Mám na začátek jednu prosbu. Vypadalo to, že budeme jednat celkem konstruktivně, tak se prosím nehádejme, je to moje osobní prosba, ať jsme schopni stihnout hlasování dneska, protože já mám o půldruhé jít do nemocnice a rád bych to stihl.

Takže já vám všem děkuji za to, že jste mi umožnili vyjádřit se v projednávané věci, tedy otázce mého vydání k trestnímu stíhání v tzv. kauze Čapí hnízdo. Vystupuji zde na půdě Poslanecké sněmovny v této věci již podruhé a mám určitou výhodu, neboť jsem se mohl prostřednictvím svého obhájce seznámit s obsahem trestního spisu. Mohu se tedy vyjádřit se znalostí věci a zejména se znalostí důkazů, které by měly proti mé osobě existovat.

Cílem mého vystoupení není ambice docílit vašeho právního hodnocení mé trestněprávní odpovědnosti, chápu, že to musí provést orgány činné v trestním řízení. Chci ale této příležitosti využít k tomu, abychom se zamysleli nad tím, jak obrovské riziko možného zneužití policejního orgánu v takových obdobných případech existuje. Ničím nepoložené obvinění mé osoby jedním konkrétním člověkem zastávajícím funkci policejního orgánu ohrožuje můj osobní a profesní a i politický život zásadním způsobem. V takové situaci se může dříve nebo později nacházet každý z vás, z nás.

Současně mně však dovolte, abych na začátku svého vystoupení sdělil, že já zvednu ruku pro své vydání, a to ze dvou důvodů. Už jsem to konec konců avizoval, a tak jako pan předseda Babiš, jsem to udělal i při minulém vydávání v minulém volebním období. Tím prvním důvodem je to, že jsem nic nezákonného neudělal, a proto se nechci skrývat za poslaneckou imunitu. Použiji citát jednoho z kolegů z dnešní ranní tiskovky. Už nevím, kdo to byl. Myslím, že to byl kolega Farský. Nejsem prostě nadčlověk. To jsem říkal i minule.

A tím druhým důvodem, který souvisí s tím, je moje loajalita k mým bývalým kolegům z představenstva ZZN Pelhřimov Zdeňkovi Kubiskovi a panu Platilovi. Jsou to totiž lidé, kterých si já osobně vážím, kteří celý život poctivě pracovali a je za nimi něco vidět, něco konkrétního, a tito slušní chlapi jsou také nesmyslně obviněni a imunitu nemají. Takže to jsou moje dva důvody, proč já sám budu aktivně hlasovat pro své vydání, přestože nazývám celou tuto kauzu, a na půdě Poslanecké sněmovny si to snad můžu dovolit, a slíbil jsem, že v České televizi to slovo říkat nebudu, nazývám to prostě sračkou. A velkou sračkou! (Oživení v sále, potlesk poslanců ANO.) Omlouvám se za některé expresivní výrazy, ale už žádný nebude. Možná v citátech vás kolegů z minulých volebních období, ale k tomu se dostanu.

Má trestná činnost spočívá dle usnesení o zahájení trestního stíhání, které je součástí projednávané žádosti o mé vydání, v tom, že jsem jako pomocník měl odstranit překážku pro spáchání trestného činu tím, že jsem skryl skutečnou identitu Andreje Babiše za jeho děti, Andreje Babiše - Adrianu Bobekovou, rozenou Babišovou a tehdejší partnerku Moniku Babišovou. Vážené kolegyně, kolegové, domníváte se, že jsem já nebo pan Babiš takový hlupák, že vymyslíme společně takový dokonalý podvod? (Směje se a pobavení poslanců ANO.) Kolegyně a kolegové, jediné, co jsem spáchal, je - a to jsem spáchal, já se k tomu hlásím, protože jsem takových věcí spáchal za dobu své profesní kariéry stovky, možná tisíce - je naprosto legální a transparentní prodej akcií obchodní společnosti za cenu dokonce vyšší, než jakou stanovil ne námi objednaný posudek, ale policií objednaný posudek, znaleckým ústavem provedený na základě žádosti policie. A to je mimo jiné jedna z věcí, na kterou se v žádosti nedočtete, kterou před vámi policie tají.

Současně mě policie obviňuje z toho, že jsem neudělal výběrové řízení na prodej těchto akcií, na prodej akcií soukromé firmy. Když jsem byl jednou na podání vysvětlení jako svědek v této kauze, tak jsem se panu policistovi snažil marně vysvětlit, že v soukromé firmě se prostě výběrové řízení dělat nemusí, že to má popleteno se státní firmou. A tohle jsem tady říkal i minule a je zajímavé, že pan policista v obvinění, v oficiálním obvinění konstatuje následující - v reakci na to, co jsem tady řekl minule: Policejní orgán dále v souvislosti s veřejným prohlášením, tím je myšleno zde ve Sněmovně, obviněného Jaroslava Faltýnka konstatuje, že pod dojmem veřejné nabídky neměl na mysli realizaci výběrového řízení, ovšem domnívá se, že pokud statutární orgán společnosti jedná s péčí řádného hospodáře, měl by alespoň učinit průzkum trhu, například veřejnou nabídkou k odkoupení akcií společnosti. Nikdy totiž nemůže vyloučit eventualitu, že by v případě veřejné nabídky neobdržel vyšší cenovou nabídku od jiné právnické nebo fyzické osoby. Takto byly akcie prodány přímo určeným nabyvatelům a i to nasvědčuje účelovosti všech kroků, které byly provedeny. (Směje se, rovněž tak poslanci ANO.) Přátelé, já se nechci dotknout nikoho, ale tohle je opravdu k smíchu. K smíchu!

