Dobrý den. Děkuji za slovo. Dámy a pánové, nechci extendovat diskuzi o tom, zda výše náhrad byla stanovena přiměřeně, nebo nepřiměřeně. O tom si myslím, že se vede desetiletá diskuze. Za Topolánkovy vlády jedna firma velké auditorské pětky stanovila nějakou cenu. Pak si nechala Poslanecká sněmovna zpracovat opoziční posudek, pak si nechala zpracovat posudek Topolánkova vláda a stále to vycházelo zhruba na stejné peníze.
To, že v náhradách dostávají každoroční výplatu i církve, které před rokem 1948 neexistovaly, to je součástí dohody, kde ty nejbohatší církve - z tohoto hlediska zejména církev katolická - byla ochotna se dohodnout s dalšími 16 církvemi a náboženskými společnostmi a o tu náhradu se s nimi podělit. Takže to není něco navíc, ale je to o tom, o čem se těch 17 církví, náboženských společností a Židovská náboženská obec dohodly, že si nějakým způsobem rozdělí, aniž by to pro ten stát znamenalo peníze navíc.
Rád bych tady zdůraznil některým onu historickou chvíli, kdy nejenom, že se dohodl stát s církvemi, ale že se dokázalo dohodnout 17 církví mezi sebou na stejném postupu, což bylo poprvé v těchto zemích od Bílé Hory. To byl docela významný okamžik, kdy se tyhle církve dokázaly dohodnout na společné pozici vůči státu a tak vlastně umožnily i státu tu celkovou dohodu uzavřít.
To jenom na vysvětlení. Já vás nechci dlouho zdržovat. Dovolte mi tři základní poznámky. Poznámka číslo jedna. Je to náhrada. Náhrada není příjem. Zdaňovat náhradu daní z příjmu je naprosto protismyslné a mimo zákon. Někdo vám uloupí majetek, pak je vám za to vyplacena náhrada a vy jste za to zdaněn. To je nesmysl.
Za druhé. Pro ty, kteří nebyli u jednání o zákonu o majetkovém vyrovnání s církvemi, bych rád jenom připomenul tu konstrukci. Na základě toho zákona - protože zákon vládu zmocnil k podepsání smluv - bylo podepsáno 17 soukromoprávních smluv. Jsou to smlouvy soukromoprávního charakteru mezi státem na straně jedné a vždy příslušnou církví, nebo náboženskou společností, nebo Židovskou náboženskou obcí na straně druhé. Smlouvy se ctí a dodržují.
A teď jedna strana té smlouvy nepřichází za tou druhou stranou smlouvy a neříká - pojďme udělat dodatek ke smlouvě a pojďme se nějak dohodnout jinak. Ale používá - tady si dovolím říct zneužívá - své veřejné moci, aby změnila zákon, který ty smlouvy soukromoprávního charakteru změní. Samotná konstrukce tohoto postupu je absolutně neústavní. A nemůže uspět u Ústavního soudu a vláda to ví. Řada z vás to také ví. Nehledě na to, že se samozřejmě bude jednat o retroaktivitu, byť nepřímou - to je také v rozporu s ústavou.
S tím souvisí moje poslední poznámka. Vláda má Ústavu České republiky a parlamentní demokracii v takové úctě, že byť měla řadu expertních posudků, že návrh je v rozporu s Ústavou České republiky, sama počítá s tím, že ten návrh u Ústavního soudu narazí, tak říká - tak to schvalme, tak těm komunistům vyhovějme, protože pro to máme své vlastní politické důvody. Dovoluji si to z hlediska úcty ústavní instituce, kterou je vláda v Ústavě České republiky, označit za ohavnost - dovolíte-li tento přístup - postupovat vědomě protiústavně a říkat - no vono je to jedno, když tak to zruší Ústavní soud. My teď potřebujeme vyhovět těm komunistům.
Pokud by byl tento zákon schválen a Ústavní soud by ho nezrušil, což pokládám za vyloučené, ale stát se může cokoliv, tak po padesáti letech dojde jenom k druhé stejné křivdě, k druhé stejné loupeži, ke které došlo po roce 1948. Konec konců krádež a loupeže jsou kroky pro komunisty tak typické. My jsme si je připomínali před necelými třemi dny. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců TOP 09.)
