Dobrý den, pane předsedo, dámy a pánové.
Já bych chtěl ve svém vystoupení vyjádřit zásadní nesouhlas s touto novelou zákona o České obchodní inspekci. V žádném případě se totiž nemůžu ztotožnit s novým kompetenčním vybavením inspektorů ČOI, která by tak svým charakterem vykročila daleko spíš směrem k tajné či zpravodajské službě nebo orgánu státní kontroly a dozoru. Tento krok posílení některého ze státních orgánů, které jsme zde v uplynulých letech vlády současné koalice mohli registrovat již opakovaně, totiž považuji spíš za krok zpět do dob předrevolučních, totalitních, kde byla celá společnost doslova prošpikovaná agenty s utajovanými identitami, donašeči, informátory a důvěrníky. Pokud se ohlédnu zpět a provedu jen zběžnou rekapitulaci toho, co na poli okrajování svobod, zásahu do soukromí našich občanů a destrukce liberální společnosti učinila současná vláda, pak musím konstatovat, že tento trend se zdá být vlajkovou lodí jejího programu a že je v něm nadmíru úspěšná.
Opakovaně zde došlo k prolomení domovní svobody, kdy tuto pravomoc dokonce nově získali i úředníci, nikoli jen policisté. Zavedla se celá řada instrumentů ke zcela zbytečnému a neoprávněnému shromažďování dat, osobních údajů a občanech atd. Lze jmenovat kontrolní hlášení DPH, EET, centrální registr účtů, schválila se řada opatření, která motivují občany k tomu, aby na sebe vzájemně donášeli a udávali se. Prokázání původu majetku, kontroly kotlů, účtenková loterie atd. Neustále se zvyšují všemožné pokuty a stát je mnohdy uděluje ve zcela absurdních případech. Omezila se prodejní doba v obchodech, nařídilo se obchodům, jak mají nakládat s prošlými potravinami, došlo i na určitou formu cenzury internetu. A tak dál, atd.
Zkrátka represe pod současnou vládou jen kvete, posilují se pravomoci úředníků, bezpečnostních složek a kontrolních orgánů. A občan se již přestává cítit občanem, ale spíš jako nesvobodný, poddaný či otrok, který je neustále v hledáčku státních orgánů. Osobně jsem ale přesvědčen, že naši spoluobčané nás nezvolili proto, abychom z nich činili pronásledované a permanentně podezřelé. Nezvolili nás proto, abychom neúměrně posilovali stát na úkor jejich práv a svobod. A proto musím i u této předlohy, stejně jako mnohokrát v minulosti, kdy jsme zde projednávali jiné represivní zákony, varovat a postavit se zásadně na odpor.
Česká obchodní inspekce je standardním úřednickým orgánem, a jako takový by neměl být zaměřován ani na zpravodajskou organizaci, ani za bezpečnostní sbor. Proto nevidím nejmenší důvod k tomu, aby nabývala takových pravomocí a nástrojů, které přísluší výhradně těmto složkám. Situace, kdy zde projednáváme návrh, aby inspektoři ČOI mohli využít krycích prostředků a změny identity a aby mohli svévolně pronikat do soukromých prostor, ve mně ale budí neblahý dojem, že je zde evidentní snaha o to, aby se tato inspekce zmíněným složkám přiblížila. A dost možná, aby se jim jednou dokonce vyrovnala.
Při pohledu na konání jiných členů současné vlády a přihlédnutí ke snaze ministra obrany posílit kompetence vojenské policie, ministra financí posílit celní správu, se pak nemohu zbavit pocitu, že každý člen současné vlády by tak nejraději měl takovou svou vlastní policii či tajnou službu, aby to měl jednodušší on sám, jeho aparát. Aby se zkrátka nemusel zdržovat procedurálními zbytečnostmi, mohl si zjednat pořádek, kdy se mu zlíbí, či zjistit informace, jaké potřebuje. To je ale trend, který považuji za velmi špatný a domnívám se, že občané mají plné právo se tomu bránit a že mají plné právo po státu vyžadovat jistotu, že každý jeho orgán bude naplňovat výhradně ten účel, pro který je zřizován, a že zde bude jasně kompetenční vymezení. Nechápu, proč by měli inspektoři ČOI být chráněni tajnými identitami a krycími prostředky, když stát má celou paletu jiných možností, jak zajistit jejich bezpečí a řádný výkon jejich poslání.
Pakliže se ocitají v nebezpečných situacích, nebo v situacích, kdy je třeba tvrdších postupů, což samozřejmě nevylučuji, jednoznačně jsou zde policie a další orgány, aby jim poskytly svou součinnost. A pokud tato spolupráce nefunguje, pak bude chyba zřejmě někde jinde. V systému, nikoli v zákoně. A mělo by být povinností každé vlády nejprve nalézt takovou systémovou chybu a napravit ji, a to daleko dřív, než sáhne k dalšímu posilování státu a státních úředníků, pro které je cesta nových kompetencí samozřejmě daleko snazší přinejmenším a výhodnější. Jednoznačně se tedy domnívám, že současná vláda a její úředníci si v tomto případě opět zjednodušují život, přičemž zájmy občanů jsou jim naprosto lhostejné.
Zdůrazňuji, že zde nestojím na straně nepoctivých obchodníků či nějakých obchodnických mafií. O ty zde totiž, ač se tak nezdá, vůbec neběží. Jde zde zejména o princip, kdy neúměrné posilování státu překračuje zdravý rozum a kdy je třeba říct konečně dost. Falešné identity či maskovací prostředky mohou využívat, jak jsem již řekl, oprávněně úplně jiné složky státní moci. A je to tak v pořádku, neboť tomu odpovídá i stupeň jejich prověření, charakter a podmínky jejich služby. Podmínky jejich nástupu i stupeň jejich prověření, charakter a podmínky jejich služby. A v tomto případě bychom ale měli dát takové nástroje do rukou úředníků, kteří zdaleka nenesou takovou odpovědnost a povinnost. To mi připadá vskutku zcela nepřiměřené a absurdní.
Proto se domnívám, že bychom měli tento zákon odmítnout a postavit se na stranu těch, které zde zastupujeme, tedy občanů. Děkuji.