Takže jediné, co jsem spáchal, je tato záležitost, ale kolega vyšetřovatel zatajil další věci. Policie má k dispozici originál smlouvy o převodu akcií, originál předávacího protokolu, který jsem já podepsal, a doklad o bezhotovostní úhradě kupní ceny za akcie.

Vše prokazatelně z let 2007/2008. To vám též tají, protože to prokazuje, že nic nebylo fiktivní, jak tvrdí v obvinění a v žádosti. Policie tvrdí, že prodej akcií byl fiktivní a ryze účelový, pokud umím dobře česky, já mluvím spíš hanácky, takže mě omluvte, ale tady jde o protimluv. Buď bylo moje jednání fiktivní, jinými slovy nebylo, nebo bylo, ovšem účelové. Policie vám dává najevo, že ani neví, co jsem vlastně skutečně dělal. Nejlépe to lze popsat tím výrazem v pohádkách bylo - nebylo. To tedy já považuji za výsměch nejenom mně, ale i vám a v podstatě celému právnímu státu. Policie tvrdí, už to tady několikrát zaznělo, že akcie neexistovaly. Ve spise je prohlášení notáře, v policejním spise, podotýkám, kterému akcie byly předloženy a které okopíroval v roce 2008. Takže opět bylo - nebylo. A opět to v žádosti policie akcentuje. Ostatně policie ve svém usnesení tvrdí, že skutečným vlastníkem 20 kusů byl sám Andrej Babiš starší. A ve stejném dokumentu tvrdí, že akcie neexistovaly. Zase je to bylo - nebylo. Zase pohádka, nikoliv úřední dokument. A víte, z čeho policie dovozuje, že jsem musel vědět v roce 2007, že se v roce 2008 má stát úvěrový podvod? V podstatě skoro za rok. No proto... Dotačně. (?) Omlouvám se. No proto, že jsem pracoval v Agrofertu a znal pana Babiše. Takto se policie vypořádá s úmyslem, tedy se subjektivní stránkou trestného činu. No a teď znovu zacituji přímo z obvinění, kdy citace ze strany 60 zní: Policejní orgán dospěl k závěru, že obviněný Faltýnek jako dlouholetý vrcholový manažer holdingu Agrofert a blízký spolupracovník obviněného Babiše jednoznačně věděl o pravém účelu vyvedení společnosti ze ZZN Agro Pelhřimov ze struktury koncernu Agrofert a věděl, k jakému účelu bude tato společnost následně použita. Policejní komisař má věštecké schopnosti, ale nemá pro to žádné důkazy.

Víte, všechno, co vám bylo předloženo ze strany policie, je ve vztahu k mé osobě absolutní nesmysl. Můžete mi namítnout samozřejmě, že v tom případě mi dáte prostor, abych se řádně očistil a pak se vrátil do politiky. Už to tady několikrát dneska zaznělo a ta debata asi bude v tomto duchu pokračovat, protože ta debata je vždycky, když je někdo vydávaný. Zkusme se zamyslet nad délkou trestního řízení v některých kauzách. Ony už tady obě dvě padly nebo padnou určitě. Já uvedu pro příklad další dvě, a to je kauza paní Vlasty Parkanové a kauza zde přítomného našeho kolegy pana doc. Svobody. Já jsem mu ráno, a to jsem považoval za fér, řekl, že o něm budu mluvit ve svém vystoupení. Co jsem mu neřekl a nemá to nic společného s mým vydáváním. A já znovu říkám. Já budu aktivně hlasovat pro své vydání, protože to je sračka, pane docente. Neřekl jsem vám to. Že já za sebe, jako Jaroslav Faltýnek, nebudu hlasovat pro vaše vydání. Takže v podstatě je nemožné, aby při standardní délce trestního řízení dosáhl ten člověk ve funkčním období Sněmovny za ty čtyři roky svého očištění, pokud to nezastaví samozřejmě státní zástupce nebo policie sama.

V závěru si dovolím ještě jednu větu v mediálně přetřásané neveřejné zprávy OLAFu, se kterou jsem měl možnost se oficiálně seznámit. Bohužel to bylo až po termínu a ten termín jsme dostali od policie toho prvního zasedání, kam jsme byli pozváni. Proto jsme se omluvili. Nebyla to žádná obstrukce, jak bylo neustále novináři sdělováno. Nikde v této zprávě není uvedeno, že bych se já podílel na jakémkoliv podvodu. Nejsem označen jako osoba dotčená, tedy podezřelá, takže co jsem vlastně podle zprávy OLAFu já měl spáchat? Je pravda, že jsem byl pozván úředníky OLAFu v České republice, když tady byli, jako svědek. Proto se ve zprávě objevuje moje jméno jako spousta dalších jmen, dalších, kteří tam byli. Já to vidím tak, že jediný důvod, ale to je můj pocit, já vás o tom nepřesvědčuji, jenom ho chci tady sdělit. Že jediný důvod, pro který bylo proti mně naprosto účelově zahájeno trestní stíhání je fakt, že jsem byl a zatím ještě jsem první místopředseda hnutí, které mělo nějaký volební potenciál a vyhrálo volby. Jediným důvodem pro opakovanou žádost o mé vydání je samozřejmě poškodit vítěze voleb, naše hnutí, relativizovat výsledky voleb prostřednictvím přímého ataku na nás. Jde téměř o učebnicový příklad stavu, který má eliminovat institut poslanecké imunity a já na vás apeluji, abyste si tento fakt uvědomili, protože jinak svěřujeme všechny poslance do područí moci výkonné, a to nejnižších složek.

