21.11.2016 9:37:48
Dva 17. listopady jako nastavené zrcadlo
To, co následovalo po listopadu 1989, má pachuť podvodu, kterému padly za oběť jak masarykovská republika, tak také ideály sociálně spravedlivějšího, demokratičtějšího státu a společnosti.
Moje historická paměť nesahá však pouze k roku 1989. Chci proto vzdát hold především těm, kdo se před 77 lety v říjnu účastnili demonstrací a postavili slovem i činem proti německému nacismu. Chci připomenout ty studenty vysokých škol, které nacisté 17. listopadu 1939 popravili, i ty, které v ten den přepadli na vysokoškolských kolejích a po stovkách odvlékali do koncentračních táborů Sachsenhausen a Oranienburg. Jejich památka jako by se dnes zcela vytrácela tváří v tvář hlučným mediálním pokryteckým oslavám mocenského převratu, který začal v listopadu 1989.
Přitom mezi rokem 1939 a rokem 1989 a zejména tím, co po něm následovalo, je propastný rozdíl. Proti étosu těch, kdo se v roce 1939 nezištně a bez ohledu na smrtelné riziko demonstrativně vzepřeli nacistům a přihlásili k Československé republice, stojí upachtěná, sobecká havlovská parta bez morálky, která po roce 1989 rozbila společný stát Čechů a Slováků, podvedla studenty i všechny občany a která je obelhává a podvádí dodnes.
Ještě v začátku 90. let minulého století ujišťovaly nově vznikající nebo kabáty převlékající elity v čele s Václavem Havlem a Marianem Čalfou občany, že všem se bude žít lépe, že nezaměstnanost v naší republice nebude a sociální jistoty se dokonce podstatně zvýší. Od počátku ale občanům lhali a zatím mysleli na sebe, na to, jak si pomoci k funkcím, k majetku a všemožným výhodám.
Historický odkaz 17. listopadu 1939 je zcela nepochybný a nezpochybnitelný. Často se ale zamýšlím nad tím, co vlastně zůstalo z ideálů, které se vznášely nad listopadem 1989. Nevzpomínám si, že by se před 27 lety mluvilo o dravém kapitalismu, o radikální kapitalistické ideologii, o nadbíhání sudetským Němcům, o rozdávání národního bohatství zahraničnímu kapitálu, církevním prelátům či šlechtě. Ani jednou nebylo vysloveno přání, že by měl být rozbit společný stát Čechů, Moravanů, Slezanů a Slováků.
Kdyby v té době Václav Havel a jeho kumpáni slibovali lidem, kteří vyšli do ulic, že zkomplikují život českému průmyslu a zemědělství, prosadí nezaměstnanost a občanům zajistí, aby si připláceli na zdravotnictví a na vzdělání, sotva by sklidili ovace. To už pochopili mnozí, kdo před 27 lety věřili slibům o ekonomické prosperitě, větší sociální spravedlnosti a vítězství pravdy a lásky. Říjen a listopad roku 1939, vzepětí a oběť studentů tváří v tvář nacistické okupaci, to je heroická součást národních dějin. To, co následovalo po listopadu 1989, má ale pachuť podvodu, kterému padly za oběť jak masarykovská republika, tak také ideály sociálně spravedlivějšího, demokratičtějšího státu a společnosti. Farizejství a šíření iluzí končící podvodem a lží, které začalo Havlem, se promítá i do dnešní politiky Sobotkovy vládní koalice, jejíž římskokatolické a sudeťácké vidění našich národních dějin je pro většinu národa doslova úděsné. Také proto se dnes skutečný odkaz T. G. Masaryka, odkaz 17. listopadu 1939 příliš nepřipomínají. Bezohlednost, sobecká zištnost a zrazování republiky, výprodej národních zájmů by pak příliš bily do očí.
Miroslav Grebeníček
publikováno v deníku Haló noviny 21.11.2016
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
1 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
