Mnoho svérázných politologů dennodenně tvrdí, jak třetí vláda (která nevznikla ještě ani poprvé), sestavená pokaždé Andrejem Babišem, bude příští čtyři roky zavádět jakýsi diktát menšiny. Já se snažím dívat na věci prakticky, protože tak to v mém světě, kde platí fakta, chodí.
Hnutí ANO vyhrálo volby. Prezident předem deklaroval, že vítěze pověří sestavením vlády a učinil tak. Předseda ANO hovořil se zástupci dalších politických stran, se kterými by chtěl vytvořit kabinet a požádat pak o důvěru Poslaneckou sněmovnu. Zástupci většiny z oslovených jasně odmítli. Poté řekl, že bude hledat řešení. Sněmovna se ještě ani nesešla, ale mnozí, kteří okupují mediální prostor včetně toho veřejnoprávního, už vidí za několik rohů a na každém je namalovaný čert.
Úřadující prezident rozhodně není můj šálek kávy a s Andrejem Babišem nechodím na pivo a nejezdím na Čapí hnízdo. Proti Miloši Zemanovi jsem se postavil podáním vlastní kandidatury na úřad prezidenta. Protože si mimo jiné myslím, že ztratil ochotu vysvětlovat ostatním své kroky a myšlenkové pochody. Ale nikdy mě ani ve snu nenapadlo, abych ve své kampani použil cokoliv jako strašení spoluobčanů ohrožením demokracie a hrozbou jakýchkoliv mocenských center jednoho muže hodlajícího si pak ohýbat zákony pro svou chamtivost. Prý s posvěcením hlavy státu.
Protože v demokracii rozhoduje respekt i k jiným názorům a zejména výsledkům svobodné volby většiny. Tak, jako tomu bylo v historicky první přímé volbě prezidenta a stejně tak i po zcela jasném vítězství ANO nad všemi ostatními v posledních volbách. A mně respekt k mínění jiných rozhodně nechybí.