Dámy a pánové, já od začátku tvrdím, že neexistuje nic, žádný konkrétní důkaz, který by v mém jednání souvisejícím s kauzou Čapí hnízdo mohl zakládat trestně právní odpovědnost mé osoby. Někteří z vás měli možnost se seznámit s obsahem trestního spisu a já bych rád poprosil, aby nám tady na fóru řekli, jestli ve vyšetřovacím spise zjistili jakoukoliv skutečnost, která by zakládala závadnost nebo trestnost mého jednání. Myslím si, že v demokratickém státě, kde platí základní ústavní principy, nemůže být občan stíhán pouze za to, že je blízkým spolupracovníkem jiného občana a že ve svém profesním životě zastával určité manažerské pozice. Jsem toho názoru, a já vám ho samozřejmě nevnucuji, nicméně jsem toho názoru, že jsem bezprecedentně vystaven libovůli policejního komisaře, který chce trestně stíhat moji osobu, aniž by k tomu měl jakékoliv relevantní důkazy. A v této souvislosti, už to tady jednou zaznělo, si dovolím zmínit statistiku osob, které jsou každoročně odškodňovány za zrušené trestní stíhání. Jedná se o více než tisíc osob ročně a průšvih je, že to má rostoucí tendenci. Jenom pro vaši informaci v roce 2011 to bylo 718 případů, v roce 2014 826 a za 2017 1260 plateb lidem, kteří byli nespravedlivě stíháni nebo odsouzeni. A ta roční částka, která se vyplácí těmto lidem jako přímá náhrada za ušlý výdělek anebo náklady obhajoby se pohybuje, a jako nějaké zadostiučinění, se pohybuje někde kolem 80 milionů korun. Mám tady několik konkrétních příkladů, ale nemá smysl zdržovat. Řeknu jenom jedno. To číslo si pamatuji z hlavy. Věra Jourová, ale k té se ještě dostanu na závěr svého vystoupení, ta, pokud se nepletu, dostala za nespravedlivě trestní stíhání a vazbu za podezření z přijetí úplatku 2,8 milionů korun z našich daní. To neplatil žádný policista, který pochybil, nebo někdo jiný, kdo ho měl hlídat, ale my jsme to zaplatili, přátelé. My všichni, občané České republiky, z našich daní.

Když pominu vynaložené náklady na tato trestní stíhání jak na straně státu, tak na straně osob, které byly stíhány, tak se musím ptát, zda skutečně stát udělala všechno pro to, aby bylo zabráněno dehonestaci jejich osobností v osobním a profesním životě, což se děje tedy i v mém případě, ale já to celkem zatím dobře snáším. Já to celkem zvládám, ale moji blízcí o mě mají strach, přestože jim každý den říkám, že je to celé vymyšlená kauza, a tady se zase hodí to jméno nebo ten expresivní výraz, který nepoužiji, vymyšlená kauza jednoho policisty s cílem mě zdiskreditovat, poškodit, dehonestovat a udělat ze mě zločince. A celkem se mu to daří, jak to vidím i na ulici z reakcí lidí a v obchodě, ale je to tak padesát na padesát, 50 % říká, že jsem zločinec a 50 % říká, abych vydržel a bojovali jsme dál.

Je otázka, zda by neměla být vyvozována v takových případech osobní odpovědnost osob, které zapříčinily tento stav, v rámci např. dodatečného přezkoumání jejich postupů a pro případ zjištění porušení povinností při výkonu jejich funkcí uplatněním náhrady škody způsobené státu. Příklad paní Vitáskové už tady zmiňoval pan předseda a taková situace může samozřejmě potkat každého z nás. Domnívám se, že v demokratické společnosti se nesmí kriminalizace vybraných osob stát regulérním a akceptovatelným prostředkem politického boje a dovolím si vyslovit víru, možná naivní, v obnovení všech demokratických mechanismů a prosazení práva a spravedlnosti.

