V dnešním světa hrají prim ekonomické zájmy korporací. Státy jsou stále více upozaďovány, když jsou se svými národními rozpočty často chudými příbuznými korporací typu Wal-Mart nebo různých těžařských společností typu Shell. Od dob studené války se toho moc nezměnilo. Spojené státy americké stále vyváží svůj typ demokracie a ekonomického řádu. Vyváží jej za každou cenu a za použití všech dostupných prostředků. Tedy i zbraní. Za studené války v letech 1948 – 1989 a to až do rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 razily USA linii vývozu demokracie. Respektive se jednalo o šíření demokratických hodnot v jejich pojetí. Pravda je však poněkud odlišná. Zahraniční politika USA totiž byla, je a do budoucna stále bude založena na faktu, že americký systém se svými zdánlivě demokratickými hodnotami je ten nejlepší pro celý svět. K tomu musíme připočíst, že se jedná o systém, který totiž nejvíce chrání globální kapitalismus, který je založen na potřebách soukromého kapitálu.

Pokud bychom se pokusili sestavit pomyslnou škálu svobod v americkém pojetí, tak se na prvním místě nepochybně vyskytne svoboda korporací. Tyto firmy, které získaly nadnárodní charakter, se těší neomezené svobodě a čím dál více kolonizují svět. Jako příklad si můžeme uvést kolonizování světa pomocí značek McDonalds nebo Coca – Cola. Kapitalismus, která vzešel jako globální model z USA, je postaven na liberalizaci a jde mu jen o jeho zájmy (rozuměj zájmy korporací). Všichni prezidenti USA, Donalda Trumpa nevyjímaje, totiž podporovali myšlenku (přímo i nepřímo), že expanze kapitalismu je důležitější než šíření demokracie. Z toho plyne, že pro USA vždy bylo výhodné šířit kapitalismus, který se schovával za vývoz demokracie nebo se nenápadně zakomponoval do ochrany lidských práv.

Ve světě, kde hlavní úlohu hrají ekonomické zájmy, tak zcela jistě zásady demokracie upadají. Jedná se o tak velký úpadek, že se projevuje v odcizení lidí jeden vůči druhému. Ekonomický kalkul se přenesl do mezilidských vztahů pro potěšení korporací. Logika kapitálu byla vždy stejná – co nejvíce akumulovat zisk. Jenže co se stane, až akumulace dosáhne svého maxima? Nastane zpětný chod kapitalismu a ten se sám zhroutí do sebe a bude nahrazen jiným systémem? Nepochybně ano. Nový systém ale nesmí být založen na ekonomických zájmech. Ekonomika samozřejmě musí existovat i řádně fungovat, ale na první místo musí být postavena solidarita, humanismus a úcta jeden k druhému. Jinak budou stále vládnout zájmy korporací, které ničí všechno co jim přijde pod ruku a z čeho by mohly mít zisk.