Ostatně i reakce na sociálních sítích dokládají, že občanům z projevu nejvíce utkvělo v paměti prohlášení, že si nezasloužíme méně kakaa v čokoládě, než mají ostatní země. Dvojí kvalita potravin v EU je zajisté důležité téma a jsem ráda, že se jím Komise začala vážně zbývat. Jen mne mrzí, že jako hlavní téma letošního SOTEU teď rezonuje čokoláda.
Předseda Komise opět neopomněl zdůraznit, že EU by měla být velká ve velkých věcech a zdrženlivá v malých tématech. Je velmi dobře, že Komise přijímá postupné kroky, které přispějí k řešení migrační krize. Jsem ráda, že se nyní zaměřujeme více na společnou ochranu vnějších hranic, posílení návratové politiky i naši angažovanost přímo v místech konfliktu. To je podle mne jediné funkční řešení. Nicméně mne mrzí, že solidarita v Evropě stále nepřestala být rovnítkem pro plnění kvót. A to i v době, kdy už se ví, že tento mechanismus není trvalým řešením.
V poslední době se také stále mluví o rozdělení Evropy na východ a západ a i díky současným politikám/legislativám se obávám, že je toto v současnosti nejzásadnější problém Unie, neboť se tento příkop prohlubuje stále více. Jsem proto ráda, že předseda Komise na něj ve svém projevu upozornil také. Pronesl, že sjednocená a spolupracující Evropa je mnohem víc, než Unie, kterou otřásají hluboké politické spory mezi jednotlivými členy. Evropa musí dýchat oběma plícemi, východní i západní, jinak se jí nebude dostávat dechu. S tím naprosto souhlasím a oceňuji Junckerovu snahu o sjednocování Evropy, nemohu se však zbavit dojmu, že je to právě Komise, která poslední roky ubírá kyslík té „plíci“ na východě.
Konkrétně tak narážím na současnou diskuzi ohledně vysílání pracovníků a fungování jednotného trhu. Komise, pod rouškou sociální spravedlnosti, přišla s novými pravidly ve chvíli, kdy jsme ještě nevyhodnotili fungování těch předchozích. Přitom sám Juncker nepřímo ve svém projevu naznačil to, co já tvrdím už dávno – důraz by se měl klást zejména na dodržování stávajících pravidel a zamezování jejich obcházení. Proč tedy neustále vytváříme pravidla nová? A nezaměříme se raději na jejich vymáhání?
Juncker také zmínil, že Komise předložila již 80 % návrhů, které se zavázala předložit na začátku svého mandátu. Domnívám se ovšem, že v některých případech jako právě v případě směrnice o vysílání pracovníků, ale měla být Komise zdrženlivější. Stejně tak je tomu i v případě pilíře sociálních práv. Iniciativa v oblasti zaměstnanosti či nových dovedností je zajisté vítaná, jinde ale zachází příliš daleko. Je třeba si uvědomit, že odpovědnosti za politiku zaměstnanosti a sociální ochrany jsou primárně na bedrech členských států, přesto již dnes doplňuje národní legislativu 70 směrnic EU.
A tak bychom mohli pokračovat dál…a to i v případě návrhu Komise na vytvoření orgánu dozoru evropského pracovního trhu, který Juncker zmínil dnes. Vypadá to, že si Komise neuvědomuje, že nic takového jako „evropský pracovní trh“ dnes nemáme. Roli dozoru nad pracovním trhem přitom provádějí národní inspektoráty práce. Nevytvářejme další agentury a orgány EU, ale raději se zaměřme na posílení spolupráce těch národních.
Další byrokracie a regulatorní zatížení ještě nikdy nepřinesla řešení. Snažme se naopak vylepšit to, co nefunguje a hledat racionální odpovědi na to, proč tomu není naopak. Unie si potřebuje získat opětovnou důvěru občanů, ne být vnímaná jako byrokratický moloch.
