Pro mnoho jiných lidí byl výsledkem roky trvajícího procesu postupné eroze systému, zdánlivě nikam nevedoucího, beznadějného donkichotského boje s nepřemožitelným. V těch letech před převratem jsme vítali každý náznak, že se něco mění. Sebemenší krůček, sám o sobě bezvýznamný, znamenal naději, že se vůbec něco změnit dá, že kolos systému není tak úplně nerozrušitelný, jak se nám snažili namluvit. Byl ale zároveň něčím víc - další kapkou, plnící přehradu. Žádná přehrada nedokáže zadržet nekonečné množství vody. Žádný systém nedokáže trvale odolávat stále rostoucí opozici. Kapka za kapkou, až to praskne.

Když kapela Ortel, projekční plátno opozičních sil, znovu manifestuje skutečnou podobu veřejného mínění a opět odhalí dokonalý rozpor mezi názorem lidí a elit, je to víc než malá kapka. Když se na scéně objeví aktivisté, kteří zaútočí proti konformnímu umělci "estetickým zásahem" proti jeho sochám přesně v tom stylu, jaký si elity až dosud vyhrazovaly samy pro sebe, je to víc, než jen malá kapka.

Nevím, kolik tlaku dokáže ještě vydržet ta dnešní přehrada systému, než praskne. Ale ve chvíli, kdy už se neptáme zda, ale kdy, už jsme zdaleka překročili všechny pomyslné linie, vyznačující bezpečnou úroveň hladiny. Ti, co bydlí pod hrází, by se měli začít opravdu bát.