Ze zdraví hodlá koalice udělat zboží na prodej a dá tak cca 250 mld. Kč a jejich nárůst ročně k dispozici bezrizikovému byznysu finančním skupinám bez ohledu na dopady na zdravotní stav obyvatelstva, život jednotlivých občanů, sociální soudržnost společnosti a jakoukoliv humanitu.
Nejoblíbenějším argumentem pro otevření plateb za lékařskou péči, která je v této chvíli nezákonná, je možnost zaplacení si lepší kloubní náhrady. Každý odborník vám přitom řekne, že je to medicínský nesmysl. Nejdražší je náhrada asi za 110 tisíc. Tato náhrada se v této chvíli indikuje pro mladé, výkonné sportovce, protože se předpokládá její trvanlivost zhruba 30 let a skutečně plná zátěž. Operovat takovou náhradu člověku v sedmdesáti je nesmysl. A pomineme to, že může být z mnoha biologických důvodu pro konkrétního člověka naprosto nevhodná, ať je mladý nebo starý. Ministerstvo hraje lidem na city i argumenty, že poplatky znamenají více léčených onkologických pacientů. Tento argument neobstojí eticky ani před zákonem. Pacient, v horším případě pozůstalí, kteří by prokázali, že pacient nebyl léčen, jak měl, by byl v soudním řízení velmi úspěšný. Nedostatek financí není argument a není pravdivý ani v tomto případě.
Ano, potřebujeme moderní a efektivní zdravotnictví v jehož centru je zdraví a zájem pacienta na jeho uzdravení, na plnohodnotném, kvalitním životě. K tomu musí vést reformní kroky v této oblasti. I proto nemůžeme připustit, aby se ze zdraví stalo komoditou, jak je cílem navrhovaných opatření ministra Hegera.
Možnost připlácení si na péči, zrušení paragrafu paní Fischerové, znamená, že se ze zdraví stane zboží. Logickým zájmem toho, kdo je bude „prodávat“, což budou lékaři a zdravotnická zařízení, nebude a nebude moci být, vyléčení pacienta, ale právě naopak – vydělat co nejvíce, tj. udržovat pacienta v nemoci a nechat ho platit co nejdéle a co nejvíce. To je logika trhu. Proto v Evropském sociálním modelu, v sociálně tržním hospodářství, zdravotnické systémy jsou postaveny mimo obchodní společnosti. Principy zpoplatnění jsou zásadní dva - pacient platí jen to, co je bagatelní a finančně nenáročné a lékaře k této léčbě v podstatě nepotřebuje a pak to, co je záležitosti nikoliv zdravotního stavu, ale jakéhosi komfortu, jako třeba brýle a oční čočky, kosmetické operace, část stomatologické péče. Nikdy nemůže být zpoplatněna léčba těžce nemocných. Nejen proto, že v těchto případech nelze předem kalkulovat náklady, ale mimo jiné proto, že v civilizovaných zemích je nepřijatelné a nehumánní neposkytnout člověku péči, kterou poskytnout lze ke zmírnění jeho utrpení bez ohledu na výši jeho konta.
Současná česká vláda předkládá jen nekompetentní ideologické návrhy bez reálného základu a praktické proveditelnosti. K tomu ji takové pojmy jako humanita evidentně nic neříkají. Dovolí-li vládě občané realizovat její ideologické záměry, budou v této zemi opět všichni rovní a někteří rovnější a to nikoliv formálně, ale v tom nejcennějším co máme - v oblasti zdraví a života. Ten, kdo na to doplatí nejvíc, budou především střední vrstvy, lidé, jejichž příjem je závislý na jimi odváděné práci, ať už jsou podnikatelé nebo zaměstnanci. Je krutá realita, že stane-li se úraz, onemocní-li člověk, o tento příjem rázem přijde. Chtít po něm v této chvíli další výdaje nad rámec jeho běžného života, znamená poslat ho definitivně pod hranici chudoby. To není strašení, to je krutá realita, kterou by měli domýšlet všichni ti, kteří nyní tleskají těm takzvaným reformám.
Alena Gajdůšková, pacientská ombudsmanka
