Podstatné je, jak hluboce se ve své bohorovnosti mýlí.
Když pan Bártík posílá policii zlikvidovat tržiště na základě pochybného právního podkladu, o němž protistrana tvrdí, že je de facto nulitní, šklebí se spokojeně s výrazem člověka, jemuž se nemůže nic stát. Když jim to vadí, ať se roky soudí, píše cynicky Bártík a počítá s tím, že on už tou dobou bude bůhvíkde, a i kdyby nakonec po pár letech poslední odvolací instance dala za pravdu těm druhým, bude to město, kdo škodu zaplatí. Bártík se bude šklebit dál.
V pocitu nedotknutelnosti a opojení mocí není Svatopluk Bártík v hnutí Žít Brno výjimkou. Co se nám může stát? Nanejvýš nás nezvolí. V klidu přežijeme čas voličské nepřízně na grantech a dotacích ve svých neziskovkách a vypomůžou nám kamarádi, kterým pomohli do pracovních míst. Nebude tak zle, brzy to přejde a karta se zas obrátí.
Můžeme vesele krást, třeba benzín, můžeme přihrávat veřejné peníze kamarádům, třeba těm, co jim dlužíme z dob boje proti hracím automatům, můžeme se pokoušet o manipulace s veřejnými zakázkami, můžeme připouštět ničení veřejných prostředků prostřednictvím neuvěřitelného chaosu, doslova bordelu, třeba jako v Turistickém informačním centru… Můžeme vše. Matěj Hollan, Barbora Antonová, Svatopluk Bartík, na ty všechny už byla podána řada trestních oznámení a další se připravují, ale oni se smějí pořád. Netuší, jak snadno jim může jejich úsměv ztuhnout.
Smést z dobytých pozic může tyhle pány a dámy smést cosi mnohem rychlejšího, účinnějšího a především definitivnějšího než jsou volby. Policie a kriminál.
Podle názoru řady lidí, který sdílím, se lidé z Žít Brno, ale také další lidé působící v neziskových organizacích, dopouštějí systematicky, dlouhodobě a ve velkém rozsahu kriminální činnosti. Krádeže, zpronevěra, dotační podvody, porušování povinností při správě, péče řádného hospodáře, zneužití pravomoci, ani jako laik nevím, jak přesně by jednotlivých případech zněla klasifikace těchto činů. Myslím, že když někdo vykazuje náklady na soukromé cesty jako cesty služební (Matěj Hollan), bude to asi krádež. Myslím, že když někdo z veřejných prostředků určených na sociální programy platí večírek svého politického spolku (Nesehnuté Sexistické prasátečko jeho ženy), právník by v tom našel dotační podvod. Když náměstek primátora dopustí donebevolající mrhání veřejnými prostředky v organizaci, za níž nese odpovědnost (Matěj Hollan a Turistické informační centrum), pak by to jistě bylo cosi jako jednání v nesouladu s péčí řádného hospodáře. A i na to, když se peníze z rozpočtu města prostě dají starému spolubojovníkovi, bez ohledu na neexistující veřejný prospěch (Matěj Hollan pro Martina Freedom Svobodu), jistě bude nějaký paragraf.
Od toho, aby se z paragrafu stala pouta a Matěj Hollan se svými kumpány si užili transportu do vyšetřovací vazby, je dělí jen jedno – motivace státního zastupitelství jejich kriminalitu důsledně stíhat.
Marek Dalík, Vít Bárta a David Rath, ti by mohli hodiny vyprávět, jak umí být státní zastupitelství vrtkavá. To se tak zničehonic změní vítr a než se naděješ, jsi v báni. Pořád si říkáš, je to dobrý, mám přece funkci, a těch pár křiklounů… karavana jde dál. Říkáš si, říkáš, a už tě vezou.
Všichni ti, jimž Žít Brno, politické neziskovky a celá tahle neomarxistická sebranka pije krev, mají v arzenálu smrtící zbraň. Důsledné právní kroky, vedoucí k trestnímu stíhání, mohou přinést přesně to, co chceme. Stačí jen málo, vysvětlit celý problém státním zástupcům, aby začali konat.
Nevíš dne ani hodiny, Bártíku. A co jsem tak já slyšel, jakoby tam někde v dálce už začaly praskat ledy.
-----
Veřejné prohlášení ve věci odstranění tržnice na Pohořelci v Brně dne 26. 11. 2016