A nyní mi dovolte, kolegové, v reakci - já jsem to původně neměl v plánu a neberte to jako zdržování, já doufám, že hlasování stihneme - jako reakci na tiskové konference jednotlivých klubů dneska ráno, kdy myslím, že to byl klub TOP 09 vyzýval, abychom dlouho nezdržovali, nediskutovali, že všechno je jasné. Já nám to ulehčím a zajdu, zabrousím trošku do historie, protože jsou tady dvě třetiny nových poslanců, zejména piráti. Zejména piráti. Ano, a ze stenozáznamu zacituji pár reakcí a vystoupení, když se vydávali naši bývalí kolegové, konkrétně Vlasta Parkanová, pan doc. Svoboda a paní Kailová. Nicméně já začnu samozřejmě, a vzal jsem si dneska - on tady pan předseda Kalousek není bohužel, ale to vůbec nevadí - já jsem si vzal tu modrou knihu, ale nebudu z ní dneska citovat, protože je obecně známá a je to kniha, kterou vydal Nadační fond proti korupci, která hodnotí dvacet let působení v politice Mirka Kalouska. Oba dva tu knihu velmi dobře známe. A já se dneska pouze soustředím na jeho vystoupení, a nejenom samozřejmě na jeho vystoupení, v rámci Sněmovny. Ale předesílám, a moc se za to omlouvám, ta vystoupení, vážený klube TOP 09 prostřednictvím pana předsedajícího, jsou strašně dlouhá, jsou hodinová, jsou mnohahodinová. A já je zkrátím. Odpusťte mi to.

Takže 41. schůze Poslanecké sněmovny 11. 7. 2012. Vynechám asi patnáct odstavců, jde o stanovisko ministra financí České republiky Miroslava Kalouska: "A teď mi dovolte, abych se vyjádřil velmi krátce ve dvou oblastech projednávaného bodu. Je to bod vydávání Vlasty Parkanové. Dovolíte-li, a budu chápat, když se mnou někteří z vás nebudou souhlasit, dovolím si rozdělit ty, kteří budou hlasovat pro vydání paní Parkanové, do dvou skupin. Na ty, kteří se domnívají, že poslanecká imunita už nepatří do 21. století, že více než dvacet let po převratu by neměla existovat, že bychom měli tak věřit justičnímu systému a systému orgánů činných v trestním řízení, že bychom se neměli obávat toho, že ten či onen zákonodárce bude účelově šikanován tím, že orgány činné v trestním řízení požádají o jeho vydání. Já nerozumím panu místopředsedovi Zaorálkovi, když on tady v roli intelektuála říká, že imunita má zabránit tomu, aby výkonná moc spoutala moc zákonodárnou. Já totiž nevím, jak se to dá udělat jinak než tím, že orgány činné v trestním řízení požádají o vydání toho či onoho poslance. V tom je smysl trestní imunity, to se jinak udělat nedá. To teď projednáváme. Jaké jiné spoutávání ve svých snech spřádáte, pane místopředsedo, to snad ani si nedovolím uvažovat. Ale toto je jediný institut. Orgány činné v trestním řízení požádají o vydání poslance. V té žádosti jsou buď pravdy nebo jsou tam objektivní nepravdy. Podle toho, jestli jsou tam pravdy nebo alespoň pochybnosti, Sněmovna vydává. Pokud jsou tam objektivní nepravdy, zcela neobjektivní a doložitelné nepravdy, tak by se Sněmovna alespoň měla zamyslet, jestli to náhodou není účelová šikana. Nicméně ti, kteří nevěří vůbec v institut poslanecké imunity a říkají, že pokud se policie až do této míry bude mýlit anebo bude účelová, tak nějaký ten následný krok bude dostatečně účinný a opravný, tak zrušme imunitu, a proto vydejme Parkanovou, těm rozumím. Ale pak je druhá skupina, která se domnívá - a přiznám se, že až do dnešního dne já jsem se to domníval také - že byť by imunita měla být omezena pouze na výkon mandátu, tak by přece jenom měla existovat nikoli jako privilegium, ale jako nezbytný nástroj pro výkon povolání, který má zajistit nezávislost. Říká-li Ústavní soud, a já si dovolím o tom polemizovat, že stálost soudcovských platů je nezbytný nástroj pro zajištění soudcovské nezávislosti, potom imunitu, byť po dobu výkonu mandátu, nelze podle názoru, který jsem měl až do dneška, vnímat jako privilegium, něco, co proti normálním občanům zákonodárci nemají, ale jako nezbytný nástroj nezávislosti, aby si kterýkoli policista nemohl vymyslet kterýkoli nesmysl a účelově šikanovat a profesně diskvalifikovat politika, protože na rozdíl od jiného zaměstnání, a všichni to dobře víme, už sama žádost o vydání, už samo sdělení obvinění profesně diskvalifikuje a vyřazuje tohoto politika z provozu a svazuje mu ruce, na rozdíl od jiných povolání, kde i po sdělení obvinění dál to povolání můžete dělat." Vsuvka - já zatím vyřazený nejsem. "Upřímně řečeno ti, kteří si tohle myslí, to, co já jsem si myslel až do dneška a přesto budou hlasovat pro vydání Vlasty Parkanové, tak se musí srovnat se svým svědomím - každý máme svoje svědomí - že podpoří objektivní nepravdy, a není jich tam málo, já je nechci opakovat. Paní místopředsedkyně mnohokrát řekla (nesrozumitelné) - podpoří objektivní nepravdy, které jsou v této žádosti." A tak dále, a tak dále. Přeskakuji čtyři strany. Pokračuje Kalousek: "Za 13 let své poslanecké praxe si nepamatuji žádosti o vydání, které by byly více nesmyslné, více hloupé, kde by bylo více nepravd. Dokonce to všichni víte. Jestli to někdo ví úplně stoprocentně, tak to ví předseda sociální demokracie Sobotka, který pod odbornými stanovisky Ministerstva financí je podepsán častěji než já a která říkají totéž, co tady mnohokrát citovala paní místopředsedkyně Parkanová. Všichni víme, že ta žádost je nesmyslná, větší hloupost už nám na stole nepřistane do konce tohoto volebního období. A vydáme-li paní místopředsedkyni Parkanovou k trestnímu stíhání, pak musíme vydat všechny. Zítra sem přineseme žádost o vydání Milana Šťovíčka, protože nesplnil svoji zákonnou povinnost přijít v motýlku; přišel v kravatě. A řekneme no jo, co když tu zákonnou povinnost měl, do toho nesmíme vyšetřovatelům mluvit. Šťovíčka vydáme, ať o tom rozhodne nezávislý soud. A samozřejmě, že ho při této příležitosti vyzveme, aby složil funkci předsedy výboru životního prostředí, protože jako stíhaný poslanec, který přišel v kravatě místo v motýlku, ji nemůže zastávat. A v takovéhle situaci jsme.

