Každý zkušený právník potvrdí, že text zákona není nejdůležitější. Mnohem zásadnější je praxe soudů a jejich výklad. Mnoho let byla kritizována obrovská nepředvídatelnost výsledků soudních sporů. Než se složitý případ dostane před Nejvyšší soud, uplyne mnoho let.

Proto sjednocování judikatury trvá léta a desetiletí. Revoluční změnou bude velká část dosavadní judikatury zbourána. A nikdo nezdůvodnil proč. Změny v právu má smysl dělat jen tam, kde něco nefunguje a znění zákonů nestačí. Proto by sepsání tak rozsáhlého díla, jakým nový zákon je, měla předcházet podrobná analýza současného stavu a odůvodnění změn jen tam, kde je to opodstatněné. Nic takového se nestalo. Pokud má zákon platit delší dobu, musí na něm být společenský, odborný i politický konsensus. Toho nebyl ministr ani jeho autor schopen dosáhnout.

Diskuse probíhá, ale zásadní připomínky nejsou akceptovány. Odborné argumenty odráží ministr ideologickými. Musím se smát, když hlavním důvodem pro přijetí návrhu je, že nyní žijeme podle komunistického práva. Na rozdíl od ministra spravedlnosti jsem zaznamenal radikální novelizaci občanského zákoníku z roku 1991, stejně jako nahrazení hospodářského zákoníku obchodním. Snaha převálcovat zákon parlamentem za každou cenu je neodpovědná. Stejně jako návrh, aby podle něho soudci soudili již za rok po jeho schválení. Sociální demokracie je k diskusi o změnách návrhu i jeho případné podpoře připravena. Bude-li vůle na druhé straně.

(uveřejněno v časopisu Týden)