Pro ilustraci ocituji několik vět: „Dosud mohla kampaň před prezidentskými volbami sloužit jako nová definice politické nudy.“ „Miloš Zeman se debat nezúčastní a jeho protikandidáti zatím nepředvedli nic moc originálnějšího než variace na větu, že je potřeba porazit Zemana, protože „dělá ostudu“, „táhne zemi na východ“ a tak dále“. „Zemanovi konkurenti se tak nevyhnutelně v následujících dnech tvrdě posekají mezi sebou.“
Napsal to ten samý Honzejk, který byl moderátorem jedné z prvních debat kandidátů. Bylo to 6. listopadu v nádherném klášteře v Broumově. Tříhodinová debata předurčila podobu všech následujících, snad s jedinou výjimkou vtipně pojatého brněnského setkání na tamní právnické fakultě. Tři hodiny obecných otázek jako pingpongový míč mezi moderátorem a jím určeným odpovídajícím. Ping pong bez odskoku, časový limit nutící tázaného podesáté vyplodit několik vět na stále se opakující témata: jmenoval byste trestně stíhaného premiérem, zrušil byste bezpečnostní prohlídky na Hradě, jezdil byste víc na východ, nebo na západ?
Jednou jsem se vzbouřil, protože už mě upřímně naštvalo, s jak malou invencí a jak povrchně jsou debaty vedeny. Nikoliv diskuze kandidátů mezi sebou, ale jen se středobodem jménem moderátor a v časovém limitu. Tak návštěvníci v auditoriu a pár zoufalých jedinců u internetového přenosu mohli vidět kandidáty na úřad prezidenta. Pane Honzejku, k vámi zmiňované nudě jste přispěl nemalým dílem.
Pravda, občas byl ocitován nějaký výrok vytržený z doby a kontextu. Mou nálepkou se stalo, že by Česká republika mohla přijmout klidně 10 000 uprchlíků. Ó, jaká hrůza. Ten, kdo si dovolí říci něco jiného, než bylo vítězné téma parlamentních voleb xenofoba Okamury, se může připravit rázem o procentní body v bezvýznamných a o ničem nevypovídajících předvolebních průzkumech. Naopak, je třeba hřímat, že ani noha muslima na naši zem a to stále dokola. Jakoby uprchlík, tedy ten, který utíká před válkou a hrozbou smrti, to samé bylo jako ekonomický migrant. Kde kdo se rád a často ohání Masarykem a jeho odkazem. Myslím, že se první prezident naší republiky někde musí pořádně řehtat. Třeba, když si porovnává halas nepřátel všech uprchlíků, i když téměř nikdo z nich nikdy žádného na vlastní oči neviděl, s jeho statečností, když se v roce 1899 postavil na stranu odsouzeného Hilsnera a stal se předmětem lynče všech antisemitů.
Nevím, jestli pana Honzejka zklamu, ale já se osobně na žádné osobní špinění mých soupeřů nechystám. Za prvé jsem si na vlastní oči ověřil, že se jedná prakticky bez podstatnější výjimky o osobnosti, které něco ve svém životě dokázaly, mají zkušenosti a liší se především v tom, z jakého prostředí pocházejí. Možná si někdo na radu svých týmů brousí šavličku, připravuje se třeba šokovat siláckými výroky, ale já jsem rozhodně přesvědčen, že prezidentské volby jsou jiné. Pokud kdokoliv z osmi kandidátů vytáhne do boje s cílem polarizovat voliče na nadšené stoupence a zuřivé odpůrce, půjde jen ve stopách toho, kdo nyní úřad zastává.
Národ se hádá, lidé ztrácejí schopnost respektovat názor druhého. Pokud někdo z vyzyvatelů po takovém stavu zatouží, měl by nechat pokračovat toho současného.