Já pořád cituji kolegu Kalouska. Omlouvám se, je to velmi, velmi dlouhé. Zkracuji to, jak to jde. Víte - opět přeskakuji osm odstavců. "Víte, já jsem zvolen do Poslanecké sněmovny jako jeden z vás. Za program, za hodnotové desatero, které jsem pomáhal spolu formulovat a pokládám za svojí povinnost se ozvat kdykoliv se někomu děje křivda a bezpráví. Nejen místopředsedkyni Poslanecké sněmovny, ale komukoliv, kde jsme o tom naprosto pevně přesvědčeni a kde umím ukázat na větu, která je lež a říct - to je lež - to je moje povinnost.

A jsem přesvědčen, že moje povinnost křičet je tím hlasitější, čím je křivda větší a bezpráví absurdnější. Pokud přijmeme tuto přímou úměru, tak to jsem prosím pěkně ještě docela potichu. Měl bych křičet mnohem více a nejenom proto, že se to týká úctyhodné dámy, kterou znám dvacet let a za kterou dám ruku do ohně - obě ruce do ohně - že se nikdy v životě nedopustila něčeho kriminálního, ale dokonce ani nečestného.

Je to prostě moje povinnost, jsem povinen tímto způsobem pracovat. Nenechat se umlčet ani špinavými pomluvami, které třeba pan předseda John říká v ČT24, nebo na které upozorňovala paní místopředsedkyně Klasnová, nebo pan místopředseda Zaorálek." A tak dále, a tak dále a tak dále.

V minulém týdnu jsem byl dvakrát terčem dvou nehorázných provokací estébáckého charakteru. Obě dvě byly zveřejněny v týdeníku RESPEKT. V úterý, dnes je středa, tak v úterý večer, nebo v pondělí večer, redaktor tohoto týdeníku pan Kundra exhiboval hodinu na obrazovce veřejnoprávního média, aby tam dramaticky líčil tajnou schůzku na protikorupční policii Kalouskových emisarů, kteří se sešli s protikorupčními důstojníky za účelem ovlivnění vyšetřování.

Nikdo nevěděl, kdo se sešel, kde, kdy a s kým, ale všichni věděli, že ten čert je Kalousek. A ten člověk to tam hodinu na té obrazovce líčil s vážnou tváří. Kdyby přitom alespoň udělat vtip. Bylo to tak hloupé a tak neudržitelné, že to druhý den odpískal sám šéf protikorupčního úřadu Martinec a popřel, že by taková schůzka byla a vyvrátil to, že to prošetřili, že se nic takového nestane.Takže estébácká pomluva měla jepičí život necelých 24 hodin.

Ta druhá estébácká pomluva je zhruba o týden starší a sice, že jsem měl vyšetřovateli telefonicky vyhrožovat. Sotva se to v RESPEKTU objevilo, tak se rozpoutala umlčovací vichřice, vystoupila nejsilnější opoziční strana, a tak dále, a tak dále a tak dále. Tolik k poznámkám, které tady jenom padly ve veřejném prostoru. Znovu opakuji, jsem člen této Sněmovny. Vydávání místopředsedkyně Sněmovny je řádným bodem, tedy řádnou parlamentní veřejnou diskuzí a já si vyhrazuji právo se v této diskuzi vyjadřovat zcela svobodně, nazývat lež lží, zvůli zvůlí a nenechat se ani umlčet, ani zastrašit.

Na závěr, protože ta diskuze je veřejná, mi dovolte dvě poznámky k médiím a k občanským aktivitám - ne všem, ale k některým jejich účastníkům, k těm vypravěčům pohádek, kteří píší příběhy o těch rovných, statečných, poctivých policistech a těch zbabělých, zákeřných a podplacených politicích. Tak těm bych chtěl říct svoje přesvědčení, že rovní a křiví, poctiví a nepoctiví, stateční a zbabělí - že těch je zhruba stejný poměr mezi politiky, mezi policisty, mezi duchovními, mezi novináři, státními zástupci i mezi občanskými aktivitami, protože, bez ohledu na to, co děláme, jsme stejný živočišný druh. Jediné, čemu nerozumím, je, že bez ohledu na tyto rozdílné rozlišovací povahové znaky nás Bůh miluje všechny stejně. A tomu fakt nerozumím. Ale to je asi tím, že on na rozdíl od nás, je dokonalý.

