Člověk může s jistou shovívavostí pochopit emoce, které ještě cloumají prezidentem Zemanem po nezdařené prezidentské volbě z r. 2003 v režii ČSSD, kdy se Zemanovi údajně už tehdy zaručovalo zvolení. Nad čím však lze sotva přivřít oko je, jak se prezident Zeman viditelně obrací na svého spojence v podzimních volbách těchto i té budoucí prezidentské, tedy pana ministra Babiše, jehož role oligarchy se rodila již ve "zlatých devadesátých", na nichž se s takovou vehemencí podílel tandem "opo-politiků" Klaus a Zeman. Těch "zlatých devadesátých", jejichž blahé dopady sklízíme stále plnými hrstmi. Pravda, čas od času se nějaký ten boss z té doby přeci jen neudrží a pod "strom hojnosti" spadne, aby byl posléze propuštěn aspoň údajně z důvodů dalšího projednávání kauzy (jeho či těch dalších ..., jak dopadly, se už obvykle nikdy nedovíme). A politici levo-pravé linie (a naopak) spolu drží v duchu "tak v tomhle nás nic nerozdělí". Ti nejvíce zleva zapomenou najednou na svá zaklínadla o "rozkradených miliardách z privatizace", ti více zprava si zase promnou ruce, že by v tom byl čert, aby se jim lehce uhlazený návrat na podzim 2017 zase nezdařil. No, a právě k tomu může posloužit, jak jinak, fakt očištěného symbolu těchto praktik bez dodržování zákonů a pravidel - Andrej Babiš.

Nemusíme být příznivci ČSSD či B. Sobotky, ale pokud by se "vlajková loď" ČR měla nechat opět plout pod více než podivným více-kapitánem na můstku či na Hradě s tím, že i dál by  to měli být oni, kdo určí, koho a za co potopit, a občané jim to dále "baští", pak tu nejde již o iluzi "pirátů všech moří", dokonce ani o Jánošíka či "boj za práva pracujících", ale spíš o to, co už nelze svést ani na "politickou kulturu", ale o skutečně vážně se projevující nezdravé symptomy naší mentality.