V boji proti volebním preferencím účelového stranohnutí ANO protivníci nasadili na Andreje Babiše i odposlechy a použili proti němu argument, že nepřípustně ovlivňuje novináře a média, aby psala o aférách soupeřů, zejména o skandálech a případné nezákonné činnosti funkcionářů a politiků ČSSD v čele s Bohuslavem Sobotkou.
Na popud ODS a TOP 09 dokonce mimořádně jednala i Poslanecká sněmovna o tom, že A. Babiš údajně zneužívá moci proti nezávislým institucím. To podstatné, proč by měla média a žurnalisté informovat o velkých selháních papalášů ČSSD a dalších teprve až na popud A. Babiše a proč neinformují včas sama, obsahem vzrušené parlamentní hádky nebylo. Až na výjimky se zúčastnění tvářili, jako by české noviny či televize a rozhlas měly být nestranné a nezávislé a oni sami a jejich strany novináře a média v politickém boji nevyužívali nebo nezneužívali.
Ti bezvýznamní, bez funkcí, snad prokazovali jen bezbřehou naivitu. Povětšinou ale, zejména pokud šlo o stranické matadory typu Fialy, Kalouska, Stanjury, pokrytecky mlžili nebo i přímo lhali od řečnického pultíku sněmovny svým voličům a občanské veřejnosti do očí. V České republice totiž nestranné a na ideologiích a politice nezávislé zpravodajství a média neexistují. Neví o nich ani osoba tak povolaná, jako je předsedkyně Etické komise Syndikátu novinářů Barbora Osvaldová. Ta totiž ne snad někde u vína, ale oficiálně, v odborné publikaci Zpravodajství v médiích doslova uvádí: »Nemůže existovat žádný zcela neideologický, apolitický, nestranný systém zpravodajského výběru a referování. Tím méně komentování«.
Někdejší prominentní politický komentátor MF Dnes a příznivec ODS M. Komárek, nyní poslanec za Babišovo ANO, se ve sněmovně zmohl pouze na jediný bezobsažný výkřik: »To, co předvádí teď tato sněmovna, je brutální sado-maso.« Ale byl to právě on, kdo svého času přiznal, že dříve redakce MF Dnes ve volebních kampaních záměrně nedeklarovala své stranictví, ale přitom cíleně psala ve prospěch politické strany ODS.
Komické byly i některé vypočítavě servilní pochvaly adresované »nestranické« a »nezávislé« České televizi. Pokud by totiž Česká televize byla skutečně nestranná, musela by se stejným zápalem, jako vede válku proti prezidentu republiky M. Zemanovi a předsedovi ANO A. Babišovi, probírat i aféry B. Sobotky nebo M. Kalouska. Ubylo by pak asi novinářů, kteří běhali s nabídkami a žádostmi o zveřejnění svých poznatků za A. Babišem.
To, že vlastníci a manažeři i redakce profilují svá média stranicky, ideologicky, že média, když referují a vybírají informace pro čtenáře, diváky a posluchače, někomu nebo něčemu straní, je, jak vidno, i pro předsedkyni Etické komise Syndikátu novinářů samozřejmé jako voda a vzduch. To, že mnozí poslanci, vlastníci a média i novináři se tváří, že tomu tak není, že jsou nestranní nebo nadstraničtí, nesvědčí pochopitelně o opaku. Jen o tom, že už si zvykli své voliče a celou veřejnost, své čtenáře, posluchače a diváky systematicky obelhávat. Selektovat a upravovat jim informace i obraz reality s takovou samozřejmostí, že jim to ani nepřijde.
Miroslav GREBENÍČEK, poslanec (KSČM)
publikováno 18. května 2017 v deníku Haló noviny