Ještě je tady asi šest stran vystoupení Miroslava Kalouska. Já se mu omlouvám, že to nebudu číst celé, úplně poslední věta: "Pan poslanec Tejc tady vznesl vůči mně řečnickou otázku, zda se máme bát policie. No, vůbec ne. Veškeré mé výhrady, které jsem vždy vznášel, nebyly proti policii jako celku. Řekl jsem tady ve svém vystoupení, že si myslím, že slušných a neslušných lidí je ve všech profesních kategoriích stejně. Ale bojím se policajta, který píše zjevné nepravdy, toho se bojím. A bojím se ho o to víc, že nevím, co ho motivuje k těmto zjevným nepravdám. Někdo mu zaplatil? Špatně. Poradil mu místopředseda Zaorálek? Ještě hůř. Je nekompetentní? No, žádná sláva. Prostě ten motiv je mimořádně znepokojující. Protože ty zjevné nepravdy tam jsou a je možné je doložit. Toho se skutečně bojím. Ten motiv neznám. A protože neznám motiv, já se normálně nebojím. Bojím se jenom toho, co nedokážu rozeznat. Vím, že je tam lež a nevím, co je motivem té lži. Toho se bojím, pane poslanče Tejci, vážně. A myslím si, že vy byste se měl bát taky, protože to je něco, co ohrožuje společnost jako celek, nikoliv jenom teď Vlastu Parkanovou."

Takže to byl krátký výcuc z debaty, kde teda hlavní slovo měl Miroslav Kalousek. Na 41. schůzi Sněmovny 11. 7. 2012. To je poměrně dávno předtím, než hnutí ANO bylo v politice. Takže jenom, abychom si připomněli.

A já bych teďka volně přešel k vydávání pana docenta Svobody. V úterý 4. února 2014, to už si někteří z nás pamatujeme. A opět nejaktivnější poslanec Miroslav Kalousek: "Já se hlásím do diskuze, takže pokud někdo z kolegů, kteří mají přednostní právo, chce ihned promluvit, tak mu to rád pustím. Nikdo se nehlásí. Já, dámy a pánové, jsem se přihlásil proto - ne snad, abych přesvědčoval někoho o tom, jak má hlasovat. Já si myslím, že jsme každý nějakým způsobem rozhodnut.

Já pokládám za svou povinnost říct, že z důvodu, který přednesl kolega pan poslanec Polčák, budu hlasovat proti vydání pana poslance Svobody. Pane kolego Kalousku prostřednictvím pana předsedajícího, příště budeme společně hlasovat proti vydání poslance Svobody. Kdybyste tady seděl, tak to budete vědět. Tak vám to sděluji prostřednictvím pana předsedajícího. Samozřejmě respektuji argumenty těch, kteří budou rozhodovat pro vydání. Ale prosím povšimněte si, že bez ohledu na to, zda budeme hlasovat proti vydání, nebo pro vydání, tak všichni naši kolegové, kteří v mandátovém a imunitním výboru záležitost projednávali, mají stejný pocit, jaký máme my, kteří to známe jenom z otevřených zdrojů, že to je velmi podivné. Že je tam celá řada nestandardních kroků od policie, od orgánů činných v trestním řízení a v podstatě všichni, kteří tady vystupujeme, nepochybujeme o tom, že pan docent Svoboda a jeho kolegové z rady jsou nevinní a že zcela jistě před nezávislým soudem svojí nevinu prokáže. "(Listuje v materiálech.)

Přeskakuji kus řeči kolegy Kalouska a tady pouze jedna rozvitá věta: "A já bych tady chtěl upozornit, aniž bych chtěl podsouvat orgánům činným v trestním řízení jakýkoliv motiv, nebo zájem - chtěl bych tady říct, že to má naprosto devastující dopad na demokracii. Kdo ze ctihodných žen, či mužů v Praze by teď chtěl zastávat místo pana docenta Svobody? Člověka, který je hluboce přesvědčen o své nevině. Člověka, o jehož nevině jsme hluboce přesvědčeni my všichni, i já. Ale ono to může trvat ještě tři, nebo čtyři roky, než bude moci býti řečeno: No, ono se mu to neprokázalo, ale možná to byl stejně darebák, protože ho čtyři roky stíhali. Kdo tenhle osud bude chtít ve prospěch svých občanů přijmout?"

Přeskakuji další čtyři strany. Přecházím k poslanci Zbyňku Stanjurovi: "Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, hodně toho řekli mí předřečníci. Přesto bych chtěl ještě sdělit svůj osobní pohled. Nebudu vystupovat jménem celého klubu. Chci polemizovat s názorem, který zazněl od paní ministryně, nebo od pana kolegy s tím, ať se každý hájí u soudu. Však se jeho nevina prokáže. Je to podivné, já mu držím palce. Myslím, že to vyhraje. My přece máme posuzovat, zda svého kolegu, či kolegyni vydáme, či nevydáme. Jsem tady druhé volební období, takže mám za sebou bohužel osm, možná deset takových jednání a osobně jsem zhruba v polovině případů byl pro a v polovině proti.

