Co tedy víme o firmách a jejich fungování.
Přijímací řízení včetně zdravotní prohlídky a u žen gynekologické mající za cíl ponížit ženy již před nástupem do zaměstnání.
Bezpodmínečné podrobení se provoznímu řádu a dalším normám, které jsou plně v moci majitele firmy nebo jeho výkonných ředitelů.
Podřízení chodu života potřebám firmy. Čas nástupu do zaměstnání, přestávky na odpočinek i na jídlo, konec pracovní doby, práce na noční směny nebo o sobotách, nedělích a svátcích. Také dovolená zajištěná zákonem je určována majitelem firmy a proti jeho příkazu lze protestovat jedině výpovědí. Odbory, které by při určitém personálním zastoupení možná byly schopny v rámci daných zákonů bojovat za zájmy zaměstnanců jsou buď zakázány anebo pod hrozbou propuštění je bráněno zaměstnancům se v nich organizovat.
Naprostá poslušnost i v sebemenším detailu. Jakýkoliv rozkaz musí být splněn pod hrozbou sankcí včetně likvidace na firemní úrovni, tj. vyhození ze zaměstnání. Zvláště výrazné u práce na pásu, která se stále více rozmáhá.
Ztráta individuálního myšlení, které musí být potlačeno ve prospěch chodu firmy. Možná, že nějaká tvůrčí firma existuje, ve většině je však rozkaz nadřízeného závazný, i kdyby to byl pokyn cedníkem vybrat studnu. Toto podřízení je upevňováno i společným trávením volného času. Taková ztráta soukromí představuje tak vysokou úroveň stresu, že může vést až ke kolapsu jedince. Vystaven takovému tlaku na přizpůsobení, se většinou jedinec prostě vzdá samostatnosti a vlastního názoru. Než aby čelil strachu z vyloučení z kolektivu a obavám ze ztráty zaměstnání, raději se zařadí do jednotného šiku a splyne s davem.
Podnikatel si zřizuje firmu a najímá zaměstnance proto, aby dosáhl zisku. Čím nižší náklady, tím vyšší zisk, logicky. Snižování nákladů je nejjednodušší udržováním mezd na co nejnižší úrovni, protože vstupy podléhají výkyvům na trhu, cenovým výkyvům. Cena práce je nejnižší právě v České republice. Což udržuje občany na úrovni těsně před živořením i když se snaží sami sobě namluvit, že se mají dobře a ve snaze nepropadnout depresím si malují budoucnost optimisticky. Přitom stačí úraz nebo vážná nemoc a život se obrátí naruby.
V případě ztráty zaměstnání existenční ohrožení nejen jednotlivce, ale i osob na něm závislých, a to s dalekosáhlými důsledky. Děti nemohou studovat, tím jsou již dopředu znevýhodněny do života, a tedy ztráta zaměstnání nepředstavuje jenom okamžitý problém, ale může se promítnout i do dalších generací. Přesto všechna tato negativa neznamenají, že je zajištěna slušná životní úroveň, tedy, že člověk může žít a ne živořit. Nenamlouvejme si sami sobě, že jsme spokojeni jenom proto, že musíme každé ráno vstát, že na dnešek máme na jídlo a že se nic špatného snad nestane.
Přesto všechno má každý určitou svobodu. Pokud není firma jedinou pracovní příležitostí v rozumném dosahu dojíždění, není nikdo povinen nastoupit anebo setrvat ve firmě, kde není spokojen. Konec konců, když stres, nedostačující mzda anebo ponižující jednání zaměstnavatele dosáhne neúnosné míry, lze vždy odejít, a to i prásknutím dveřmi. A lze se i osamostatnit se živností nebo podnikáním. Jakkoliv obtížná, ale možnost volby stále existuje.
Nyní tuto velmi strohou charakteristiku podmínek fungování firmy můžeme převést na fungování státu řízeného jako firma. Z pracovních důvodů budeme takovýto stát nazývat firemním státem.
1. Tak jako v čele firmy i v čele státu musí stát diktátor, jakkoliv osvícený. Je konečným policistou, soudcem i katem zároveň. Aby udržel firemní stát v chodu musí vydávat diktátor jednoznačné předpisy, vyžadovat jejich plnění a trestat jejich porušování.
2. Jelikož cílem firemního státu je dosažení zisku, v tomto případě zajištění nezbytných životních potřeb pro všechny občany-zaměstnance, musí být jejich životní roveň udržována na jednotné a co nejnižší úrovni. Výjimku z této nivelizace mají samozřejmě jenom příslušníci vládnoucích klanů, které spolupracují s diktátorem, jeho rodinou a umožňují jeho vládu na dalších podřízených úrovních. Je jasné, že takových výjimek nemůže být mnoho, lze mluvit o pouhém procentu populace.
