Ale svět se změnil. Na konci II. světové války byly Spojené státy skutečně dominantní hospodářskou velmocí světa. Nyní je jen otázkou času, kdy toto své postavení nejsilnější hospodářské mocnosti světa ztratí. USA se snaží dohnat své ztrácející se postavení světové hospodářské velmoci č. 1 enormními výdaji na zbrojení. Výdaje na zbrojení, vynakládané Spojenými státy, jsou vyšší nežli v souhrnu veškeré vojenské výdaje všech dalších mocností a států světa. V tomto finančním roce Spojené státy vynaloží na vojenské účely cca 700 mld. dolarů. Kdyby alespoň jedna desetina z této částky šla každoročně na pomoc rozvojovému světu, např. na boj proti suchu, lidstvo by bylo mnohem šťastnější.
Vojenská vítězství armády Bašára Asada v Sýrii a pakt, který uzavřeli Rusko, Irán a Turecko k řešení situace v Sýrii před a po ukončení bojů, jaksi vynechal Spojené státy a další mocnosti Západu. Řekněme si upřímně, Spojené státy a další mocnosti Západu v boji proti mezinárodnímu terorismu Sýrii moc neprospěly. Zrůdný Islámský stát v Sýrii i v Iráku měl své ozbrojence vyzbrojeny vesměs nejmodernější americkou výzbrojí. Porazit jej nebylo vůbec snadné. B. Assad udržel či vybojoval nejpodstatnější části Sýrie, kde je koncentrováno nejméně 15 – 17 mil. obyvatel z 22 mil. obyvatel Sýrie. Dnes se blíží vojenskému vítězství nad islamisty.
A za této situace došlo ke zjevné politické provokaci v Ghumě, kdy údajně z vrtulníku vládních sil byly rozhazovány nad tímto městem chemické zbraně. A to pár desítek hodin před obsazením tohoto města vítěznou syrskou armádou. V této souvislosti si nelze nevzpomenout na provokaci nacistů v Gliwicích v noci z 31. 8. na 1. 9. roku 1939, na základě které nacisté vyvolali válečný konflikt s Polskem a vlastně zahájili II.světovou valku. Nyní, zdá se, má část amerických jestřábů, mohutně podporovaná z prezidentského twitteru, velkou chuť zasadit syrské armádě, která sedm let nesla tíhu boje proti mezinárodnímu terorismu, zničující údery. Dnes je syrská armada6 suverénně nejbojeschopnější armádou v oblasti Středního východu. Je zřejmé, že bez Asada a jeho státního aparátu a jeho armády by Sýrie upadla do stejného chaosu, v jakém se zásluhou Západu nyní nachází Lybie. Prezident Trump vyhrožuje nasazením „pěkných a chytrých“ raket, které udeří na vojenské cíle v Sýrii. Naopak Rusové se nechali prostřednictvím svého velvyslance v Libanonu slyšet, že tyto rakety zničí svým protiraketovým systémem a ještě provedou údery vůči cílům-objektům, ze kterých tyto rakety byly vystřeleny. Spojené státy teď musí velmi vážně zvažovat svou možnou mezinárodní blamáž. Hysterií svého prezidenta a jeho nejbližšího okolí, naštěstí mírněnou ministrem obrany a náčelníky štábu americké armády, se svět dostává na sám práh jaderné katastrofy. Rusové prostě nenechají zničit svého klíčového spojence na Středním východě a nenechají zničit plody své téměř dva roky trvající brilantní vojenské operace v Sýrii. Rusové během dvou let dokázali, že jejich zbraně a zbraňové systémy patří momentálně ke světové špičce. A pokud nejsou vůbec nejlepší, včetně jejich válečné strategie, jsou jedny z nejlepších. A jestliže Spojené státy nedokázaly vyvinout rakety, které prorazí ruský protiraketový štít, tak prostě rakety Spojených států shoří v atmosféře a s nimi shoří také část velmocenské pověsti Spojených států.
Je potřeba si uvědomit, že svět od roku 1961, tedy od Kubánské krize, nebyl nikdy blíže jaderné katastrofě, než je tomu nyní. Tehdy ovšem byl v čele Spojených států mimořádně talentovaný prezident, plný odvahy a pružný v jednání. A vedle prezidenta J.F. Kennedyho ovlivňoval vojenská rozhodnutí také brilantní manažer, ministr obrany R. McNamara. Obávám se, že takové muže dnes Spojené státy ve svém vedení nemají.
Vyhrožovat vojenskou operací vůči státu s legitimní vládou, bez důkazů o uskutečnění útoku chemickými zbraněmi a bez souhlasu Rady bezpečnosti, je jasným porušením mezinárodního práva. Prostě americký prezident Trump a jeho vždy ochotná následovnice v činech, stále trapnější šéfka britské vlády Mayová, by měli šlápnout na brzdu. Předpokládám, že se Trump po provedení nějaké omezené vojenské operace nebude chtít s Putinem dohadovat, kdo má větší jaderný knoflík. Takže nejspíš, pokud nedojde mezi USA a Ruskem, a to je v zájmu celého světa, ke vzájemným jaderným úderům, budou Američané nuceni opustit Sýrii rychleji, než sami původně uvažovali. Ani to ale neprospěje jejich velmocenské prestiži.Do této situace se ale dostali zcela sami.Vnucovat jiným svou představu dobra není moudré.
