V takzvaném Domě Šance dostanou klienti programu příležitost znovu si osvojit pracovní návyky a určitý denní režim s jasně rozdělenou pracovní dobou a volným časem. Účastníci programu se věnují různým činnostem od montování propisek až po výrobu svíček z včelího vosku nebo ručně malovaných papírových tašek. Hlavně si však svou prací spolufinancují náklady na život.

„Tento přístup mi je sympatický, klienti dostanou zázemí a šanci vrátit se zpět do běžného života, ale musí projevit snahu a vůli pracovat. Navíc výrobky, které pod rukama klientů vznikají se mi velmi líbí,“ pochválila poměry v Domě Šance Lenka Kohutová.

V současné době se otevírá debata o řešení situace lidí z ulice na území hlavního města Prahy a hledá se koncepční a udržitelné řešení, na kterém by se měly podílet všechny organizace spjaté s danou problematikou. „Fakt, že je třeba neutěšenou situaci občanů žijících na ulici řešit, slíbila ODS v předvolebním programu a se svými kolegy se mu budeme snažit maximálně dostát, samozřejmostí je, že nastolenou agendu budeme řešit právě s pomocí odborníků z praxe,“ přiblížila současný vývoj problematiky, která se zdaleka netýká jen bezdomovců, Lenka Kohoutová.

„ Podle mého názoru, by se nemělo jít cestou represe. Za zvážení určitě stojí, zda-li této skupině obyvatel Prahy nevyhradit určité území, kde by se mohli scházet a kde by zároveň byli pod dohledem sociálních pracovníků či policie. Takové opatření by rovněž omezovalo šíření chorob jako jsou kapavka, vir HIV, žloutenka atd. Evropské metropole takovým vyhrazeným územím disponují a z vlastní zkušenosti vím, že to v praxi funguje,“ dodával svůj názor koordinátor Projektu Šance László Sümegh.

Dalším úskalím, na které sociálně vyloučení lidé často naráží je možnost uplatnění na běžném trhu práce. Velké procento z nich má nějaký záznam v trestním rejstříku a to je pro drtivou většinu zaměstnavatelů ohromná překážka. „Čistý trestní rejstřík je dnes vyžadován téměř u každého pracovního místa. Na jednu stranu to chápu, ale takto vyloučení lidé se poté, kvůli záznamu v rejstříku, dostávají do koloběhu, vězení, ulice a zase zpět. Tento neutěšený stav by možná zasloužil určitou legislativní úpravu“, zamýšlela se nad možným budoucím vývojem Lenka Kohutová

V takzvaném Domě Šance dostanou klienti programu příležitost znovu si osvojit pracovní návyky a určitý denní režim s jasně rozdělenou pracovní dobou a volným časem. Účastníci programu se věnují různým činnostem od montování propisek až po výrobu svíček z včelího vosku nebo ručně malovaných papírových tašek. Hlavně si však svou prací spolufinancují náklady na život.

„Tento přístup mi je sympatický, klienti dostanou zázemí a šanci vrátit se zpět do běžného života, ale musí projevit snahu a vůli pracovat. Navíc výrobky, které pod rukama klientů vznikají se mi velmi líbí,“ pochválila poměry v Domě Šance Lenka Kohutová.

V současné době se otevírá debata o řešení situace lidí z ulice na území hlavního města Prahy a hledá se koncepční a udržitelné řešení, na kterém by se měly podílet všechny organizace spjaté s danou problematikou. „Fakt, že je třeba neutěšenou situaci občanů žijících na ulici řešit, slíbila ODS v předvolebním programu a se svými kolegy se mu budeme snažit maximálně dostát, samozřejmostí je, že nastolenou agendu budeme řešit právě s pomocí odborníků z praxe,“ přiblížila současný vývoj problematiky, která se zdaleka netýká jen bezdomovců, Lenka Kohoutová.

„ Podle mého názoru, by se nemělo jít cestou represe. Za zvážení určitě stojí, zda-li této skupině obyvatel Prahy nevyhradit určité území, kde by se mohli scházet a kde by zároveň byli pod dohledem sociálních pracovníků či policie. Takové opatření by rovněž omezovalo šíření chorob jako jsou kapavka, vir HIV, žloutenka atd. Evropské metropole takovým vyhrazeným územím disponují a z vlastní zkušenosti vím, že to v praxi funguje,“ dodával svůj názor koordinátor Projektu Šance László Sümegh.

Dalším úskalím, na které sociálně vyloučení lidé často naráží je možnost uplatnění na běžném trhu práce. Velké procento z nich má nějaký záznam v trestním rejstříku a to je pro drtivou většinu zaměstnavatelů ohromná překážka. „Čistý trestní rejstřík je dnes vyžadován téměř u každého pracovního místa. Na jednu stranu to chápu, ale takto vyloučení lidé se poté, kvůli záznamu v rejstříku, dostávají do koloběhu, vězení, ulice a zase zpět. Tento neutěšený stav by možná zasloužil určitou legislativní úpravu“, zamýšlela se nad možným budoucím vývojem Lenka Kohutová