Nicméně já již něco zažil, a tudíž si pamatuji, když se ještě sociální demokraté všude v Evropě i u nás zastávali menších sedláků proti velkým podnikům. Vzpomínám taky, že za bývalého režimu to byli především sedláci, kteří když byli násilím nahnáni do jednotných zemědělských družstev a ztratili své pozemky i dobytek, tak měli velkou podporu Lidové strany na vesnicích. To byla svého času ta síla lidovců. Byl to ovšem jiný svět než prostředí pražských lidovců.

Nyní se našim sedlákům obě tyto strany skvěle odměňují. Na rozdíl od rozumných států, včetně našich nejbližších sousedů, nebudou mít větší podporu než velké podniky, jejichž způsob hospodaření ovšem ničí naši půdu a snižuje kvalitu potravin. Neboť jak vím, po celé Evropě jsou to právě ti menší sedláci, kdo vyrábí ty nejlepší potraviny.

Pan ministr Jurečka má jistě pravdu, když prohlašuje, že tato struktura našeho zemědělství je dědictví minulého režimu. Na velkých lánech, které u nás vidíme, je půda příliš vyčerpána pěstováním kukuřice a řepky olejky. Tím, že byly zničeny meze a remízky, které zadržovaly přirozenou vláhu, dochází k častému odplavování té nejúrodnější půdy a pole jsou tím soustavně ochuzována. Devastace orné půdy je u nás strašná. Proč tedy tuto strukturu udržuje a ještě rozvíjí, místo přechodu na civilizovaný způsob hospodaření?

Ničení sedláků bylo jedním z největších zločinů komunistické éry. Zdá se, že v tomto procesu chce nynější vláda pokračovat a nahnat do velkofarem i ty poslední sedláky, kteří to ještě nevzdali.

Když sociální demokraté podporují velkopodniky, a tudíž znevýhodňují ty menší, a lidovci se k nim přidávají a udržují agrární strukturu vytvořenou komunisty, vnucuje se otázka, k čemu vlastně tyto strany u nás jsou. Ale jak říká staré české přísloví, drzé čelo je lepší než poplužní dvůr.