V tomto díle se zaměřím na kulturní zajímavosti posledních 4 let, které mě určitým způsobem obohatily.
Naprostou bombou byla účast na kutnohorském stříbření. Historická slavnost v autentickém prostředí historického jádra Kutné Hory sice každoročně znamená velice náročnou přípravu a často i zoufalé shánění různých zdrojů finančních i účinkujících, ale výsledek stojí za to. Na dva dny se vrátíte o řadu staletí zpátky a v doporučených kostýmech zažijete rytířské souboje, vlajkonoše, průvody městem a další program, který připravili kutnohorští občané při příležitosti příjezdu krále Václava IV. s jeho chotí a dvorem. Historických slavností je v kraji ale celá řada, ve Zruči, v Kolíně, Mělníku i jinde a všechny mají své kouzlo.
Úplně jiný, ale také nádherný zážitek, mi přinesl Podblanický hudební podzim. Ocenil jsem malá vystoupení po koncertních místech a kostelích desítek obcí, ta atmosféra byla vždy kouzelná. Z druhé strany kraje jsem zabrousil zase do Památníku Bedřicha Smetany v Obříství na Mělnicku, který kraj pomohl zrekonstruovat. Také tam jsem zažil vždy fantastické prostředí. Ostatně, vážná hudba je v našem kraji hluboce zakořeněná, známé jsou i festivaly jako Talichův Beroun, Dvořákova Příbram nebo Sukovy Sedlčany.
Neočekávaný zážitek jsem měl ale i z oblasti folkloru. To, co umí Dykyta z Přerova nad Labem, obzvláště v prostředí našeho skanzenu, mě vracelo do dětství, kdy jsem zpívával lidové písničky s dědou… A folklorní festivaly v Tuchlovicích, v Pojizeří, Open air v Přerově nad Labem, Mělnický Vrkoč nebo několik ročního Západoslovanského festivalu, svou sílu ukázat také dokázaly…
Rád jsem navštěvoval i country. Příjemné prostředí ke koupání, táboráku i country hudbě poskytovala Malá Lečice, tradiční country festivaly probíhaly ale i třeba na mělnické Lhotce nebo ve Slabcích. Ale Porta je prostě jen jedna. V Řevnicích...
A fascinovalo mě i to, kolik mladých lidí se věnuje poezii. Tvorbě i přednesu. Na krajském kole Wolkerova Prostějova, Seifertových Kralupech nebo na Ortenově Kutné Hoře.
Nádherný zážitek jsem měl také z festivalu pantomimy v Kolíně Otevřeno. Ale to bych skutečně mohl pokračovat do nekonečna… Prostě jsem poznal, že náš kraj je nesmírně kulturně bohatý, že kulturou žije, pravda, zejména zásluhou nadšenců a dobrovolníků. Na straně druhé i to, že v mnoha obcích je jedinou výspou kultury knihovna a někde ani to ne. Každý rok jsme oceňovali dobrovolníky, v knihovnách to byla cena Kramerius, v jiných oblastech ceny přímo kraje…
Pestré zážitky mám i z prezentace našeho technického kulturního dědictví. V podzemních chodbách v řadě institucí představujeme nejen naše nerostné historické bohatství, uhlí, zlato, stříbro, uran atd., ale i těžkou staletou práci celých generací, na které stálo bohatství naší země a sláva našich panovníků. Prezentujeme tam i naše šikovné ruce, které postavily stroje, nad jejichž velikostí a silou se skláníme i dnes… Naše muzea (a zejména lidé v nich) dovedla představované expozice i doprovodné programy opravdu do bohatého a napínavého „nabídkového koše“.
Umění nejen našich pradědů a prababiček jsme se věnovali také pravidelně – bylo mi ctí se setkat s lidmi, kteří dokáží ve svém řemesle kouzlit, a to tradičními metodami. Oceňovali jsme Mistry tradiční rukodělné výroby – řezbáře, tvůrkyni vizovického pečiva, betlémáře, švadlenu lidových krojů nebo i skutečného umělce s proutím…
Poučné byly tak archeologické expedice. Stát na vykopávkách v Berouně a pozorovat, jak se odhalují historické hrnčířské pece, nebo na historickém keltském tržišti a mít v ruce předmět starý několik tisíc let, to je opravdu zážitek!
Z oblasti památkové péče mi v paměti utkvěl také zámek v Křinci, jehož majitel se s neutuchajícím elánem snaží zámek opravit, získat partnery a vdechnout opravdu velkému zámku čilý život. Však má na zámku mnohá překvapení, secesní plakáty, které vystavuje po galeriích i kavárničku, kde se zaposloucháte do starých desek. Fascinující byly také projekty oživující přímo památky. Dva ročníky Noir festivalu na Křivoklátě, které jsem navštívil, přímo sváděly k tomu nechat se unést místem a bohatým programem a zmizet na dobu konání civilizaci z očí… Zatím vítězně jsme vyrvali ze zubů času také tvrz Hradenín, tak nás práce ale ještě čeká… Na Buštěhrad, zámek s cejchem Ratha, budoucnost čeká také, i když jsem se dost snažil to někam posunout… Ale 450 hradů, zámků a tvrzí v kraji, přes 4500 nemovitých kulturních památek, to je pěkná sumička potřebných financí…
Jak už to bývá, musel člověk skousnout i řadu projektů s otazníky. Je vždy těžké koukat, jak se na něco horko těžko shání desítky tisíc, a pak na jinou kulturní akci není problém utratit miliony. Občas se mi také stávalo, že jsem přišel na akci, kde kromě organizátorů a účinkujících nikdo nebyl…
Hodně otazníků vyvolával také projekt Středočeského orchestru, který nakonec zůstal rozpracován v 5 variantách bez konečného rozhodnutí. Zatím. Přínosy ten projekt ale bezpochyby má. A obhájit by se určitě dal.
Jó, člověk byl radní, ale ne samoděržaví. I v Radě se musí dělat kompromisy a také se musí poslouchat, rozhodnutí většiny je závazné pro všechny… Ostatně - často i v životě… „A vo tom to je.“
