Evropské státy sledovaly nepokoje v Londýně velmi pozorně. Obávají se, že jiskra přeskočí do pevninské Evropy a vzplane i její území. Čekají nás snad hořící budovy v Paříži, rabování v Berlíně či drancování v Praze? Občané Velké Británie jsou bezesporu svobodní lidé, ale někteří z nich se v uplynulém týdnu zcela určitě necítili ve své zemi nejen svobodně, ale ani bezpečně.

Západní svět požaduje od nedemokratických režimů zajištění svobody v užívání a přístupu k informacím. Je však tento požadavek vzhledem k nedávným nepokojům v Londýně stále relevantní? Například nedemokratická Čína poukazuje s jistou dávkou škodolibosti na neomezenou svobodu v rámci toku informací jako na jednu z příčin vzniku a šíření nepokojů. Čína také s ohledem na probíhající násilnosti vznesla své pochybnosti nad zajištěním bezpečnosti během letních olympijských her 2012 v Londýně.

V souvislosti s násilím ve Velké Británii se již skutečně objevily první snahy o zajištění bezpečí občanů cenzurou násilných či xenofobních zpráv, které mají za cíl organizovat a vyvolat nepokoje. Jistě to zkomplikuje komunikaci "rebelů", řeší to však podstatu problému a příčiny jeho vzniku? Nikoli.

Co tedy bylo příčinou nepokojů a rabování v Londýně? Možná nebyli rabující spokojení se svým socioekonomickým statusem a nedostávalo se jim práce. Možná chtěli zažít pocit moci, možná bojovali proti byrokratickým strukturám či systému. Anebo se jen chtěli obohatit a upoutat na sebe pozornost. Příčiny nepokojů je třeba každopádně důkladně analyzovat a přistoupit ke změnám, které napětí ve společnosti pomohou odstranit.

Základní lidská práva je ale třeba zachovat, včetně práva na informace. Omezení svobody přístupu k informacím bezpečnější svět nezaručí.