„Promiňte mi, že vás v souvislosti s projednávanou novelou unavím krátkou filosofií.

Myslím, že v této novele jde spíše o člověka než o zvíře. Dovolte mi, abych to vysvětlil.

Nemyslím si, že zvíře má stejnou hodnotu jako člověk. Oba jsou sice živí tvorové, ale člověk je navíc to, čemu se říká lidská bytost. Myslím si, že zvíře se může zabít /ovšem nikoli mučit/, člověk ne. Myslím si, že vystavit zvíře v etickém rámci pokusu směřující k vynalezení léku pro člověka je správné. Člověk je víc než zvíře. Což ovšem platí pouze za určitých okolností. Proč?

Člověk je nadán svobodou, doslova odsouzen ke svobodě, což zvíře není. Proto zvíře nemůže páchat zlo. Možnost páchání zla /nebo konání dobra/ souvisí se svobodou, je dána člověku a je otázkou naší volby. A zde je ta okolnost, kdy je člověk víc než zvíře: V případě, když koná dobro. Jestliže páchá zlo, je míň než zvíře. Pojem lidský přístup či lidské zacházení, který je většinou používán v kladném slova smyslu, je však zavádějící, protože nevíme, co se pod ním skrývá. Páchání zla nebo konání dobra? Obojí je lidské. Člověk jakožto člověk je schopen velkodušných činů a obětí, ale je také jakožto člověk schopen nevídaných krutostí.

V případě zacházení se zvířaty na kožešinových farmách zvolil člověk druhou variantu. Schválením novely tohoto zákona pomůžeme především jemu, aby přestal páchat nepravosti a získal opět autorizaci lidské bytosti.“