Dne 5.1.1923 byl při vycházení ze svého domu Alois Rašín zastřelen dvěma ranami z bezprostřední blízkosti. Pachatelem byl devatenáctiletý anarchista a komunista Josef Šoupal. Tehdejší zákony sice předpokládali za podobný čin trest smrti, ale vzhledem k tomu, že dospělosti dosahovali občané Československa do roku 1950 až v 21 letech, tak obdržel od soudu pouze trest v délce osmnácti let vězení. Ve vězení strávil z důvodu své neposlušnosti o 2 roky více, ani to však nemohlo vyvážit ztrátu československého lidu. Význam samotného politika pro tehdejší dobu dokazuje velikost státního pohřbu. Svému zranění podlehl Alois Rašín během února, a tak v únoru 1923 zažila Praha největší smutečný průvod své dosavadní historie.
A není divu, že se mu dostalo takové pocty. Absolvent pražské právnické fakulty z roku 1891, pykal rok a půl vezením za politickou činnost v Omladině a vydání své brožury „České státní právo“ (1894-1895). V roce 1911 byl zvolen poslancem Říšské rady a ještě v době výkonu svého mandátu byl v prosinci 1915 zatčen. Jako nejbližší spolupracovník Karla Kramáře byl spolu s dalšími dvěma odsouzen k trestu smrti oběšením za velezradu a vyzvědačství. Jen vlivem náhody svůj trest smrti přežil, neboť umírající Franz Josef se nestihl pod jeho rozsudkem podepsat, a později se na něj vztahovala amnestie nového císaře.
Jako člen velké pětky se přímo zasadil o vybudování samostatných československých institucí a byl u vyhlášení nového státu, když vlastnoručně sepsal první zákon „o zřízení samostatného státu“. Byl jmenován 1. ministrem financí Československa, vymyslel a provedl měnovou reformou, kterou na dobro oddělil naše hospodářství od rakouského. V prvních parlamentních volbách byl zvolen poslancem a později znovu jmenován ministrem financí. Ve Švehlově vládě vystřídal Karla Engliše a podruhé ve funkci ministra financí usiloval o vyrovnaný státní rozpočet a jakožto příznivec rakouské ekonomické školy měl velký vliv na tom, že inflace v Československu nedosahovala takových výšin jako v okolních státech. Ministerské křeslo se uvolnilo až jeho úmrtím.
Nejprve studoval na lékařské fakultě, ze které ze zdravotních důvodů přestoupil, později bylo paradoxně jeho jedinou vazbou na medicínu švagrovství s objevitelem krevních skupin Janem Jánským. Po přestupu na práva se začal vzdělávat i v oboru ekonomie. Svůj odkaz tedy zanechal nejen jako státník a politik, ale byl ve své době uznávaným novinářem, právníkem i ekonomem. Ve všech oborech své činnosti přitom od mládí působil nacionálně, a usiloval o prospěch českého a československého národa. Lvím podílem se zasadil o náš stát, za což dlouhá léta čelil útlaku Rakousko-Uherských úřadů. Pro jeho politickou činnost byl nakonec i zavražděn.
Nenapadá mě mnoho dalších postav 20. století, které by si zasloužili naši pozornost a vděk, tak jako on. I Česká národní banka má stejný názor na význam Aloise Rašína a chystá se příští rok vydat novou edici stokorunu k výročí jeho měnové reformy z roku 1919. Snad jeho jménu bude věnován odpovídající prostor i v médiích, alespoň v rámci oslav stého výročí založení našeho státu, a my se budeme moci poučit z jeho práce a příkladného neagresivního nacionalismu.
Libor Vondráček
člen Republikového Výboru Svobodných
Více zde: http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/atentat-na-aloise-rasina/
_profil_top.jpg)
