady akce. V kultuře nejde samozřejmě prioritně o finance, ale podobné analýzy obměkčují často i ty, co drží pokladny… Na výsledné koncepci je nutné ale po řadě připomínek a poznatků ještě dost zapracovat.
Před lety jsem zadal také zpracování koncepce uchování zpřístupnění kulturního dědictví, která se měla týkat depozitářů a expozic nejen našich institucí. Tato koncepce měla pomoci při hledání dotačních titulů, posloužit jako podklad pro plánování investic a zároveň i racionalizovat provozní náklady. Vytvořil jsem i grafický model vztahů, počítal jsem nejen se zajištěním optimalizované sítě depozitářů, ale i s konzervátorskými dílnami a dalšími pracovišti, jednotnými standardy a s provázanými databázemi. Své místo mělo i zpřístupnění expozic pro různé cílové skupiny - tělesně postižené, nevidomé apod. Koncepce měla mimo vlastní základny mít i nadstavbu, ať již v podobě různých internetových či mobilních aplikací nebo v podobě provázanosti se systémy cestovního ruchu. Dosud se podařilo shromáždit několikrát ale pouze rozvojové plány organizací v oblasti depozitářů a expozic a realizovat některé klíčové záměry. Zpracována byla z úzkého hlediska jen oblast depozitářů.
Zásadní požadavky jsem měl na komunikaci s organizacemi, zejména v oblasti ekonomické. Tam člověk ale narážel na celokrajská pravidla a personální změny, takže v průběhu období své připomínky objasňoval opakovaně několikrát... Mým cílem bylo mít jednoznačný kalendář pro ředitele organizací, kde by měly konkrétní termíny v průběhu roku, kdy mají na co žádat, co odevzdávat a podobně. Věděli by tak přesně, kdy se shromažďují třeba požadavky na tzv. rozvojové projekty, které by se pak při celkovém přehledu lépe vyhodnocovaly než při použití salámové metody.
Zároveň jsem tlačil na rozdělení neprovozních požadavků podle jejich typu a vytvoření zásobníku požadavků. To mělo umožnit jednak kategorizaci požadavků a možnost jejich komplexního řešení, jednak to mělo umožnit i lepší plánování realizací. Znali bychom tak požadavky na investice nutně související s evropskými projekty, na opravy a havárie, které jsem chtěl řešit samostatnou položkou v rozpočtu podobně, jako to mají školáci (v našem návrhu na 2017 je to již nastaveno), na investice přinášející budoucí úspory a podobně. Budoucí úspory bylo také mé téma – připravil jsem s kolegy koncepci řešení energetických úspor u všech objektů kraje, nebylo možné se soustředit jen na kulturu. Přes opakovaná jednání ale tato koncepce nebyla uvedena v život. Znamenala by po prvotní analýze souhrn i drobných opatření (od výměny jističů přes výměnu osvětlení až po výměnu zdrojů tepla apod.), které by znamenaly provozní úspory. Včetně doporučeného pořadí realizace opatření, podle úspor i návratnosti vložené investice. Řada opatření se dala realizovat i metodou EPC, nebyl by ani problém mít samostatnou položku na realizaci opatření každoročně v Plánu investic či v zásobníku.
Ale vrátím se zpět na začátek – na cíle zaměřené zejména mimo naše muzea a galerie.
Napnul jsem síly pro podporu volnočasových kulturních center. Ztotožnil jsem se s potřebou mít tzv. „zkušebny“ v každé obci nad 5000 obyvatel. Uzavřeli jsme memorandum se spolkem Kultura pro mládež, bohužel praktická spolupráce se zúžila na vytipování zbytného majetku, který třeba v případě Kladna ale nakonec nebyl využit právě pro zkušebny, ale v rámci zásady péče řádného hospodáře prodán ve výběrovém řízení. Možnost vytvořit zkušebny v prostorách kulturních institucí, muzeí a galerií, se ukázala nepříliš vhodná, světélko skýtalo využití prostor ZUŠ a dalších školských objektů. Jsme tedy pořád stále na začátku.
Úplně nově jsem chtěl rozjet v dalším období po vzoru Karlovarského kraje projekt „Kultura do škol“. V rámci estetické výchovy nových generací by se každý rok vytipovalo množství kulturních aktivit, výstav, živé kultury, návštěv památníků apod., na jejichž návštěvu by školy dostaly podporu – na dopravu a vstupné. Původně jsme to řešili na Komisi Asociace krajů jako námět pro celostátní politiku, ale to by bylo na dlouhé lokte.
A první kroky jsem udělal i v oblasti finančního zpřístupnění kultury pro cílové skupiny obyvatel. Byla zpracována analýza možností využití slevových karet pro seniory a rodiny s dětmi, samozřejmě také pro turisty. Ta ukázala velký potenciál ve Středočeském kraji. Praktická realizace však narazila na tehdy nedořešené otázky v oblasti integrace dopravy, osudu Opencard a možnosti dotačních titulů nového programového období. Vše mohlo tehdy zkomplikovat nebo výrazně ovlivnit zvolenou variantu slevových karet. Nyní se však již mnoho věcí vyjasnilo a bylo by možné takovéto karty/mobilní aplikace využít.
Zkrátka – 4 roky jsme nestáli, ale pracovali a pracovat budeme i nadále. Podpořte nás.
