Politika je velmi často o symbolech, impresích i zdáních. Proto tolik záleží Arabům a naprosté většině rozvojového světa a zejména muslimským státům na symbolech. Takovým symbolem, který posunuje misku vah v politice USA ve prospěch Izraele, se stává přesun velvyslanectví USA z Tel Avivu do Jeruzaléma. Někteří proameričtí komentátoři velebí prezidenta Trumpa za to, že jen vyjádřil svým rozhodnutím o změně místa působení ambasády v Izraeli, realitu. Ale realita taková přece není. Spojené státy jsou následovány v tomto přesunu jen několika vysloveně satelitními vládami (A možná, že přibudou ještě nějaké další). Ale mezinárodní společenství ve své zdrcující většině, včetně větší části zemí EU toto nepřijímá a nepřijme. Západoevropské velmoci velmi správně upozornily svého spojence USA, že je potřeba hledat vyvážené a spravedlivé řešení izraelsko-palestinského vztahu. To ale současná izraelská vláda, na rozdíl od realistických izraelských politiků typu Herzoga a Livniové, schopná není.
Izrael je jistě pozoruhodným státem s nesmírně pokročilým hospodářstvím, v jehož úspěších se promítá tradiční píle, kreativita, pracovitost a inovativní schopnost Židů. Ale současná izraelská vláda podporovaná v nesmyslném postupu také Donaldem Trumpem, posunuje Izrael do velmi složité mezinárodní situace. Včerejší zabití téměř šesti desítek více nebo méně pokojných demonstrantů na hranicích Izraele v Pásmu Gazy, jistě neprospělo obrazu Izraele ve světě. Nejen v rozvojovém světě, ale také v EU, která by se měla stát v budoucnu namísto Spojených států tím hlavním vyjednavačem mírového uspořádání na Středním východě.
Na severních hranicích má Izrael v tuto chvíli Libanon, jehož nejsilnější politickou formací se v nedávných parlamentních volbách stalo hnutí Hizballáh se svými křesťanskými spojenci. Bylo to hnutí Hizballáh, které v roce 2006 vstoupilo do vojenského konfliktu s Izraelem a nebylo – světe div se – skvělou izraelskou armádou na hlavu poraženo. Hnutí Hizballáh však není jen vojenská síla. Toto hnutí z íránských peněz platí v Libanonu nemocnice, sociální služby, školy a další veřejné výdaje. Izrael musí vnímat změněnou realitu na své severní hranici.
Hranice na Golanských výšinách ze syrské strany je zatím „chráněna“ islamisty. Jejich zranění bojovníci – tedy zraněni v bojích se syrskou armádou – se léčí v izraelských nemocnicích. Nic proti tomuto pragmatickému postupu Izraelců, ale řekněme si otevřeně, že pakt s islamisty je vždy a pro každého riskantní. Chce si snad Izrael pěstovat na hranicích se Sýrií jakousi nárazníkovou zónu obývanou islamisty? Je to nepochopitelné.
V Pásmu Gazy jsou nepokoje a tyto nepokoje budou zřejmě pokračovat. Zbídačení zdejšího obyvatelstva dosáhlo takové úrovně – a je to vinou nesmiřitelné politiky Hamásu i Izraele – že lze anticipovat pokračování nepokojů v této oblasti. Je jen otázka, jak do budoucna bude na tyto tenze na svých hranicích reagovat Egypt a to třeba i pod tlakem Ligy arabských států. Zdá se, že s výjimkou Saúdské Arábie, která se jak čert kříže obává vlivu Íránu v celé oblasti, Izrael mnoho spojenců (třeba i jen tichých) přímo v regionu pro svou politiku nezíská. A přibývající mrtví demonstranti nebudou právě tím nejlepším, co bude sekulární i konzervativně islamistické režimy Arabského poloostrova a Perského zálivu uspokojovat.
Prostě krok amerického prezidenta spočívající v přesunu ambasády USA do Jeruzaléma, je dobrodružným krokem, který jen přilil oleje do ohně a zvýšil napětí v už tak výbušné oblasti. Uvidíme, co tento krok přinese s přibývajícím časem. Třeba se v jeho hodnocení mýlím.
