ČSSD je přeci strana umírněné levice a měla by hledat vždy politická řešení, která jsou jí nejbližší. Pokud má významná část funkcionářů ČSSD pocit, že M. Zeman stranu v posledních letech poškodil, zejména svým příklonem k A. Babišovi, měla věci řešit s chladnou hlavou. Nenávist není program. To, že M. Zeman sledoval své politické zájmy, je zřejmé, ale své politické zájmy musí sledovat také vedoucí představitelé sociální demokracie. Již dlouhé měsíce je jasné, že Miloš Zeman nechce být dlouhodobě v politickém zajetí hnutí ANO a A. Babiše. Těžko se může natěsno spojit s komunisty či s Okamurovým SPD. To, že souzní s cílem SPD týkajícím se přímé demokracie, není nic podivného. To M. Zeman říkal dlouhá léta předtím, než hnutí SPD vzniklo (stejně jako např. autor tohoto článku) a je to přirozený postoj u politika, který se větší část svého politického života pohyboval v levém středu politického spektra. Jiná věc je, že sociální demokracie zrovna v tuto chvíli žádnou velkou oporou prezidenta být nemůže.
O to víc pak záleží na tom, kdo bude v jejím čele. A nejde jen o pozici předsedy strany. Pokud byl na 18.únor svolán mimořádný sjezd ČSSD, česká veřejnost očekává, že na tomto sjezdu bude zvoleno nové vedení strany. S ohledem na to, že v tuto chvíli je již 35 kandidátů na místopředsedu a 6 na předsedu, je to prakticky nerealizovatelný úkol. A pokud tento základní úkol sjezd nesplní, a on ho nemůže splnit, veřejnost to přijme negativně. To dále prohloubí propad podpory ČSSD, která se už dnes pohybuje reálně kolem pěti procent. Asi by bylo dobré sjezdové jednání rozčlenit, především přenést volbu předsedy strany do přímé volby všech členů v nejbližším možném, březnovém termínu. Na sjezdu se pokusit alespoň změnit stanovy jejich zjednodušením a zkusit zahájit volbu místopředsedů strany
Diskuzi na sjezdu na téma, zda má být sociální demokracie ve vládě nebo mimo ní, považuji za luxus. O tom může být rovněž vnitrostranické referendum a předtím celostranická debata. Pokud sociální demokracie uvízne v opozici s 15členným poslaneckým klubem, v němž většina jejích reprezentantů nepatří právě k oslnivým řečníkům, pak tato strana bude mít problém v příštích volbách překonat 5 % hranici voličů. Okamurova SPD a Piráti budou vždy viditelnější opozicí, než-li sociální demokracie.
Pokud se podaří dojednat rozumné zastoupení ČSSD v nové vládě s hnutím ANO a strana bude zastoupena skutečně viditelnými představiteli, kteří představují změnu, bude možné se odrazit ode dna a postupně zvyšovat vliv ČSSD ve veřejnosti. Jinak řečeno, začít s rekonstrukcí voličské podpory této strany, což by se mělo projevit alespoň v pozvolném růstu volebních preferencí. Myslím, že hranice 10 % volebních preferencí do konce tohoto roku nemusí být zdaleka nedosažitelná.
Miloš Zeman jistě ví, v jak složité situaci dnešní ČSSD je. Že je destabilizovaná, prakticky v troskách, bez skutečných lídrů. Potřebuje velmi seriozně rekonstruovat, vyprecizovat nový program, změnit marketing, změnit vůdčí osobnosti strany, stabilizovat finanční bázi atd.. Prostě změnit všechno. I zhruba čtyři desítky kandidátů na vedoucí funkce ve straně by si mělo samo sobě položit otázku: „Mám na to?“ Mám skutečně na to, abych v nejkritičtějším okamžiku této strany za dobu 140 let její existence jsem této straně prospěl, anebo na to nemám?
