Je pravidlem, že v polovině funkčního období se opětovně volí nejen předseda parlamentu, ale i jeho čtrnáct místopředsedů, kvestoři, schvaluje se (staro)nové složení výborů. Obdobné volby probíhají i na úrovni jednotlivých politických uskupení.

Předseda Evropského parlamentu byl na rozdíl od předchozích let zvolen v tajné volbě až ve čtvrtém kole. Vysvětlení? Až ve čtvrtém kole je ke zvolení potřebná nikoliv nadpoloviční, ale jen prostá většina hlasů pro dva z kandidátů, kteří získali v kole třetím nejvíce hlasů. Těmi byli kandidáti dvou nejsilnějších uskupení zastoupených v EP italský lidovec Antonio Tajani a italský socialista Gianni Pitella.

Je poměrně složité vysvětlit všechny okolnosti těchto nominací. Antonio Tajani, bývalý mluvčí premiéra Berlusconiho, ale také bývalý komisař s pověstí pošramocenou skandálem s emisemi automobilů, nebyl přijatelný zejména pro levicovou část poslanců. Gianni Pitella, bývalý místopředseda Evropského parlamentu a nynější předseda socialistů, jehož kandidatura měla být hlavně politickým vyvážením jedné ze tří evropských institucí, nebyl přijatelný vpravo.

Je otázkou, zda by, kdyby byla navržena jiná jména, k žádným jiným dohodám nedošlo. Původně se spekulovalo o kandidatuře irské poslankyně Mairead McGuiness, která se své kandidatury v rámci lidovecké frakce po dohodě velkých národních delegací nakonec vzdala, aby následně při volbě místopředsedů získala s obrovskou většinou nejvíce hlasů a stala se tak morální vítězkou těchto voleb.

Čtvrté kolo potvrdilo vlastně jen rozložení sil v parlamentu. Koalice liberálů, kteří se nakonec po typickém lavírování přiklonili k lidovcům, nemá absolutní většinu, k ní bylo zapotřebí získat ještě konzervativce, kteří měli vlastní kvalitní kandidátku, belgickou poslankyni Helgu Stevens, která však do čtvrtého kola neprošla. Mohli tedy vyjednávat o podmínkách své podpory tomu či onomu kandidátovi. Pro část z nich byl nakonec Tajani přirozeně přijatelnější kandidát. Na druhé straně stáli socialisté, zelení a komunisté. Tato většina socialistům nestačila. Předsedou Evropského parlamentu na příští dva a půl roku byl zvolen Antonio Tajani.

Vyjednávání o předsedovi do jisté míry posloužilo jako kolíkování politického hřiště na příští dva a půl roku. Velká koalice skončila při volbě předsedy, ale při faktické každodenní legislativní práci, období, ve kterém se tvoří koalice podle pravolevého klíče, už de facto běží delší dobu. Zejména v ekonomické oblasti, kde levice tahá za kratší konec. Jen se volbou předsedy voličům připomnělo, že toto pravolevé rozdělení existuje i v Evropském parlamentu stejně, jako v parlamentech národních a že je dobré evropskou politiku posuzovat z tohoto pohledu.

Velmi křehká většina pro volbu předsedy (u místopředsedů již šlo o dohodu na volbě kandidátů nominovaných jednotlivými frakcemi) neznamená okamžitý konec smyslu pro kompromis jako převažující metody práce. Jen vyjednávání možná budou o něco tvrdší. Jedno takové proběhlo nad zprávou, která se bez většího zájmu médií shodou okolností rovněž během plenárního hlasování ve Štrasburku schválila. Byla jí zpráva o připravovaném Evropském pilíři sociálních práv. Ale koho by to, snad až na odbory, zajímalo, že…