3. K zajištění fungování státu je třeba mít nejen přísná pravidla, ale především nekompromisně vyžadovat jejich plnění za pomocí odstrašujících drakonických trestů. Jakákoliv samostatnost nebo neposlušnost totiž ohrožuje nejen diktátora, ale také osoby podílející se na udržování a chodu diktatury na jednotlivých úrovních. Nejen diktátor, ale i jeho spolupachatelé tak mají eminentní zájem na potlačení jakéhokoliv vzdoru, byť by to bylo jenom samostatné myšlení.
4. Vymáhá poslušnosti a trestání je stále sofistikovanější díky technickému pokroku. Dnes není třeba přímo zavírat nebo věšet, když lze člověka vymazat ze systému pouhým stisknutím jednoho tlačítka. Velmi účinná je také dehonestace prostřednictvím médií vlastněných firemním státem, tedy diktátorem. Každý člověk chybuje a při spleti nepřehledných a stále se měnících předpisů a nařízení může snadno dojít k pochybení i neúmyslně. Konec konců podmínky pro život a jakoukoliv činnost lze velmi snadno nastavit tak, aby každý občan automaticky už tím, že žije, pracuje nebo podniká se každý den dopouštěl nějakého pochybení. Ta se však nechávají bez povšimnutí v záloze do té doby, než se ta konkrétní osoba stane nepohodlnou, třeba jenom proto, že veřejně prezentuje opoziční názory. Potom je taková chyba okamžitě použita jako prostředek k likvidaci nepohodlného. Samozřejmě nejlépe za doprovodu již uvedené dehonestující kampaně v médiích.
5. Přes všechnu sofistikovanost prostředků za použití současných pokročilých technik je stále zapotřebí mít dostatečně silnou a diktátorovi oddanou silovou složku, vybavenou nejen zbraněmi, ale především sledovací a odposlechovou technikou. To je sice velmi náročné, ale jelikož všechny tyto silové prostředky k potlačení jakéhokoliv vzdoru financuje diktátor z daní občanů, kteří si tak sami platí své utiskovatele a katy, lze ozbrojené složky sloužící diktátorovi vybavit i tou nejmodernější technikou na špičkové světové úrovni.
6. Je samozřejmé, že taková nivelizace společnosti, nahrává naprosto bezcharakterním jedincům v jejich pochybných kariérách. S bezcharakterností jde ruku v ruce také naprostá neschopnost a nedostatek vrozené inteligence. Tak se na vrcholek společnosti do řídících funkcí nakonec propracují jedinci s nejhorší možnou osobnostní charakteristikou, tedy spodina společnosti.
7. Nivelizace nemusí přinést úpadek bezprostředně po vzniku firemního státu, ale je velmi nepravděpodobné, že by úpadek nenastal během jednoho nebo dvou desítek let. Je zde také faktor předávání žezla, mezi diktátorem a jeho potomkem, protože málokterý diktátor nastupuje k moci v plné síle středního věku. Tak, jako u většiny firem jsme svědky toho, že dědic firemního státu není dostatečně schopný převzít vedení a k udržení u moci musí používat stále drastičtější metody. Nebo je přímý dědic svržen osobou, která dříve spolupracovala s diktátorem, ale prokázala ještě větší dávku bezohlednosti a krutosti než on sám.
8. Ač není politika v České republice zase až tak jiná, než v jiných státech, občané si sami sobě vsugerovali, že je vyhrazena jenom pro bohaté a mocné, že do toho stejně nemohou mluvit a že se stejně nic nezmění. Tento pohodlný nihilismus není přitom nic jiného než jejich vlastní výmluva před vlastním svědomím a rozumem. Útěk od svobody a břemene rozhodování. Je pohodlnější si říci, nechme to na nich, oni už to nějak zařídí. Jistě, oni to zařídí, pokud jsme spokojeni s tím, že za pár korun mlčky dřeme v robotárně, a stačí nám to, že máme střechu nad hlavou, nějaký odpad k ohlupování žaludku a trochu, přiznejme si to, hodně mizerné zábavy, kterou nelze klasifikovat ani jako céčkovou, natož béčkovou a která nám je servírována stále dokola a která vezme zavděk i seriály ještě z poloviny minulého století.
