Žalobu proti Evropskému parlamentu a Radě podal vládní zmocněnec pro zastupování ČR před Soudním dvorem EU, který text vypracoval ve spolupráci s Ministerstvem vnitra. Současně s požadavkem na zrušení směrnice podává ČR také návrh na odklad účinnosti směrnice, o kterém by mělo být rozhodnuto během několika měsíců.
Ministerstvo vnitra považuje žalobu za jedinou možnost, jak ochránit stovky tisíc slušných legálních držitelů zbraní v ČR. „Takto masivní trestání slušných držitelů zbraní je pro nás nepřijatelné, protože zakazování legálně držených zbraní nemá žádnou souvislost s bojem proti terorismu. Nejde jen o nesmyslné rozhodnutí, které opět naruší důvěru lidí v EU, ale implementace směrnice navíc může negativně ohrozit vnitřní bezpečnost ČR, protože velké množství zbraní by mohlo přejít na černý trh. V takovémto případě je žaloba a požadavek na zrušení směrnice naší jedinou možností, jak můžeme své občany před dopady odzbrojovací směrnice ochránit,“ uvedl ministr vnitra Milan Chovanec s tím, že Evropský parlament a Rada nemůže takto nepřiměřeně zasahovat do postavení členských státu a jejich občanů.
Ministerstvo vnitra současně s podáním žaloby připravuje novou právní úpravu držení zbraní, která zajistí vysoký standard ochrany vnitřního pořádku a bezpečnosti. V budoucí právní úpravě zachováme to, co v ČR funguje, např. požadavky na držitele zbrojních průkazů.
Česko uvádí pro zrušení směrnice celkem čtyři žalobní důvody:
Unijní zákonodárce přijetím směrnice překročil své pravomoci. Ačkoliv byla směrnice přijata za účelem odstranění překážek vnitřního trhu, jejím skutečným cílem je výhradně boj proti terorismu a jiné závažné trestné činnosti. Unijní zákonodárce však k přijímání harmonizačních opatření v této oblasti nemá pravomoc.
Unijní zákonodárce přijetím směrnice porušil zásadu proporcionality, jelikož se nezabýval otázkou přiměřenosti zaváděných opatření a neprovedl posouzení dopadů. To následně vedlo k tomu, že přijal opatření zjevně nezpůsobilá a nepřiměřená vzhledem ke sledovanému cíli – směrnice tak např. plošně zakazuje druhy zbraní, které se k páchání terorismu či jiné trestné činnosti v Evropě vůbec neužívají.
Směrnice je v rozporu se zásadou právní jistoty. Celá řada ustanovení napadené směrnice totiž není dostatečně jasná a přesná, aby umožnila dotčeným osobám jednoznačně rozpoznat jejich práva a povinnosti.
Směrnice má diskriminační povahu – umožňuje výjimku ze zákazu držení zbraní, která ale může dopadnout výhradně na švýcarský systém ponechávání vojenských zbraní při ukončení vojenské služby, aniž by stejné výjimky mohly využít ostatní státy.
Směrnice mj. zakazuje:
poloautomatické zbraně upravené z automatických zbraní,
poloautomatické zbraně vybavené sklopnou nebo teleskopickou pažbou,
poloautomatické zbraně na základě kapacity zásobníku, který je do nich zrovna vložen, tzn. více než 20 nábojů pro krátké a 10 pro dlouhé zbraně,
směrnice zavádí povinnost registrovat nově vyrobené předovky – repliky historických zbraní používané např. v rekonstrukci bitvy u Slavkova – a povinnost registrovat některé poplašné, signální i znehodnocené zbraně,
změny se dle směrnice mají dotknout prakticky všech držitelů zbrojních průkazů, kterých je v ČR cca 300 tisíc, současně také blíže neurčeného počtu držitelů znehodnocených zbraní, poplašných zbraní a předovek i zásobníků, které zatím nepodléhají žádné evidenci.
