Zpočátku to vypadalo slibně. Jiří Brady byl svými loutkovodiči vtažen do hry přesně v tu pravou chvíli. Média se toho chytla s takovou vervou, jako by jeden nevyznamenaný strýček byl problémem, který zcela zastíní islamizaci evropských států či současné nepokoje a masové protesty ve Francii. A díky mohutné mediální podpoře se podařilo spáchat i demonstraci na Staroměstském náměstí (která byla sice zanedbatelná oproti loňskému desetitisícihlavému pochodu národoveckých sil, nicméně mnohem větší než obvyklé sluníčkářské seance).
Už to chvíli vypadalo, že se pod Zemanem rozkýve prezidentské křeslo a staneme na prahu majdanu. Jenže pak začalo leccos skřípat. Již samotná chronologie událostí totiž naznačovala, že všechno je jinak, než tvrdil Herman – jeho strýček totiž nebyl mezi vyznamenanými již několik dnů před tím, než se Herman sešel s tím tibetským marxistou. A když se do ČR dostala informace z Kanady, že žádné vyznamenání pro Bradyho nebylo předem oznámeno, tak se konstrukce hermanovců zhroutila jako domeček z karet. A s odstupem několika dnů, po splasknutí mediální bubliny, vidíme, že důsledky této hry jsou nakonec přesně opačné, než jaký byl cílový vektor hermanovců.
Jedním z důsledků kupříkladu bylo znemožnění Michal Horáčka v očích veřejnosti. Horáček si totiž v minulých týdnech dával velký pozor na to, aby se svými výroky nezařadil mezi pražskou kvákárnu – protože moc dobře věděl, že právě to by jej poškodilo v očích voličů a dost mu ztížilo cestu na Hrad. Nicméně 28. října byl natolik přesvědčen o svém budoucím úspěchu, že ztratil opatrnost a na Staromáku vystoupil spolu s řadou slunkomančů – čímž odkryl své karty a odhalil, že je pražskokavárníkem až do morku kostí.
O dalším důsledku – posílení prezidenta Zemana – pojednává průzkum společnosti SANEP. Podle tohoto průzkumu si 48,2 % občanů myslí, že hysterie okolo Bradyho je útokem na hlavu státu. Pouze 21,4 % respondentů vidí vinu na straně Zemana. Stejně tak je příznačné, že u 31,1 % lidí tato kauza ovlivnila jejich pohled na Zemana kladně a pouze u 22,3 % občanů záporně (u ostatních to názor na Zemana neovlivnilo). Dokonce i relativně mainstreamový průzkum tedy připouští, že vítězem této bitvy se stal Zeman.
Důvod, proč tomu tak je, není vůbec složitý – přesto jej slunkomanči odmítají pochopit. Spočívá v tom, že stále více lidí přestává věřit mainstreamovým médiím – a proto tito lidé nenasedli na uměle vyvolanou mediální vlnu okolo ,,nevyznamenaného strýčka“. Řada lidí má dokonce vyvinutý instinkt (ještě z dob minulého režimu, ale dodnes platný), že pravda se většinou blíží pravému opaku toho, co říkají média. V podstatě se tedy dá říct, že čím intenzivněji nám média vštěpují svoji ,,pravdu“, tím více se lidé obracejí k alternativním názorům.
Samozřejmě že Zeman není ideální prezident. Má i své stinné stránky – jako je např. jeho přehnané eurohujerství, podpora burešovin či koketování s globálními kmotry, kteří opouštějí potápějící se USA a chtějí začít svůj vliv uplatňovat skrz Čínu. Nicméně si stále myslím, že ze současných vrcholných politiků je Zeman nejmenším zlem. A – na rozdíl od ostatních politiků – alespoň občas hájí i zájmy ČR.
Proto jsem rád, že bitva Zemana proti hermanovcům dopadla takto. Nicméně je prakticky jasné, že se havloláskaři jen tak nevzdají a přijdou s dalšími pokusy o český majdan. Je dost možné, že k tomu využijí blížící se 17. listopad. Nicméně pokud se nepoučí ze svých chyb, mohou jejich aktivity přispět naopak k tomu, že Zeman příští prezidentskou volbu vyhraje již v prvním kole.
