Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, jak už tady zaznělo asistovaná reprodukce je věc složitá, která přináší, řekněme dobro pro rodiny, které nemohou mít děti, ale současně přináší i řadu rizik, jak pro dárce např. vajíček, tak také pro možnost rizika, že se v budoucnu v manželství spojí lidé, kteří pocházejí z umělého oplodnění a mohou být tedy příbuzní. A toto si myslím, že je třeba nějakým způsobem ošetřit, a proto jsem si připravil některé pozměňovací návrhy, ke kterým se potom přihlásím v podrobné rozpravě.
A chtěl bych nyní k tomu odůvodnění nebo co je předmětem těch pozměňovacích návrhů. Jednak je to omezení počtu embryí nebo zárodečných buněk, že zárodečné buňky jednoho anonymního dárce lze použít k vytvoření nejvýše čtyř lidských embryí. Dále snížení věku pro příjemkyni vajíček ze 49 let na 45. Dále vymezení, kdy nelze provést umělé oplodnění. Kdy je možné odebrat a použít pro metody a postupy asistované evoluce zárodečné buňky.
Dále, kdo nemůže nebo nesmí být anonymním dárcem. Dále posouzení nezpůsobilosti anonymního dárce a u kolika poskytovatelů může anonymní dárce darovat zárodečné buňky. Je zde v tomto návrhu pouze u jednoho poskytovatele. A je to z toho důvodu, aby bylo efektivně zaručeno, že to nebude plošně po celé republice. Dále se to týká ten pozměňovací návrh i uchovávání dat nebo prodloužení uchovávání dat v registru. Jeden velmi významný pozměňovací návrh, který je součástí těch mých pozměňovacích návrhů se týká náhradního surogátního mateřství, které u nás sice dosud není definováno a není vlastně povoleno, ale podle informací, které je možné zjistit v nabídkách firem na internetu, tak se zcela běžně v České republice nabízí.
Tento pozměňovací návrh říká, že náhradní surogátní mateřství - tzn. proces, kdy embryo biologických rodičů donosí jiná náhradní matka s úmyslem takto otěhotnět, dítě biologických rodičů donosit a porodit, ale bezprostředně po porodu se vzdát všech rodičovských závazků a práv k tomuto dítěti není v České republice ani pro takové biologické rodiče a pro náhradní matky ani pro poskytovatele takových specifických zdravotních služeb povoleno.
Další část toho pozměňovacího návrhu se týká odměny nebo chceme-li náhrady nákladů vynaložených spojených s darováním zárodečných buněk, protože toto je často obcházeno a za tzv. náklady se považují často velmi vysoké odměny, které možná motivují děvčata, mladé ženy z nízkopříjmových skupin k tomu, aby si poškozovaly své zdraví nebo potenciálně poškozovaly své zdraví. Další část toho pozměňovacího návrhu se potom týká promítnutí těchto změn i do občanského zákoníku.
Nyní k odůvodnění těch mých pozměňovacích návrhů. Je nutno zabránit plození velkého počtu biologických sourozenců, kteří o svém příbuzenství nevědí v jednom regionu, protože se tím zvyšuje riziko nežádoucích příbuzenských incestních vztahů. A současně riziko početí postižených dětí. Není dnes efektivně zajištěno, že děti z umělého oplodnění se nemohou setkat v pozdějším věku, kdy si hledají partnery, že se nemohou setkat dvě děti, které jsou zplozeny vlastně umělou cestou a jedním dárcem. Toto je třeba ošetřit a ten můj návrh snižuje toto riziko.
Dále - u ženy se během života netvoří nová vajíčka. Oplozeno může být jenom již existující vajíčko, které se z vaječníku uvolnilo při ovulaci během měsíčního cyklu. Vajíčka časem stárnou a jejich kvalita s věkem ženy klesá. Čím je žena při početí starší, tím je větší riziko poškození plodu. U starší rodičky, zejména prvorodičky, je těhotenství rizikovější a porod může být těžší. To se týká snížení toho věku, kdy je možné ještě přijmout vajíčka. Dále k posouzení zdravotního stavu dárkyně nebo dárce zárodečných buněk a jejich příjemkyně je nutné proto, aby bylo minimalizováno riziko zdravotního postižení plodu. Součástí tohoto posouzení musí být i zjištění rodinné anamnézy dárce pro vyloučení genetické zátěže. Anamnéza dárce je nutná i proto, aby příjemkyně zárodečných buněk měla jistotu, že dárce je zdravý.
Dále je nutno vyloučit i případy, kdy by se anonymním dárcem mohl stát člověk s kriminální minulostí, člověk trpící závislosti na návykových látkách, člověk pro anonymní dárcovství zdravotně nezpůsobilý. Obezřetnost je v tomto ohledu nutná proto, aby bylo zabráněno šíření patologických faktorů ve společnosti umělým lékařským zásahem. Pro dárkyni je odběr vajíčka vždy spojen se značnou zdravotní zátěží. Musí totiž podstoupit přípravu na odběr užívání vysokých dávek hormonů a odběr vajíčka se provádí chirurgicky v narkóze. Je třeba zabránit tomu, aby ženy, často velmi i mladé v tíživé finanční situaci, darovaly vajíčka opakovaně, v nepřiměřeně krátkých intervalech kvůli finančnímu prospěchu.
