Nejprve bych chtěla odpovědět paní poslankyni Kohoutové prostřednictvím předsedající. Vy jste se ptala, jestli někdo byl mezi bezdomovci. Ano, paní kolegyně, já tam docházím. A docházím tam opakovaně. A můžu říci, že skutečně mnozí se dostali na ulici ne vlastní vinou, prostě přišli o práci. Tím pádem se dostali do dluhových pastí, ztráceli možnost vůbec splácet nájmy, hypotéky atd. atd. a dostali se na ulici. A všechny ty návrhy, které vy tady předkládáte jako pravice, k této situaci ještě přispívají. Ať už je to zdražování zdravotnictví, zdražování prostřednictvím DPH, těchto sociálních reforem atd. atd.
Ono cílem každé reformy by mělo být zlepšení systému života občanů. To se však o předloženém návrhu říct nedá. Hlavním cílem vládní představy sociální reformy, jejíž součástí je předložený návrh zákona o pomoci v hmotné nouzi, je úspora veřejných prostředků za každou cenu. Nic proti úsporám, ovšem nesmí se tak dít bezohledně, krátkozrace, na úkor těch, kteří dávky v hmotné nouzi, ale i další sociální dávky a příspěvky potřebují. Není přece možné trestat lidi, v momentě, kdy se v naprosté většině, jak už jsem řekla, ne vlastní vinou, dostanou do situace, kdy nemají na živobytí pro sebe příp. pro své děti. Není možné zavírat oči před sociálními dopady, které se ve své podstatě odrazí nejen v životě jedinců samých, ale i v celé společnosti. Na tyto dopady dlouhodobě upozorňujeme nejen my poslanci za KSČM, ale také odbory, Svaz měst a obcí, krajů, zaměstnavatelů, protest proti zákonu vyjádřil i Akční spolek nezaměstnaných a další instituce.
Namísto toho, aby byl nejdříve zpracován podrobný rozbor současného stavu, tzn. co vyhovuje, co se osvědčilo a co je třeba změnit, střílí Ministerstvo práce a sociálních věcí od boku na základě odhadu, jak konečně samo přiznává i v důvodové zprávě. Nejsou zpracovány analýzy dopadů na občany a sociální skupiny v jednotlivých regionech se zohledněním místních podmínek v souvislosti s nezaměstnaností, dopravou, vzdělaností, možnostmi uplatnění apod. Nebyly vytipovány kritické oblasti, chybí zodpovědné posouzení situace poskytovatelů sociálních služeb a těch, kteří je potřebují.
Přitom návrh zákona obsahuje velice závažné změny ve výši a podmínkách poskytovaných dávek. Mezi tyto změny patří i zúžení okruhu osob, které budou mít nárok na životní minimum. To je v zákoně definováno jako minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. V současné době činí měsíční životní minimum pro jednotlivce 3 126 korun. Pro první dospělou osobu v domácnosti 2 880 korun, pro druhou a další 2 600 korun. Pro nezaopatřené dítě ve věku do 6 let je to částka 1 600 korun, pro dítě ve věku od 6 do 15 let jde o částku 1 960 korun. Částka, kterou občané dostávají, však obvykle nedosahuje ani životního minima a v mnoha situacích se omezuje na existenční minimum, které je minimální hranicí peněžních příjmů, jež se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních životních potřeb na úrovni umožňující přežití. V současné době činí měsíčně 2 020 korun.
Návrh obsahuje novou úpravu výše částky na živobytí a je velmi nepřehledný, takže občané ani nebudou vědět, na co vlastně mají nárok. Doposud platí, že pokud osoba v hmotné nouzi odpracuje zadarmo 20 hodin v rámci veřejné služby, má nárok na minimum, tzn. na částku 3 126 korun, místo existenčního minima, které už jsem uvedla, 2 020 korun. Nově bude muset odpracovat zadarmo 30 hodin a dostane jen poměrnou část rozdílu mezi životním a existenčním minimem. Navíc zákon zahrnuje nové důvody ke snížení částky na živobytí na úroveň existenčního minima.