Myslím, že klíčové (je?) i časové hledisko, je to rok a půl, kdy jsme hlasovali o vydání naší bývalé kolegyně paní Vlasty Parkanové, 18 měsíců, a co udělala naše spravedlnost! Jak jsme se posunuli v tomto případu od této doby? Bohužel nijak. Nemá to v rukou Poslanecká sněmovna. Já konstatuji, že jsem slyšel podobné projevy tehdy - jenom ji vydejme, je to pro ni dobře, aby se mohla očistit. Bohužel musíme říct, že každý politik, který je takto obviněn, je velmi zraněn ve své profesní kariéře, což je politika. Nejenom jeho oponenti z jiných politických stran, ale i v rámci vnitrostranického souboje se často poukazuje, pokud chce takového člověka porazit - pozor, pozor, on je obviněn, bůhví, jak to dopadne, raději nominujte někoho jiného.

Teď položím možná řečnickou otázku. Pokud na ni znal někdo faktickou odpověď, rád bych ji slyšel. Pamatujete si případ z politiky v České republice, kdy byl někdo obviněn a následně vyhrál soud a byl shledán nevinným, a poté pokračoval v politické kariéře? Že voliči i média ho vzali skutečně očištěného? Nebo převažovalo mínění - nějak to zametli pod koberec, sice ho neodsoudili, ale bůhví, jak to bylo. A budu rád, když se to dozvím. Dobře. Máte jeden případ. Dobře, já nic proti tomu - reaguje do sálu.

A poslední bych ocitoval vystoupení Věry Jourové. Už jsem tady o ní hovořil. Věra, naše stávající eurokomisařka, byla ve vazbě, nevím, mám pocit, kolem 30 dnů. Zadrželi ji na letišti, když vystupovala z letadla a hned ji ťafli do vazby. Tak. A paní ministryně tehdy pro místní rozvoj říká:

Já jsem velmi poslouchala pana docenta Svobodu, když mluvil o těch kořenech, co se mu stalo a jak on to vnímá. Kdybych sama neměla ten autentický zážitek, tak bych to možná brala s rezervou, ale já si pamatuji velmi dobře slova, kdy za mnou přišel někdo, kdo mi říkal: Dejte si pozor s tímto rozhodnutím, vy ještě nevíte, co se vám může stát. A za deset minut jsem seděla na Ruzyni a hodně mi tato slova zněla v uších, a pak mi zněla ještě několik let a dodneška se při tom otřásám. V mém případě to nebylo očištění u soudu. Moje věc nikdy k soudu nešla, protože tam prostě nebyl sebemenší důkaz. To bylo absolutně vycucané z prstu. A když byla obviněna paní Parkanová, tak jsem slyšela pana Kalouska, jak z tohoto místa hřímal, že si to někdo vypije, že bude někdo volán k zodpovědnosti. A já z tohoto místa dnes říkám: Nikdo si to nevypije, protože státní zástupce, který dá právní názor do obžaloby, že je někdo členem gangu, zločinného spolčení, což mimochodem byl i můj případ, a že jednal s úmyslem, že je to zločin, tak nebude nikdy volán k odpovědnosti, aby byl potrestán za to, že někomu zničil život, kariéru, rodinu, zdraví a tak dále.

Já jsem čekala trpělivě na skončení svého trestního stíhání, abych mohla tu věc otočit a volat k odpovědnosti někoho, kdo byl buďto s prominutím profesionální patlák, že to špatně posoudil, navíc tam nebyly žádné důkazy, anebo to prostě udělal z úmyslu, a nebo že byl podplacen. Já jsem se tohle nikdy nedozvěděla, protože na to v našem právním řádu není institut, který by to zajistil. Takže je to v našich rukách. Vždycky teprve, když se něco stane někomu z nás a je tady debata o imunitě, tak se tady bavíme o tom, jak funguje naše justice.

No, a tím jsme dneska začali, kolegové. (Se smíchem:) Že jste se začali hádat, právníci. Já jsem vás prosil, ať se nehádáte.

Tato věc se přitom týká desítek dalších lidí. Já už jsem překročila čas. Velmi se třesu, mám morální dilema. Atd., atd.

Tak to byla kauza pana docenta Svobody, která je stále živá.

A poslední mám paní kolegyni Kailovou - bývalou. Tady hojně vystupovala kolegyně Černochová, která byla proti atd., argumenty, že jako tohle - a paní Kailovou jsme nevydali. Ale mám tady jenom dvě vystoupení, která mě zaujala. Jedno paní poslankyně Marie Benešové, bývalé ministryně spravedlnosti a státní zástupkyně. To je moc hezké.

