Prezidentské volby ve Francii, nepořádek v Brexitu, rozpolcená Evropská unie nebo rozhádaná politická scéna v České republice. To ale není vše: zrušení Obamacare v USA, kde nyní vládne miliardář Donald Trump, stále větší vypouštění skleníkových plynů do ovzduší, navyšující se migrace obyvatel. Vše výše uvedené má ale jedno společné: jedná se o krizi hodnot a demokracie, tak jak ji známe. Jak je možné, že jsme se do takového marasmu jakožto civilizace dostali?

Jistě Vás napadne, že za naší politickou krizí stojí střet zájmů ministra financí Andreje Babiše se vztahem k médiím a jeho koncernu Agrofert. Nicméně vyvolávačem těchto věcí je ohromné vlastnictví kapitálu v rukou jedince, který posléze utváří své pojetí reality do sousloví „všichni kradou“. Z tohoto tvrzení je rovněž jasné, že když kradou všichni, tak kdo vyřkl tento spouštěč dnešní reality, krade také. Takže chod politiky jako celku utváří kapitál. Nejhorší na tom všem je, že ohromné množství kapitálu dokázalo natolik pokřivit hodnoty nejen politiky, ale také vztahu lidí mezi sebou.

Sousloví „všichni kradou“ je mýtem. Vytváření mýtů v reálném světě je nebezpečné, protože mýtus se zakládá na částečné pravdě, ale je dále přetvořen k obrazu společnosti, aby jej co nejlépe konzumovala. Odtud právě výroky různých populistů, který vytváří různé mytizace o společnosti, politicích, nebezpečí atd. Nárůst populismu je nebezpečím pro společnost jako celek. Dostává ji totiž do slepé uličky. Na konci této uličky už číhá jen fašismus 21. století se vztahem k válečnému konfliktu.

Za úpadek hodnot „západního“ světa je zodpovědný masivní nárůst kapitalismu, který je postaven na spotřebě a vnímání světového dění jako reality show. Vše je lidem podáváno jako zábavný program. Ať už se jedná o podávání/nepodávání demise vlády, sexistické výroky Donalda Trumpa nebo uprchlická krize v podání Marine Le Penové. Vše média představují jako program k přímé spotřebě. Viník úpadku hodnot je tedy známý a je evidentní, že sám viník se nachází v hluboké agónii. Ostatně právě proto začal ničit lidské i civilizační hodnoty.

V dějinách se vyskytují jak tragédie, tak frašky. Ostatně Karel Marx to vystihl, když prohlásil, že dějiny se opakují a to jednou jako tragédie, podruhé jako fraška. Na naší politické scéně se jedná spíše o frašky, protože tragédií můžeme nazvat privatizaci státní majetku z 90. let minulého století. Vše ostatní se v našich podmínkách podobá spíše fraškám. Naproti tomu se v jiných částech světa schyluje pravděpodobně k tragédiím, kdy se na jednom konci řinčí zbraněmi, v USA se politické elity snaží udělat zase Ameriku „velkou“ a nástup samozvaného Islámského státu žene svět do podivné války.