Samozřejmě často přišla řeč na platy. Asi jsem hodně ředitelů, mimochodem někteří z nich jsou mí dlouholetí kamarádi, o jiných jsem zase slyšel slova uznání, trochu namíchl. Říkám totiž nahlas, že by naši lidé zasloužili za svojí práci mnohem vyšší platy. Protože pracují stejně dobře jako ti v Německu, Rakousku nebo ve Francii. A stejně tak dobře vím, že jejich čeští ředitelé majitelé firem, obracejí v ruce každou korunu. Spoustu peněz chce uzmout stát, i když jim moc nepomáhá, musejí investovat do vývoje a obnovy strojů, protože myslí na budoucnost, ale také potřebují mít spokojené zaměstnance.

Umím si představit, že stát by nemusel být tak chamtivý. A stejně vím, že pokud je vlastníkem zahraniční firma, měla by si rozmyslet, jestli chce celý zisk odvézt domů, anebo riskovat, že se o ní začne veřejně říkat, že je lakotná a využívá Čechů k dobré práci za nevalnou mzdu. Bojovat s nimi by podle mě měly zejména odbory. Jenomže mnozí odboroví předáci umí jen hrozit stávkou, protože vlastní klíče od skladu s píšťalkami a transparenty, kterou jednou za čas pohrozí odemknout. Chybí jim však ekonomický základ pro vyjednávání.

Kdo z nich dokáže být opravdu rovnocenným partnerem zahraničnímu vlastníkovi a na číslech mu dokáže, že vyplácená dividenda akcionářům by mohla být nižší a rozdíl posloužit ke zvýšení platů? Anebo neustále chodit za odpovědnými státními úředníky a argumentovat, kolik z hory administrativy je zhola zbytečných a stojí jen peníze potřebné v místě, kde vznikly, tedy ve výrobních halách?

Mnozí z nich politikaří a čas od času je některý z nich odměněn i profesionální politickou dráhou. Ne, tohle není svět odborů, jaký patří do moderní společnosti, ale odlesk starých časů. Stávky už svět dopředu neposunují. Chytrost a vzdělanost ano. Proto za platy našich dělníků mohou odbory udělat daleko víc, než ředitelé a majitelé. Odboráři včetně těch, kteří v nich nejsou, by to měli vědět.