9. Demokracie, parlament a další svobody, jsou jasnou překážkou při provozu firemního státu. Nelze připustit, aby si lidé volili svoje zástupce, kteří by nakonec mohli diktátora svrhnout. Proto si přeci diktaturu nezřizoval, aby o ni při prvních volbách přišel. A proto je třeba zmanipulovat a posléze zakázat volby tak, aby byl parlament jako nezbytné krytí diktatury složen pouze ze zástupců oddaných diktátorovi. Tím způsobem se parlament změní z nepohodlné žvanírny na účinný nástroj legalizace, jakkoliv zločinného kroku diktatury. Za účelem maskování diktatury je velmi výhodné udržovat obrovskou paletu trpasličích politických stran. Jednak se tím ukojí ambice jedinců naprosto neschopných realisticky posoudit úroveň svých schopností, jednak se rozbije jakákoliv snaha o změnu již v samotném zárodku. Ideální stav, kdy by každý občan byl předsedou své vlastní strany a byl utvrzován v tom, že on je ten jediný správný nelze dosáhnout, ale i tak má Česká republika rekord v počtu registrovaný politických stran. Toto tříštění proto bude diktaturou i nadále podporováno finančně stejně, jako tomu je i dnes.
10. Vzhledem k neoddiskutovatelné moci médií, která byla již mnohokráte v dějinách vyzkoušena, a to i v době, kdy jediným prostředkem šíření vzdoru a svobodného myšlení byl primitivní knihtisk, ponechá diktatura jenom ta média, která má plně pod kontrolou. Ta budou sloužit jejím cílům stejně jako zábavní průmysl.
11. To všechno jsou nebezpečí, která přímo ohrožují naše životy a naši budoucnost, přesto se za nimi skrývá nebezpečí ještě větší. Zatímco z firmy lze odejít i třeba za cenu problémů v životě, je spíše neobvyklé, aby majitel firmy pronásledoval svoje bývalé zaměstnance. Z firemního státu ale prakticky vystoupit nelze, a to ani odchodem do blízké ciziny. Evropská unie je již natolik propojena, že lze takovou osobu ocejchovat jako nebezpečný živel a zabránit jí v odchodu z firemního státu anebo ji pronásledovat i v rámci unie, výměnou informací, které budou motivovat cizí státy a jejich aparát k zákroku proti rebelům, kteří by se chtěli uchýlit mimo hranice firemního státu. Vykonstruovat jakékoliv obvinění a vyžádat si vydání takové osoby ze zahraničí zpět do firemního státu dnes není nejmenším problémem. Při čipově registrované populaci, bank DNA, běžně snímaných otisků prstů již jenom za turistiku, to není ani nejmenší problém. Nehledě k tomu, že veškerá evidence je převáděna do elektronické podoby, takže vytvořit vhodné poklady pro represivní zásah je věcí více než snadnou, stejně tak, jako zrušit oběživo a nahradit jej pouze kredity na kartě a zbavit nepohodlnou osobu veškerých prostředků zablokováním nebo vynulováním konta.
Závěr
Znovu zbaveni všech práv a svobod, znovu manipulováni kastovním systémem na generace dopředu, znovu uvězněni a odsouzeni k vegetativnímu přežívání. To je nastupující firemní stát dobrovolně zvolený z vůle lidu a nedobrovolně sdílený i těmi, kdo buď nepochopili nebezpečí, anebo se mu hloupě a zbaběle odmítli postavit. A bohužel pohřbívající i tu hrstku, která si nebezpečí uvědomila, včas se mu postavila, ale jejíž has nebyl vyslyšen. A vše bude nepředstavitelně horší než v minulosti. Svět se mění velmi rychle a narůstají nebezpečí, která tady ještě před dvěma desítkami let nebyla, anebo přímo neovlivňovala zdejší život. Záměrně vyvolávané stěhování národů mající za cíl zničit jakékoliv solidární společenství s místním zakořeněním, které bude potom snadno manipulovatelné. Rozvírání propasti mezi bohatými a chudými, protože dnes je opravdu bohatých malá hrstka, zatímco všichni ostatní jsou prostě chudí i když si to nechtějí přiznat. Dnes jsou v měřítcích reálného života chudí i ti, kdo si o sobě myslí, že je dovolená u moře na jachtě zařadí mezi tak zvanou vyšší společnost. Bída bude dále narůstat s přílivem nových obyvatel, které trh práce nemůže absorbovat i vzhledem k nedostatečné kvalifikaci sociální systém nebude schopen uživit.
Vzhůru do ponižujícího světa fašistické diktatury vedené falešným bohem a řízené prostřednictvím ministerstev pravdy a lásky.