Souhlasit nelze také s návrhy směřujícími k vypuštění úhrady nákladů na základní vybavení domácnosti vznášející požadavky na rychlejší prodej movitého majetku a zpřísňující podmínky pro uznání snahy o zvýšení příjmu vlastní prací. Dojít má také k časovému omezení vyplácení doplatků na bydlení. Nově by pod podmínkou nároku na doplatek na bydlení mělo být získání nároku na příspěvek na živobytí.
Doplatek na bydlení by se poskytoval nejdéle na dobu 84 měsíců během posledních deseti let, přičemž doby pobírání se v období těchto deseti let sčítají.
Takže po uplynutí příslušných období bude občan bez nároku na jakoukoli podporu bydlení, protože souběžně se navrhuje časově omezit také poskytování příspěvku na bydlení. Co bude následovat, je, myslím, víc než jasné. A bylo to tady řečeno před chvílí ze slov mnoha předřečníků. Vzroste počet lidí bez přístřeší a těch, kteří budou propadat v sociální síti do chudoby.
Jednou z podmínek pro nárok na příspěvek na živobytí má být tzv. bydliště na území České republiky. V České republice však existuje poměrně rozsáhlá skupina osob bez bydliště, které se nacházejí zpravidla v situaci sociální potřebnosti. Stanovení tohoto omezení znamená jejich vyloučení z poskytování nejzákladnější pomoci. Nárok na pomoc by měl být přiznán všem českým občanům, pokud jinak splňují podmínky zákona.
Jedním z cílů předloženého zákona má být podpora odpovědnosti osob v rámci rodiny a motivace k aktivnímu řešení nepříznivé situace. Zároveň je úprava zaměřena na zpřísnění podmínek pro osoby, které se vědomě vyhýbají práci. Já v žádném případě nejsem zastáncem těch, komu se nechce pracovat. Ale nejdřív tu práci musí každý dostat. A nejen to. Musí za ni dostat mzdu, která mu náleží. V momentě, kdy na jedno pracovní místo čeká x lidí, kdy mnozí uchazeči bývají odmítáni, protože se prostě zaměstnavateli nelíbí, kdy jsou tu desetitisíce nezaměstnaných absolventů škol, kdy jsou vylepšovány statistiky počtu nezaměstnaných tím, že jsou vyřazováni z evidence, je to s tou motivací mírně řečeno postavené na hlavu.
K organizaci veřejné služby. Úprava předpokládá převedení organizace veřejné služby na Úřad práce České republiky. Celkové náklady na toto převedení vycházejí za rok zhruba na 70 mil. korun. Tyto prostředky mají jít z kapitoly Úřadu práce z prostředků na politiku zaměstnanosti. Myslím, že tyto peníze by mohly být vynaloženy mnohem účelněji. Kromě toho odebrání kompetencí obcím zvyšuje nebezpečí zhoršení nabídky sociální práce na jejich území a vzdálení se svým občanům. Odhadované úspory, kterými ministerstvo argumentuje, jsou navíc velice sporné, neboť velká část nákladů bude převedena na občany a poskytovatele těchto služeb.
Ministerstvo práce a sociálních věcí při prosazování navrhovaných změn opakovaně argumentuje zneužíváním dávek a rostoucími nároky na dávky hmotné nouze. Tento nárůst však není způsoben tím, že by se lidem nechtělo dělat. Takových je výrazná menšina. Příčiny jsou někde jinde. Ve vysoké nezaměstnanosti, v poklesu příjmů v důsledku ekonomické krize, ale také proto, aby bylo na příjmy pro ty nejbohatší, v neustálém zdražování a konečně v důsledku toho, že se nevalorizuje minimální mzda.
K nárůstu žadatelů výrazně přispívá toto snížení dávek nemocenského pojištění a státní sociální podpory. Redukce a zpřísňování dávek v hmotné nouzi v kombinaci s vysokou mírou nezaměstnanosti, kterou jsou postiženy zejména nízkopříjmové skupiny, povede k nárůstu chudoby ve společnosti se všemi důsledky z toho plynoucími. Proto předložený vládní návrh nemohu podpořit a přikláním se k návrhu na jeho zamítnutí. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM)
Zdroj: Stenozáznam PS PČR dne 8.6.2011
