Začíná námluvy také se sociální demokracií. Postaral se ale o to, aby sociální demokraté věděli, že na nich není životně závislý. Prostě může sáhnout po Okamurovi nebo komunistech.
Další možnost koaličního partnerství je s ODS. Tato strana se zatím chovala téměř inertně, ale to nemusí být její nutně poslední slovo. Umím si sice těžko představit, koho by tato strana poslala do první linie, tedy na ministerstva, ale to nevadí. I nemožné je v Babišově vládě možné. Stejně tato vláda bude posuzována především podle svého šéfa. Sociální demokraté a ODS se při svém eventuálním vstupu do vlády musí politicky zajistit.
Mají vedle sebe potenciálního politického partnera a současně nelítostného predátorského soupeře, který je schopen je během necelých čtyř let úplně zničit. A. Babiš má k dispozici nesmírnou politickou sílu. Jako šéf zdaleka nejsilnější parlamentní strany ovládá polovinu českých médií. A pokud bude ovládat ministerstvo vnitra a ministerstvo spravedlnosti v koaliční vládě, tak si může kohokoli ze svých politických partnerů a současně soupeřů „namazat na chleba“.
A ještě navíc, bude-li mít k dispozici ministerstvo financí v čele s exponentem hnutí ANO. Pokud ano, tak přes útvar FAU může mít k dispozici přehled o finančních tocích kohokoli. Ministerstvo vnitra, respektive policie, po takovém člověku hned může skočit a pak si ho převezme ministerstvo spravedlnosti a Babišem vlastněná a loajální media ho předem vykreslí jako odpudivého zločince.
Každý, kdo chce s A. Babišem vyjednávat, musí chápat, jak věci můžou dopadnout…Když se politicky nezajistí.