Prvním krokem je co nejvíce poškodit a atomizovat tradiční rodinu a zajistit, aby to byl stát – a ne rodina – kdo má největší vliv na utváření názorů dítěte (zde také pramení věci typu povinného roku školky nebo házení klacků pod nohy příznivcům domácího vzdělávání). Dalším krokem je více či méně explicitní vštěpování těch názorů, které režim považuje za správné.

V současné propagandě se jedná především o dvě klišé (která sice šíří i normální média ,,pro dospělé“, nicméně na děti, které jsou vůči propagandě méně imunní, je to zamířeno obzvlášť). Klišé jsou následující:

– do Evropy míří proudy skutečných uprchlíků

– každý, kdo to odmítá, je xenofob

Ani jedno z těchto dvou tvrzení se přitom nezakládá na pravdě. Skuteční uprchlíci se v zemi, kam přijdou, chovají vděčně, pokorně a respektují tamní zákony a kulturu. Naproti tomu současní připrchlíci vnášejí svoje vlastní kulturní principy, nerespektují zákony a v zemích západní Evropy často vytvářejí no-go zóny s právem šaria. Kromě toho má skutečný uprchlík podle mezinárodní legislativy (i podle zdravého rozumu, který je s touto legislativou výjimečně v souladu) požádat o azyl v první bezpečné zemi. Ti připrchlíci, kteří míří např. do Německa, takovýchto zemí projdou nejméně pět – ale v žádné zpravidla o azyl nepožádají, protože vidina německých sociálních dávek a bezpracného života na úkor původních obyvatel je příliš silná.

Druhé klišé je také lživé, odmítání připrchlíků totiž není xenofobií. Xenofobie je strach z neznámého – zatímco důsledky hromadného přijímání afrických a arabských kolonizátorů jsou nám bohužel zcela známé, protože je denně vidíme v okolních státech (a místy bohužel už i u nás – viz zmlácený revizor v Plzni nebo znásilněná sestřička na Bulovce). Označení ,,xenofob“ je tudíž asi tak paradoxní, jako kdyby člověk, který přijde k lékaři a chce se zbavit angíny, byl hanlivě označen za bakteriofoba.

I přesto, že jsou obě zmíněná tvrzení snadno vyvratitelná, je slunkomanči stále šíří – a bohužel jsou často cílené i na děti, které, jak jsem již zmínil, nejsou vůči těmto dezinformacím tolik odolné. V tomto se velmi vyžívá zejména ,,Česká“ bolševize – viz jeden díl pořadu Planeta Yó, kde moderátoři neustále hovořili o potřebě přijímat uprchlíky, nebo neblaze proslulá Donutilova Sněhurka, kde se bez skrupulí mluví o tom, že bílá rasa je méněcenná a že nejlepší barva kůže je světle hnědá.

Ale což o to, veřejno(proti)právní televizní propaganda je všeobecně známá, horší ale je, že už se to začíná objevovat i přímo na školách. O alarmujícím případu, který se stal v pražské základní škole U Obory, psal ve svém článku kolega Šavrda. Nebudu zde již znovu rozepisovat fakta, která jsou tam uvedena, nicméně přetiskuji alespoň dotazník, který je předkládán žákům 5.-9. tříd:

Povšimněme si zejména, jak extremisté z Organizace na pomoc uprchlíkům podsouvají dětem svoje definice xenofobie a nepřímo tím vštěpují klišé, že ta drtivá většina občanů ČR, která nesouhlasí s přijímáním připrchlíků, jsou údajně nějací xenofobové. Kromě toho mám informace o tom, že ty děti, které si uchovávají zdravý rozum a s touto ,,výukou“ nesouhlasí, jsou postihovány – dokonce kolují zprávy o třídních důtkách za nesouhlasné názory.

Proti takovému vymývání dětských mozků se musíme razantně ohradit – a ti zaměstnanci školy, kteří se neštítí tu propagandu provozovat, by měli ve školství okamžitě skončit. Školy se musejí stát místem, kde si děti osvojí potřebné znalosti a dovednosti, naučí se logickému myšlení a začnou si dělat na věci vlastní názor. Jakákoliv politická propaganda a vštěpování ,,jediného správného“ názoru musí ze škol zmizet – zejména pokud se jedná o propagandu krajně levicových ideologií typu multikulturalismu.

V souvislosti s tím považuji za nepřípustné, aby na školách působily extremistické spolky typu Organizace na pomoc uprchlíkům. A nejen to – připadá mi též naprosto alarmující, pokud jsou placeny z našich daní. Já bych zakázal financování (ne)ziskovek z peněz daňových poplatníků (snad jen s výjimkami, jako jsou spolky pečující o české nemocné děti či staré lidi, dobrovolní hasiči, aj.). Stejně tak považuji za nutné zrušit či alespoň výrazně omezit financování ziskovek ze zahraničí – protože právě přes různé zahraniční penězovody jsou placeny ziskovky hájící zájmy kmotrů (viz kmotr Soros a jeho Open Society Fund).

Neziskovky se zkrátka musejí vrátit ke svému původnímu účelu (sdružování aktivních lidí pro volnočasové aktivity za jejich vlastní prostředky). A zda se tak stane – a zda se podaří navrátit školám jejich původní funkci – je jen na nás.

Karty v rukou totiž máme my, občané. Ať už jako rodiče, nebo jako voliči, kterým je (prozatím) dovoleno mít alespoň částečný vliv na to, co se v této zemi děje.