Při návštěvě Tyrolska jsem si hezky popovídala s německými voliči AfD. Přivedli mě k myšlence, která mě nenapadla, ale která je bohužel aktuální. Všichni si uvědomujeme, že uprchlická krize otřásá Evropou. Že se jedná o obrovský problém, který EU neřeší efektivně, spíš hasí důsledky, než by řešila motivy a příčiny. Ale co je přinejmenším stejně nebezpečné jako uprchlická krize samotná?
Z EU a od naší vlády se po celé Evropě a ČR šíří více či méně šílené nápady, směrnice, povinnosti a sankce za kde co. Co takhle zákaz pořádat zahradní party na vlastním pozemku po 22 hodině bez povolení. Co takhle zpřísňující se podmínky pro vlastnictví zbraní, co zákaz kouření na veřejných prostranstvích. A tak bychom mohli pokračovat dlouho.
No a mě, a asi nejen mě, ani nenapadlo, že na jednu stranu zde zavádíme sankce pro naše občany a zároveň daňové poplatníky, a na druhou stranu tolerujeme naprosté porušování zákonů ze strany nelegálních uprchlíků. A přesně to je obrovské nebezpečí. Co budou naše vlády dělat, až policisté budou uplatňovat zákon nebo vyhlášku a dotyčný občan prostě řekne, že na to kašle, protože jiným se nelegální činnost odpouští? Pak nastane anarchie.
Nejde přeci u občanů vyžadovat něco, co u jiných lidí vyžadováno není. Ano, víme, že měřit dvojím metrem je špatně. Ale zamysleli jsme se nad reálnými důsledky, které toto měření dvojím metrem může přinést? Zamysleli jsme se, jak může frustrovaný občan reagovat, když mu například v Paříži policista bude chtít udělit pokutu a jen o pár kilometrů dál si zákony uprchlíci běžně a beztrestně porušují? Že by se občan mohl prostě vzepřít a také si dělat, co chce? Tak to by znamenalo anarchii. A k tomu určitě dojít nechceme. Proto jsme nebudovali naše právo založené na rovnoprávnosti.
Jen mě to znova přesvědčilo, že nastávající volby budou nejdůležitější od pádu komunismu. Že je čas, aby občané šli k volbám a volili strany, které mají ve svém programu ochranu svých obyvatel a aktivní boj s nelegálními uprchlíky, kteří nepředstavují jen bezpečností, sociální, zdravotní problém, ale hlavně problém právní a potažmo společenský. Problém rozpadu společnosti a uplatňování práva, jak je známe. To považuji za mnohem závažnější problém, který přijde plíživě a nenápadně, ale o to bude jeho následek horší. A právě hnutí Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura (SPD) je na naší politické scéně jediná strana, která ve svém programu na záchranu našich hodnot, kultury a společnosti jednoznačně pamatuje. Přesně takovou stranu naši občané v parlamentu ČR potřebují, aby hájila jejich zájmy. Proto jsem ráda na to, že tuto stranu mohu reprezentovat.