K důvodu, který se týká surogátního mateřství. V surogátním mateřství je nežádoucí za a) protože vede k deformaci rodinných vztahů a psychické zátěži, jak u biologické matky, z jejíhož vajíčka bylo embryo vytvořeno, tak i u matky nositelky, které bylo odplozené vajíčko vloženo do dělohy, a která poté absolvovala celou dobu těhotenství a dítě porodila, aby je pak hned předala biologické matce a vzdala se všech práv k tomuto dítěti. Za
b) k psychické zátěži dochází i u biologického otce dítěte, který přejímá část mravní odpovědnosti za matku nositelku. Za c) jde o situaci, která musí být řešena smluvně a vyžaduje zvláštní úpravu. Pokud jde o zdravotní pojištění matky nositelky a stanovení finanční úhrady. Je nepředstavitelné, že by se některá žena byla ochotná stát surogátní matkou bez adekvátní finanční odměny. Za d) ze zemí, kde je surogátní mateřství povoleno, jsou známy soudní spory v případech, kdy se matka nositelka po porodu odmítne dítěte vzdát. Kdy se biologičtí rodiče během jejího těhotenství rozvedou nebo kdy jeden nebo oba z nich zemřou.
Ze všech těchto výše uvedených důvodů je v Německu, v Rakousku a v řadě dalších členských států Evropské unie i jinde ve světě surogátní mateřství zakázáno a mělo by být zakázáno i u nás. Již dnes jsou běžné reklamní kampaně zařízení, které tuto službu nabízejí i v České republice.
Ještě k dárcovství tkání. Úmluva o lidských právech v biomedicíně, takzvaná úmluva z Ovieda, Rady Evropy, kterou Česká republika ratifikovala a je součástí našeho právního řádu, zakazuje používání lidských buněk a tkání za úplatu. Je třeba zdůraznit, že se to vztahuje i na zárodečné buňky, tedy na vajíčka a spermie. V praxi ale bývá tato úmluva obcházena a jakákoli výše finanční odměny na reklamních panelech je označována za úhradu výdajů spojených s darováním.
Tolik ke zdůvodnění mých pozměňovacích návrhů, ke kterým se potom přihlásím v podrobné rozpravě.
Chtěl bych říci, že jsem tyto pozměňovací návrhy připravoval s paní doktorkou, která se věnovala velmi dlouho bioetice, a proto považuji tyto pozměňovací návrhy za správné a důležité.
Ještě si dovolím odcitovat jeden dopis, který jsem dostal od lékaře, který pracuje /předpokládám, že dosud pracuje/ v centru reprodukční medicíny. Já zde nebudu uvádět pracoviště, ale je velmi dobře, abyste si vyposlechli tento dopis, protože je to skutečně alarmující.
Vážený pane poslanče, léčba neplodnosti je stále více spojena s velmi neférovými postupy. Dosavadní mnoho let trvající snaha o skutečnou nápravu je mařena silnými zájmovými skupinami. Mezi gynekology v České republice je velmi dobře známa skutečnost, že za každou odeslanou pacientku IVF dostanou v soukromém centru slušnou provizi. Tuto informaci mají už i zdravotní pojišťovny i Ministerstvo zdravotnictví České republiky, ale je velmi zajímavé, že proti tomu nic nedělají. Dokonce vyvěsily softwarové firmy na svoje webové stránky.
Jedna z možností modulu IVF, vyúčtování provize odesílajícím lékařům za doporučení léčby na pracovišti pro léčbu neplodnosti.
Majitelé center dávají odesílajícímu gynekologovi 3 tisíce za IVF cyklus a pokud je to s PGD nebo s dárcovstvím vajíček, tak ještě více.
Kde zůstala medicína? Je vytvořeno několik právních imaginací, které zcela jasně korupční chování legalizují. Platba za poradenskou a konzultační činnost a mnohé další. Právně je to dobře ošetřeno. Úplatek je elegantně dokonce daňově odečten.
Velmi sporné je také vyšetření počtu chromozomů v embryu před transferem do dělohy. Označuje se zkratkou PGD nebo PGS.
Očekávaný přínos nebyl prokázán, naopak výsledky zhoršil. Seriózní stanoviska včetně ochrany databáze tuto metodu označují za experiment.
Jaká je praxe? Otázka zní, otázka na potenciální rodiče: Chcete mít zdravé embryo? Odpověď si snadno domyslíte. Co logicky následuje? Bude vás to něco stát. Kolik? Některá pracoviště cenu vyšroubují i přes 70 tisíc korun. Toto je údaj z roku 2011. Je to přece také nejjistější selekce pohlaví. A zisk z toho? Odhadem 75 % i více. A zdravotní pojišťovny některým centrům tyto experimentální výkony dokonce hradí. Proč asi?
Pokud je vám některých nešťastných dvojic také líto a najdete cestu, jak jim pomoci, bude to jistě dobrý skutek.
Ještě nyní k tomu ceníku. Tady právě u těch PGD, ověřování PGD nebo ........ (?) embryí jsou ceny od 24 tisíc do 73250 korun, ale jsou zde i částky například za užití oocytu dárkyně za 39 tisíc korun, IVF cyklus s embryotransferem samoplátci 26 tisíc korun apod.
Jak je z toho, co jsem odcitoval, zřejmé, je systém umělého oplodnění věda, která prokázala za celou dobu mnoho úspěchů a přinesla mnoho dobrého rodinám, které nemohly mít děti, ale je to současně také obrovský byznys, který podle mého názoru není řádně regulován a Ministerstvo zdravotnictví by se této oblasti mělo věnovat. Myslím, že by se tomu měl věnovat také zdravotní výbor, protože jsou určitá pravidla, která by neměla být překračována, měla by být dodržována. Měli bychom se podívat na to, jak je tato záležitost upravována v jiných evropských zemích. Tomu by se měl přizpůsobit náš právní řád.
Děkuji vám za pozornost.
