Je dobré připomínat letopočty, za něž by se měl civilizovaný národ stydět. Okupace Maďarska, okupace Československa nebo východního Německa sovětskou armádou a ponížení porobených zemí jsou historická mementa stejného významu, jako byla fašistická okupace nebo komunistická diktatura.
Maršál Koněv Prahu osvobozovat nemusel, pokud by Rusové nechali osvobodit Československo americkou armádou, postupující ze západu. Maršál Koněv osvobodil Prahu jen za tím účelem, aby podpořil sovětský vliv u nás, tolik potřebný pro zajištění pozdějšího komunistického puče a následné diktatury. Takže děkovat mu rozhodně nemusíme.
Maršál Koněv je jistě významným ruským generálem, který přispěl k rozšiřování a udržování sovětského panství. V našem vnímání, i kdybychom ho třeba na chvilku mohli považovat za maršála osvoboditele, se z něho postupem let a díky jen a jen jeho vlastním činům stal nenáviděný představitel okupační moci a potlačovatel protikomunistických vzedmutí v porobených zemích. Určitě bychom si ho vážili jinak, kdyby se stejnou vehemencí, s jakou se podílel na šíření komunistického panství, postavil proti němu.
Pokud se v ruských médiích objeví názor, že okupace Československa v roce 1968 byla potřebná a zachránila mír v naší zemi, pak se Rusko nesmí divit, že na takový názor dostane adekvátní a pádnou odpověď. Připomínka některých letopočtů určitě k takovým odpovědím může patřit a je ještě nanejvýš slušná.
Nedávno vířila v médiích diskuse o významu památníků generála Lee v některých amerických městech. Zásadní rozdíl mezi generálem Lee a maršálem Koněvem je ten, že generál, ať vnímán pozitivně nebo negativně, stojí ve vlastní zemi a diskutují o něm jeho krajané, zatímco maršál stojí v cizí zemi, okupované kdysi jeho armádou. Památník Koněva nepřipomíná historii, jakou jsme si zvolili. Památník Koněva připomíná historii, kterou nám vnutil Sovětský svaz. Historii, která je u mnohých z nás ještě příliš živá, aby se dala vymazat z paměti. Možná by bylo nejlepší, kdyby si bývalá okupační mocnost maršála Koněva odvezla domů, aby ji připomínal nedávnou velikost. Velikost postavenou na nucené práci v gulazích a zbídačení a porobení vlastního i sousedních národů, jejíž součástí a strůjcem maršál Koněv byl. Bezpáteřní slaboši nejsou ti, kteří sprejují, bezpáteřní slaboch je ten, který ve jménu všemocné sovětské mašinérie komunistické moci vykonává činy, za které by se měl normální člověk stydět. Vojenská uniforma přitom nemůže být omluvou, ale naopak přítěží. Maršál Koněv dobře věděl komu a proč slouží. A jako takový u nás nemá co dělat
