Samozřejmě připouštíme, že lze použití těchto prostředků změnit. Případný nový účel by však měl být rozumnější, než ten původní. Nepovažujeme za rozumné tyto prostředky prostě rozdat. Téměř jistě to však bude populární. Každopádně by vláda pana Babiše neměla tento krok vydávat za svůj úspěch – vždyť je to jasný neúspěch! Použít na splnění svých volebních slibů finanční prostředky určené na jiné účely a presentovat to jako svůj úspěch, to dokáže doslova každý.
Konzervativní strana dále konstatuje, že původní záměr, tedy zejména sanace ekologických škod a financování reformy penzijního systému, byl zvolen velmi správně, ale nebyl naplněn. Výše prostředků, které se FNM podařilo za dobu jeho existence získat (cca 400 miliard Kč), byla pro úspěšné provedení funkční reformy penzijného systému relevantní – pokud ne celá, tak každopádně velmi podstatná část nákladů spojených s takovou reformou by byla těmito prostředky pokryta. Naopak asi 22 miliard Kč, které na účtech FNM leží dnes, je pro účely případné důchodové reformy prakticky irelevantní (vnitřní dluh systému se řádově pohybuje ve stovkách miliard Kč). Demografický vývoj, na kterém je současný, tedy průběžný penzijní systém ČR fatálně závislý, je však neúprosný. Lze očekávat, že dokud bude generace tzv. Husákových dětí v produktivním věku (tedy přibližně ještě 20 let), bude možné systém udržet v chodu tzv. parametrickými změnami. Pak hospodářská realita vystaví účet. Poděkovat bude možno všem politickým representacím, které se stavěly proti reformě, počínaje Václavem Klausem, přes vládu Bohuslava Sobotky, až zatím po vládu Andreje Babiše. Tato vláda v demisi je paradoxně „pardonována“, neboť ke krokům tak velkého významu nemá mandát. Na druhé straně, na rozdávání prostředků (a řadu jiných závažných rozhodnutí, zejména v personální oblasti) se však, zdá se, cítí kompetentní dostatečně.
Konečně Konzervativní strana dospívá s politováním k závěru, že na reformu penzijního systému, kterou poprvé navrhla před téměř dvaceti lety (ještě jako Strana konzervativní smlouvy), inspirovanou zejména úspěšným modelem reformy provedené v Chile, již nejsou vhodné podmínky – čas, ve kterém bylo možné reformu provést, jsme definitivně promarnili. Závazky, které za tu dobu průběžnému systému – tedy státu vůči početným generacím vznikly (a které by nebyly vznikly, kdyby tito budoucí penzisté včas deponovali část svých prostředků do penzijních fondů...), jsou již příliš vysoké a prostředky, které jsou případně ke krytí těchto závazků k disposici, téměř zanedbatelné (viz výše), zvýšení daní (míněno i sociální daň, aka pojištění), které by bylo odpovídající potřebám reformy, je v našich podmínkách prakticky nemožné. Zbývá zadlužování, které však tempem a hloubkou, které budou potřebou vyplácet penze vynucovány, brzy způsobí kolaps národního hospodářství. Snaha státu, resp. politických representací, být hlavním nositelem důchodového zabezpečení občanů, tedy selhala. Tento krach se naplno projeví přibližně za 20 až 30 let, kdy by měly začít pobírat důchody lidé narození v 70. letech minulého století – tedy poslední skutečně početná generace. Nejlepším důchodovým zabezpečením vždy byly dobře vychované děti. Zanedlouho budeme v situaci, kdy dobře vychované děti nebudou pro naprostou většinu populace „pouze“ nejlepším, ale zabezpečením prakticky jediným. Politika státu by se tomuto již téměr nevyhnutelnému vývoji měla co nejdříve a co nejvíce přizpůsobit a to maximální podporou rodin s dětmi, s důrazem na náležité ocenění rodičovské péče o děti v jejich raném věku.
Za Konzervativní stranu
Jan Kubalčík
předseda