Alespoň tedy podle guvernéra ČNB. V důsledku toho prý vzniká nerovnováha na některých trzích, což je nejviditelnější na trhu práce. Lidé prý nejsou a už není kde brát. A zlepšení situace podle něj nelze s ohledem na nepříznivou demografii očekávat. To jsou ty hlavní myšlenky, které J. Rusnok opakuje v řadě svých vystoupení a stejně tak je opakují i představitelé Hospodářské komory, Svazu průmyslu a obchodu atd.

J. Rusnok je jistě velmi zkušený a inteligentní muž, ale chybí mu ochota podívat se na věci, tedy na vývoj české ekonomiky a její potenciál, moderním pohledem. Velkým problémem české ekonomiky je produktivita práce, ve které česká ekonomika silně zaostává za lídry evropské a světové ekonomiky ať je to Německo, Švýcarsko anebo na druhém konci světa Jižní Korea nebo z těch srovnatelně velkých států třeba Švédsko a Finsko.

V české ekonomice je skutečně jen 3,7% nezaměstnaných. Opticky to vypadá, že máme plnou zaměstnanost, ale pokud bychom dokázali v krátké době několika let zvýšit produktivitu práce například o 10%, potřebovali bychom pak méně zaměstnanců. Respektive z výrobních závodů by nadbyteční zaměstnanci mohli odcházet jinam, do jiných výrobních kapacit. Cestou k razantnímu růstu produktivity práce je technologická revoluce, robotizace a digitalizace české ekonomiky. V tomto směru česká ekonomika v poslední době mnoho nepostoupila.

A guvernér ČNB, ale také třeba premiér či ministryně financí, ministr průmyslu a představitelé již zmíněných podnikatelských svazů, by měli hovořit spíše o tom, jak té změny v českém národním hospodářství, směrem k jeho modernizaci, docílit. Možným opatřením, které si lze bez ostychu vypůjčit z daňové reformy Donalda Trumpa (ty ostatní části jeho daňové reformy již tolik neoceňuji), jsou stoprocentní odpisy investic při jejich zavedení do provozu. To je ta správná cesta k růstu produktivity práce, k uvolňování potřebných pracovních sil do nově zřizovaných výrobních kapacit a ke slušnému růstu mezd zaměstnanců.