V oficiálních diskusích o české politice v posledních letech zesláblo slůvko mír. Zákon o ochraně míru byl příznačně zrušen, aby českým spolupachatelům válečných zločinů Severoatlantické aliance nekazil dobré spaní. Na aktivisty a aktivity mírových hnutí hledí dneska nejen otevření militaristé, ale i prý objektivní veřejnoprávní televize a rozhlas spatra. Téma upevňování bezpečnosti mírovými prostředky je v debatách většiny českých politických stran už po dvě desetiletí přehlušováno vychytralou rétorikou o údajném posilování vojenské bezpečnosti a obrany
Troufám si však tvrdit, že bojová síla a zejména obranný potenciál Armády České republiky dnes vzbuzují útrpné úsměvy. Kapesní armáda totiž už léta není budována jako efektivní nástroj obrany republiky, ale jako lokajský servis a účelová podpora NATO a amerických expanzí na Balkáně, v Iráku či Afghánistánu. Při veškerém žvanění o obraně se pakt NATO silně zaměřil na podporu americké expanze. Namísto aby rizika válečných konfliktů, terorismu a jejich důsledky pro Evropu odvracel, vytváří je a přiživuje.
Poměřováno výsledky pod hesly posilování obrany nedochází k posílení míru a bezpečnosti, ale právě naopak. Zvyšuje se mezinárodní napětí, provokuje zbrojení a uplatňuje imperiální expanze. Ve veřejném prostoru se začíná mluvit už i o riziku velké války v Evropě či dokonce na celém světě. Jako by občanská válka na Ukrajině, střet podněcovaný Evropskou unií a Spojenými státy, nebyl dostatečným varováním.
Také za podpory české vlády americké základny a vojenské kolony pod krytím NATO míří dnes ve stopách Napoleona a Hitlera na východ Evropy. Napoleon expanzi zdůvodňoval potřebou posílení kontinentální blokády Anglie a Hitler zase plán Barbarossa potřebou životního prostoru a surovin. Z války o Kosovo proslulá tak řečená krvavá Madla Albrightová pak současnou expanzi vlád USA a NATO a jejich tlak na Rusko předznamenala postesknutím, že Rusko má moc surovin.
Ti, kdo vládnou mocí a žvaní o Severoatlantické alianci jako o údajně obranném uskupení, mají za poslední dvě desetiletí na rukou krev statisíců přímých obětí a nesou odpovědnost za utrpení stamilionů lidí postižených převraty, »humanitárním« bombardováním a okupací. Desítky milionů uprchlíků a eskalace teroru jako přímý důsledek směřují stále častěji i do Evropy. A ani hrozba další světové války už mnohým nepřipadá tak nemožná. Vždyť eskalace napětí, jíž jsme v poslední době svědky, může nakonec vyústit do dvou scénářů. Tím prvním je cesta k horkému konfliktu, kdy ta strana, která v něm bude prohrávat, sáhne ke zbraním hromadného ničení. Druhý scénář může být ještě kratší – jedna strana sáhne k těmto zbraním pro jistotu preventivně.
Strany české pravice mají ideologicky zcela jasno. Raději budou držet s americkým četníkem a posluhovat mu, než dělat mír. Špičky ČSSD pak mají problém. Smýšlejí a chovají se sice stejně jako militarizující pravice a zrazují zájmy republiky a občanů ve věci války a míru stejně, jako svého času po »humanitárním« bombardování Bělehradu volající a k agresi proti Iráku vyzývající Václav Havel. Problémem vedení ČSSD v takových situacích vždycky je, jak vhodně obejít a podvést vlastní členy a čím obelhat občany. Jak jim namluvit, že není možný jiný mír a jiná bezpečnost než to, co nabízí v krvi se brodící a velkou evropskou či světovou válku připravující Severoatlantický pakt.
Elity USA a dalších mocností NATO, zbrojaři a dobře placení politici i generálové na válkách a převratech vydělávají. Politika expanze, zbrojení a provokací jim vyhovuje. Na té supí hostině čeští politici a generálové jen paběrkují. Ale i ty drobky a frčky stačí, aby v rozporu se zájmy mírové Evropy a naší republiky nejen Fiala, Kalousek a Bělobrádek, ale i Sobotka a Babiš a jejich lačný pomocný sbor ohnul hřbety a posluhoval manévrům, převratům a expanzím made in USA a NATO.
Evropa a republika je ve vážném ohrožení. A jednou z podstatných příčin je právě Severoatlantická aliance a lokajské posluhování zájmům atlantického impéria. Prodejnost a služebnost české politické reprezentace je už tradiční. Zastavit výprodej české bezpečnosti a rozvrat obranyschopnosti republiky může jen tvrdý a trvalý tlak veřejnosti. Bude-li toho ovšem podváděná a obelhávaná česká společnost konečně schopna.
Miroslav GREBENÍČEK, poslanec (KSČM)
publikováno v deníku Haló noviny 15. dubna 2017
