V Nizozemí proběhly volby, které ukazují na možný vývoj v celé Evropě. Proběhnuvší volby ukazují na jeden nesporný fakt. Tím je, že razantně klesla podpora tamní sociální demokracie (Strany práce). Naproti tomu uspěli populisté, kteří brojí proti migraci. Na druhém protipólu se umístila „zelená levice“. Jedná se o dva zajímavé jevy, které budou mít dopad i na další volby v celé Evropě.

To, že v Nizozemí ve velkém měřítku neuspěli populisté Geerta Wilderse, byla jen náhoda. Nacionalistické nálady jsou totiž v plném proudu po celém starém kontinentě. Není divu. V zemích Evropy byl vždy silně zakořeněný nacionalismus. Nehledě na to, že se mnohé válečné konflikty právě vedly z důvodu nacionalistických pohnutek. Alespoň ve velké většině. Z toho je patrné, že ve volbách lze uspět i s rétorikou, která bude hrát na národní soucítění a strach z neznámého. Tímto neznámým jsou právě uprchlíci v Evropě. Faktem, že v Nizozemí neuspěla sociální demokracie, dává tušit, že je sama v krizi, kdy se často odvrací od občanů, kterých se historicky zastávala. Čím dál více jsou totiž sociálně demokratické strany více spjaty s globálním kapitálem a nehledí na osudy občanů. Do popředí se tím pádem dostává tzv. radikální zelená levice, která hraje notu záchrany planety a životního prostředí. Zde se tedy vracíme do pojetí rizika, které se v dnešní době dotýká nás všech. Globální oteplování se dotýká nás všech, a proto začínáme více vnímat změny, které současný kapitalismus přináší se svými negativy.

To, že jsou politické špičky často propojeny právě s tím kapitalismem, který ničí život na naší planetě, ukazují skandály ve Francii. Zde je s globálním kapitálem zjevně spjatý pravicový kandidát Fillon. Ten se zmítá v různých korupčních aférách. Je tedy vidět, že kapitál prostupuje Evropou a jejími politickými špičkami. Elity, které tedy vládnou v Evropské unii, se poté nesmí divit, že lidé se čím dál více přiklánějí k populistickým hnutím typu Le Penové. U ní se totiž míchá jak národní cítění, tak kritika imigrace s částečnou kritikou globalizace. Osobně sice nepředpokládám, že by Le Penová volby vyhrála v prvním kole. K tomu nedojde a v druhém neuspěje, protože všichni se spojí v jednom šiku proti ní.

Třetí volby, které proběhnou v Německu, budou o to složitější, že německá kancléřka je přímo i nepřímo odpovědná za nárůst migrace do zemí v Evropě. Pravděpodobně ji to bude stát post kancléřky. Nicméně i když odejde, tak migrace bude stále pokračovat – ať ve větší nebo menší míře. Zde si musíme říci, že přibližně do roku 1960 byly hranice uzavřeny. Teprve po tomto datu se začínají v různé míře otevírat. Naplno se otevřou se vznikem Schengenského prostoru. Globalizace tedy kromě toho, že můžeme cestovat z jednoho koce světa na druhý, předávat si informace rychlostí světla, vedla i k tomu, že narostla migrace lidí. Ponechme stranou, zda migrace obyvatelstva je pro některé státy negativní nebo pozitivní. Každopádně se jedná z obou úhlů pohledu o značný problém, protože takto velký exodus nikdo neočekával.

Migrace obyvatel byla, je a bude. Nikdo ji nezastaví, ale pouze omezí. Omezit ji lze hned několika způsoby. Krom regulace prostupných hranic je další možností pomáhat lidem, kteří utíkají v místech svého původu. Na pochod se totiž nevydávají všichni obyvatelé, ale zejména ti, kteří si tuto pouť mohou dovolit zaplatit a to i za cenu značného zadlužení. Na tom opět vydělává globální kapitalismus, který z utrpení jedněch dělá značný byznys pro sebe. Globální oteplování zapříčiňuje, že mnohá místa na planetě začínají být neobyvatelná a díky tomu se na cestu vydávají další a další uprchlíci. Změny globálního charakteru jsou patrné a doléhají na všechny obyvatele planety právě z důvodu, že jsou globální. Nikdo před nimi neuteče.