A pokud chce seriózního, podtrhuji seriózního, koaličního partnera, který má také jistou reputaci v zahraničí, musí zvolit pro koaliční spolupráci buď sociální demokracii anebo ODS. S ODS by dokonce hnutí ANO mělo k dispozici většinu 103 poslanců ve dvousetčlenné sněmovně. Ze zkušenosti však vím, že 103 poslanců z dvou set není žádná bezpečná vládní většina, která by umožnila čtyři roky stabilní vlády. Prostě taková většina tří poslanců, se může poměrně rychle odrolit a dříve nebo později by byl problém sestavy nové vlády opět na stole.
Sociální demokracie by měla požadovat po větším koaličním partnerovi pět až šest ministerských resortů ve vládě, zákaz majorizace ve vládě ve vybraných otázkách (státní rozpočet a jeho významné položky, daně, sociální zákonodárství, personální otázky ve velkých firmách s účastí státu atd.) a dále alespoň dvě ze tří silových ministerstev.
A která to jsou silová ministerstva? Jsou to ministerstvo vnitra, ministerstvo spravedlnosti a ministerstvo financí. V první řadě by tak ČSSD měla požadovat ministerstvo financí a vedle toho ještě jedno ze dvou dalších silových ministerstev. Buď spravedlnost anebo vnitro. Pokud nedostane ČSSD takové resorty a spokojí se, řekněme, jen s resortem spravedlnosti, bude to její politická prohra. A ve vládě budou její ministři hrát ne druhé, ale třetí housle bez možnosti dostat stranu ze 7% volebních preferencí, které dnes ČSSD v průzkumech relevantnějších agentur pro výzkum veřejného mínění má.
Záleží samozřejmě také na osobách a obsazení oněch pěti až šesti ministerských pozic, kterými bude soc.dem. disponovat. Pokud to budou lidé, které bude veřejnost a A. Babiš respektovat a kteří se prosadí ve společenském diskursu, má strana reálnou šanci růst vzhůru. Pokud tomu tak nebude a bude se jednat o osoby málo známé nebo nevýrazné, ČSSD se ze dna volebních preferencí nemůže odpíchnout. J. Hamáček správně stanovil jako zásadu pro budoucí ministry ČSSD to, že to nebudou členové poslaneckého klubu ČSSD. To je veskrze správné rozhodnutí, které umožní, aby ČSSD na centrální úrovni disponovala zhruba dvěma desítkami osob a osobností, které mohou působit na veřejnost.
