Kdo otevřel onu skříňku nenávisti, zloby a nevůle k dohodě, je po čtvrteční odborové stávce v ČR jasné. Výmluvně o tom svědčí nejen způsob, jak ji obyvatelé Prahy a velkých měst odmítli, ale zejména krach mezi samotnými odboráři.

To ale neznamená, že je to vše za námi. A už vůbec to neznamená, že humorný způsob, jakým na vše reagovali Češi, by si měla koaliční vláda přeložit tak, že se jí vše daří a vše dělá dobře. Pár drobných poučení je, domnívám se, namístě.

Vláda: méně sporů, více reforem

Koaliční vláda vznikla s podporou luxusní převahy hlasů v poslanecké sněmovně. Možná právě to způsobilo, že někteří z ministrů této svůdné představě podlehli a více než vládnutí se věnovali rozdmychávání vnitřních svárů. Tak důsledně a vehementně, že kromě ztráty podpory části veřejnosti, otrávené každodenními šarvátkami, si ani neuvědomili, že přitom sedí na sudu se střelným odborářským prachem.

Rozviklaná politická reprezentace sice připravila některé nezbytné reformy, ovšem ukolébána jistotou převahy hlasů, zapomněla je občanům důsledně a přesvědčivě vysvětlit.

Nejsem snílkem a vím, že modernizační reformy, jejichž základním smyslem je zvýšit konkurenceschopnost České republiky, nepřijme veřejnost bez reptání. Je ale potvrzenou životní pravdou, že obtížné a nepříjemné úkoly se dají zvládnout, pokud víme proč, jak a kam směřují.

Nálada veřejnosti: Řecko straší

Neschopností vysvětlit naléhavou podstatu vládních reforem nechala vláda a její poslanci ve veřejném mínění vyklíčit myšlenku, že reformami se rozumí pouze rozpočtové škrty.

Slyší-li veřejnost den co den, že to či ono bude dražší a současně jí nikdo srozumitelně nevysvětlí, co pozitivního jí jednotlivé reformní kroky přinášejí, nelze ji vinit z toho, že svoji nechuť může obrátit proti vládě.

V tak zakaleném rybníce se posléze dobře daří demagogickým šíbrům, kteří zmatenou a znechucenou náladu veřejnosti zneužívají k dosažení vlastních politických cílů.

Naštěstí odboráři nenalezli u drtivé části veřejnosti ve čtvrtek sluchu. Snad proto, že právě v oněch dnech destruovala dluhy zcela rozložené Řecko další generální stávka, plály ulice a rozběsněný dav demoloval své okolí. Češi zřejmě pochopili, že "řeckým" směrem s odboráři a socialisty jít nechtějí.

Odbory a jejich vůdcové

Smyslem každého výše postaveného odborového předáka je vytvářet a podporovat atmosféru vhodnou k organizaci nátlakových akcí. Kdyby tak nečinili, mohlo by se ukázat, že jsou zbyteční a nakonec by se museli jít živit prací.

Svými soustavnými sklony k organizaci neklidu jsou odbory nepřáteli stabilní společenské atmosféry a přestože mají plná ústa boje za pracovní místa a sociální jistoty, je pro ně představa spokojeného dělníka či zaměstnance nejhorší noční můrou.

V tomto smyslu jsou čeští odboroví vůdci plnohodnotnou součástí širší "evropské odborové rodiny". Evropský stát sociálního blahobytu, který (spolu s českými socialisty) vykreslují jako vysněnou rajskou zahradu, kam své členy jednou dovedou, narazil na svůj strop a je základní příčinou těžko zvládnutelných finančních potíží svých států.

Pandořina skříňka

Pandořinu skříňku radikálních nálad otevřeli v Čechách nepochybně odboroví předáci. Mám ale strach, že ani vláda není bez viny a příliš snadno vlastními chybami pustila levicové funkcionáře k "lizu".

Je teď na ní, jak rychle ze skříňky vysvobodí onu uvězněnou naději. Zdá se, že levicové experimenty by mohly být pro část společnosti zase atraktivnější než svoboda. A to by bylo zlé!