Je to proces analogický dotacím, které jdou z metropole na venkov. Metropole nestojí o nadměrný příliv chudých venkovanů, vedlo by to ke vzniku slumů. Když ale bude rozdíl v životní úrovni příliš velký, nelze tomu zabránit - chudí opustí vesnici a do města přijdou. Řešíte se to tak, že město vezme peníze a pošle je na venkov, kde se za ně zařídí to či ono, jen aby se snížila motivace tamních lidí k přesídlení. V Unii je to stejné, jen v jiném měřítku.
Kdyby Schulz opravdu vynucoval poslušnost vůči zahraniční politice Německa odejmutím dotací, prakticky obratem Unii zlikviduje. V postižených zemích vyvolá politický tlak na zastavení plateb do Unie, a pokud by došlo k propadu životní úrovně, pak i silné přesuny pracovníků do bohatších zemí. Ty by se tomu přirozeně bránily, vytvořily by pro příchozí (další) bariéry. Postižené země by pak stály před otázkou, zda pro ně má členství v EU ještě vůbec nějaký význam. Vzhledem k tomu, že už nyní má podpora členství v Unii jen matnou většinu, snadno by se propadla pod padesátiprocentní hranici. I samotná vlna referend a politické turbulence by stačily, aby Unii rozvrátily.
Přes všechno bohatství a ekonomickou hegemonii není Německo schopno si něco v Unii vynucovat silou. Martin Schulz může získávat domácí body razantní rétorikou, ale to je asi tak všechno. Ledaže... Ledaže by už na Unii sám rezignoval a chtěl shodit historickou vinu za její destrukci na zlé chlápky z východu.