Dobré odpoledne přeji, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo. Původně jsem nechtěla vystupovat, protože cítím stále se státním zastupitelstvím, neboť jsem tam téměř celý život pracovala. Ale kladu si otázku, kam státní zastupitelství dneska směřuje. Stejně tak... a musím dát za pravdu i opozičním poslancům. Já jsem to usnesení četla a viděla jsem za svůj profesní život hodně usnesení podle § 160, ale toto jsem jednoznačně nazvala "literárním průjmem". Promiňte mi tento expresivní výraz, ale jinak to pojmenovat neumím a věřím, že jestli bude mít nadřízený státní zástupce, který bude přezkoumávat stížnost obviněných, rozum, tak to usnesení musí zrušit. Naši předchozí učitelé nás vždy učili: Jestliže se zahajuje trestní stíhání, musí být minimálně 80 % pravděpodobnosti, že trestný čin se stal, spáchala ho určitá osoba a jakým způsobem. Tady z toho usnesení nic takového, žádná konkréta tohoto typu vůbec nevyplývají a čouhá mu účelovost z bot. Takže to se mi rovněž vůbec nelíbí a já to nazývám selektivní justicí a tento výraz už se bohužel bude šířit nejenom tady v Praze, ale slyšela jsem ho už v různých krajích.

Nepřeju si, aby u nás fungovala selektivní justice. Vždycky jsem zastávala zásadu "padni komu padni" a věřím, že zase se dostaneme do fáze, kdy bude padat tak, jak padat má. Nejsem si jistá - vždycky jsem si říkala, kdo má nějakou vinu, ať se zodpovídá, ať té policii řekne k tomu, co ví, a ať se obhájí. Ale toto už je několikátý případ, kdy skutečně účelovost tady je přímo cítit. Za této situace nebudu hlasovat pro vydání paní Kailové, protože si myslím, že se tomu musí udělat přítrž. Děkuji. (Potlesk z lavic ČSSD.)

A jako úplně poslední jsem si nechal na závěr opět kolegu Miroslava Kalouska. Ale je to dáno jenom tím, že kolega Kalousek vystupuje při všech vydáváních nejvíc a ta vystoupení jsou všechna stejná, tak jsem velmi zvědav, co bude říkat dneska. Doufám, že nebude v jiném duchu. A nebo jiná vystoupení kolegů, kteří budou říkat - ale Sněmovna není soud přece! Ne, jak to bylo na tiskovkách ráno. Tak proč to neříkáte pořád, kolegyně a kolegové! (Důrazně opakuje:) Proč to neříkáte pořád! Tato svá stanoviska! Jak se to hodí. Jak se to hodí.

Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené dámy, vážení pánové, milá sprostá podezřelá a velkou částí veřejnosti v podstatě již odsouzená paní poslankyně Kailová, já jsem v minulém volebním období neúspěšně navrhoval zrušení trestní imunity a něco podobného hodlám navrhnout se svými kolegy i této Sněmovně. I této Sněmovně, předpokládám, že také neúspěšně. A to jsem neudělal a neudělám to proto, že bych pokládal imunitu za historický přežitek nebo privilegium. Já jsem přesvědčen, že to není privilegium. Jsem přesvědčen, že to je pro zákonodárce v podstatě pracovní prostředek pro to, aby mohl svoji práci dělat skutečně nezávisle. Jako jsem kdysi v národním podniku Mitas musel mít azbestovou zástěru u horkých polymerů, tak prostě zákonodárce musí mít jako ochrannou pomůcku onu imunitu za předpokladu, že by s ní ta komora uměla nakládat. Já jsem to tak zdůvodňoval v minulém volebním období a budu to tak zdůvodňovat i teď. My s ní prostě neumíme nakládat. My ji někdy používáme jako politický boj proti svým ideovým soupeřům, nebo dokonce i proti vnitrostranickým nepřátelům, my ji používáme někdy proto, abychom se zalíbili aktuálnímu mediálnímu mainstreamu, my ji někdy používáme také tak, že jí vůbec nerozumíme, protože říkáme: já si nemyslím, že by měla platit, tak svoji ústavní povinnost to zvažovat budu ignorovat.

Já znovu opakuji, budu navrhovat zrušení imunity, ale dokud ten zákon platí, tak (platí) moje ústavní povinnost zákonodárce tu povinnost vykonat a zvážit v každém tom okamžiku, zda se jedná o obvinění, které musí dál být procesně zpracováváno bez jakéhokoli odkladu, anebo zda je to tak viditelně účelová hloupá šikana, že to klidně do konce toho mandátu počká, protože tady neexistuje žádný důvod se domnívat, že motiv je něco jiného než účelová šikana.

A to je moje povinnost. Mohu tisíckrát nesouhlasit s tím, že je imunita, tisíckrát mohu chtít její zrušení, ale dokud existuje, tak prostě mám povinnost to zvážit podle svého poslaneckého slibu, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a protože jsem to zvážil a jsem hluboce přesvědčen, že obvinění paní Kailové je pouze hloupá šikana, nebudu rezignovat na svoje ústavní právo, ani se nebudu alibisticky schovávat před svou ústavní povinností a budu hlasovat proti jejímu vydání. Potlesk z řad poslanců ČSSD.

Tak, přátelé, tolik z mé strany, moje vystoupení. Já se strašně omlouvám, že jsem to nestihl přečíst všechno, ale už je 11.20 hodin a projevy pana kolegy Kalouska byly opravdu velmi dlouhé, hodinové a několikahodinové, takže to možná někdy příště. Všem vám děkuji za pozornost a znovu opakuji, budu aktivně hlasovat pro své vydání, protože je to celé špatné.

Děkuji.