V minulých dvou letech odtekly v dividendách do zahraničí částky blížící se třem stům miliardám korun. Jsou to rekordní sumy, které odtékají že země a to snižuje kapitálovou vybavenost českých firem. Což se promítá mj. také v jejich často nedostatečné vybavenosti skutečně nejmodernějšími výrobními technologiemi dostupnými na světovém trhu, což negativně ovlivňuje produktivitu práce i výši mezd v zemi.
Je potřeba také vidět, že zahraniční koncerny si vedle toho mohou „odklánět a usměrňovat“ výši v českých firmách vytvářené nadhodnoty do zahraničí promyšleným stanovením pro české firmy ne právě výhodných vnitropodnikových (přesněji sedí: vnitrokoncernových) cen. Jinak řečeno, „odlehčování“ ekonomice českých firem a celé země je opravdu obrovské a nemůže jej nahradit ani masivní čerpání peněz z evropských fondů. To má, během finanční perspektivy let 2014 – 2020, dosáhnout v souhrnu cca 600 mld. Kč. Z ČR v dividendách na účty zahraničních matek tak za dva poslední roky ale odteklo jen o něco méně, nežli jsou veškeré peníze z Evropské unie, které dostáváme během sedmi let evropské finanční perspektivy v letech 2014-2020.
A to přímo volá po změně pravidel v daňové oblasti. První s tímto programovým požadavkem přišla v roce 2010 před volbami ČSSD, tehdy ještě pod mým vedením. V roce 2010 se proti ČSSD semkla velmi silná zájmová koalice, v níž významnou roli sehrával miliardář Zdeněk Bakala. Vláda pravice, které pomáhal financováním před volbami a svým vlivem v médiích v roce 2010 vytvořit, se pochopitelně zavedením nějaké další sazby korporátní daně, určené pro firmy oligopolního či přímo monopolního charakteru a většinou se zahraničními majiteli, zcela vyhnula. Nebyl to pro ni problém, kterému by se chtěla věnovat. ČSSD se před volbami do sněmovny v roce 2013 opět vrátila k tomuto svému programovému záměru, ale po volbách při vytváření vlády s A. Babišem už do programového prohlášení vlády již daňovou progresi pro korporátní sféru neprosadila. Ustoupila svým koaličním partnerům v daňové problematice podobně jako třeba v otázce církevních restitucí a podobně.
Nyní ČSSD jedná s hnutím ANO o vstupu do nové vládní koalice. Zcela nepochybně jedním z hlavních programových požadavků soc.dem. musí být zavedení daňové progrese u největších českých společností tak, aby alespoň část peněz, které nyní získávají v dividendách jejich zahraniční mateřské firmy (v roce 2017 to bylo 270 mld. Kč a v roce 2016 to bylo 289 mld. Kč) zůstalo v republice. Ve prospěch důchodců, k zajištění rychlého růstu jejich důchodů, k zajištění rychlého rozvoje dopravní infrastruktury, sociálního a komunálního bydlení, zdravotnictví a školství apod. Umím si představit, že vhodně nastavenou daňovou progresí může přijít do státního rozpočtu navíc nějakých 50 – 70 mld. Kč a velké zahraniční korporace při tom nebudou vůbec strádat. Ale samozřejmě, že zavedení další sazby korporátní daně se bude týkat také Andreje Babiše a jeho firem, a to se mu zcela nepochybně nebude líbit. O to víc na tom musí ČSSD při koaličních jednáních trvat. Neprosadí - li ČSSD nic ze svých nejvýznamnějších programových požadavků včetně daňové progrese ô korporátních firem, nemá smysl, aby chodila do vlády.
