Naděje na omezení nenávistných a zcela zbytečných antiruských provokací, obecněji pojato i na zklidnění restartované studené války živené americkou imperiální administrativou za aktivní pomoci některých evropských vazalů, se zvolením Donalda Trumpa prezidentem USA subjektivně vzrostla. Podle mého názoru ovšem jen kosmeticky! 

    Osobně však zastávám názor, že předvolební rétorika amerických prezidentských kandidátů se  diametrálně odlišuje od jejich reálného politického konání poté, již jako zvolených prezidentů. Jsem tedy dokonce v jistém názorovém souladu i s exprezidentem Klausem, který na Primě prohlásil, "že Trump stejnou předvolební hru dnes již nehraje". Dodávám, že je to zřejmé nejen z jeho již mnohem více uměřených prohlášení, ale zejména potom z provedených nominací do vrcholných funkcí americké administrativy. Ty se nyní, a to zcela v rozporu s jeho předchozí filosofií a vedením předvolebního boje, jeví vyváženými. Vyváženými jsou však pouze pro americký bipartistický politický systém, neboť například nominace Rexe Tillersona na post ministra zahraničí musí být nejen z ruského pohledu nadmíru kontroverzní. Tillersonem zastávané antiruské postoje, aktuálně kritika Putinova postupu na Krymu či v Sýrii, ostře rámuje jeho neochota odpovědět na bazální otázku, zda považuje ruského prezidenta za válečného zločince či nikoliv. 

    V zemi "největšího exportéra kapitalistické demokracie" bohužel stále přetrvává, a nejspíše přetrvávat ještě dlouho i bude, že uvolňování napjatých americko ruských vztahů, se někteří nadnárodní hráči, zejména rekrutujících se ze zbrojařského průmyslu, velice obávají. Jejich konglomeráty nesou tuto možnost velice úkorně, neboť tuší omezení  své dominance v relevantních sektorech světového hospodářského prostoru. Nelení a vyráží do ideového protiútoku! 

    A tak Washington Post chrlí články typu "Špičky Ruska slavily Trumpa jako geopolitické vítězství", a nebo americké zpravodajské služby, přicházejí s poznatkem, že "Rusko je kybernetickou hrozbou pro jejich státní struktury". Prý z důvodu, že nové důkazy potvrzují, že existovalo přímé propojení mezi Moskvou organizovanými kyberzločinci se skupinou, jež i v minulosti stála za zveřejněním řady tajných informací amerických úřadů. Zpravodajci prý také mají nezvratný důkaz o tom, že Rusko poskytlo elektronické dokumenty Demokratické strany portálu WikiLeaks apod. 

     Obdobně pokoutné mediální hrátky jsme mohli registrovat i u nás. A kde jinde, než ve “veřejnoprávní” ČT, která stále ještě podléhá postshavloidním strukturám infikovaným šroubovaným antirusismem a snahou o podněcování nových vln, nejen studené války. Do očí bijící, až fanatická antitrumpovská nenávist musela dokonce negativně zaujmout i dlouhodobě “hluchoněmou” Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Ta veřejně oznámila, že došlo k manipulativnímu spojení obrazu a slova během reportáže o postoji amerických celebrit k oběma kandidátům – v okamžiku, kdy v komentáři zněla informace, že‚ proti Donaldu Trumpovi už mezi hvězdami vznikla i petice, připojilo se k ní na 70 tisíc lidí s heslem: zastavte nenávist‘, byly v obraze zařazeny fotografie osobností, čímž mohl být u diváka vytvořen jednoznačný dojem, že se jedná právě o osoby, které se připojily ke zmiňované petici. 

     Co by také mohlo být zajímavé pro české občany je další a nepotvrzená informace, že do údajného sbližování Putina s Trumpem je jistým způsobem zakomponována i Praha. Na přelomu srpna a září loňského roku zde prý došlo ke schůzce mezi důvěrníkem budoucího prezidenta Michaelem Cohenem a zástupci ruského prezidenta Vladimira Putina. Americká CNN k tomu dodala, že ruské tajné služby disponují směrem k Trumpovi kompromitujícímí informacemi s vysokým vydíracím potenciálem, což oba, americký miliardář i ruský  prezident  následně dementovali. S podivem také zůstává, že Cohen v ČR prokazatelně neprošel  žádnou pasovou kontrolou. Z toho lze dovodit, že se jedná buď o klasickou “studenoválečnickou” lež CNN, nebo “pouze” o hrozivou realitu toho, jak se američtí protagonisté procházejí po naší zemi bez jakékoliv zákonné kontroly. Ne nepodobně tomu, jak se zde v poslední době začínají promenádovat jejich předsunutá vojska. 

     Možná bychom se mohli také, z poměrně kusých informací, domnívat, že Donald Trump je i pro jisté rozvolnění Severoatlantického paktu, čímž by mohlo i teroreticky dojít ke snížení míry napětí mezi Západem a Ruskem. Ve Washingtonu se, v tomto smyslu, sice hovoří o nepřiměřené angažovanosti USA v NATO, a o nutnosti postavení se Evropy na “vlastní nohy”, jenže pozor! Tamním “jestřábům” jde především o to, aby relevantní evropské země vyčleňovaly stále více finančních prostředků na svoji obranu a přestali rutinně spoléhat na pomoc USA a současně, aby se také, v budoucnu lépe vyzbrojené evropská armády ještě více a efektivněji zapojovaly v konfliktech vyeskalovaných Spojenými státy po celém světě. Zjednodušeně řečeno: “Méně na nás spoléhejte, naopak více sami zbrojte, neboť potom budete lépe pomáhat tahat kaštany z amerického ohně”. A takto si cestu k trvalému míru, a to nejen mezi USA a Ruskem, nejspíše nikdo rozumný nepředstavuje!

     K jisté racionalizaci přístupu Spojených států k Rusku může paradoxně přispět fakt, že  sestavovaná Trumpova vláda by se měla skládat z mnoha pramatických velkobyznysmenů, jimž jde především o kumulaci zisku. Ten je, do jisté míry, doposud nesmyslnými hospodářskými sankcemi vůči Rusku a jím vedenými odvetnými akcemi ohrožován. Budoucí americká exekutiva, komentátory trefně označovaná jako “nejdražší”, myšleno nejbohatší, by tak mohla částečně slevit z primitivního antirusismu, který zrenovovala Obamova mezinárodní politika a úspěšně jej reimplementovala do doktrin mezinárodních vztahů části evropských zemí. 

     Nedělejme si však žádné větší iluze, nejen u Trumpa, ale i mezi zájemci o vládní a jiné významné posty již začíná docházet k přerodu jejich dosavadních názorů. Zmínit lze například kandidáta na šéfa CIA Mika Pompea. Ten ještě nedávno psal na svém facebookovém profilu: “Věříme, že ruskou otázku lze řešit bez toho, abychom předváděli nepřátelství a nediplomatické akce – nebo teror, ale prostřednictvím oboustranně přijatelných diplomatických řešení“, nyní jsou již jeho úvahy a rétorika zabarveny jinak. Na otázku, co jsou podle něj největší bezpečnostní hrozby pro USA, odpověděl, že “v prvé řadě terorismus, potom Severní Korea a Čína a následně Rusko”.

     A tak se domnívám, že přehnané naděje, které byly do Donalda Trumpa vkládány, budou nejspíše opět plané a on nebude schopen, či nebude chtít je, jako jako čtyřicátýpátý americký prezident USA, naplnit.  Ale přece jen, počkejme si!