Jedná se o politikovu kůži, kterou si nese na trh, i když je nutné uznat, že to je fakticky jeho povinnost z funkce předsedy vlády. Jenomže, kdyby tam projev nepronesl on sám a poslal tam za sebe náhradu (místopředsedu vlády), tak by mu bylo vyčítána jeho nepřítomnost.
Jako je ostatně vyčítáno prezidentu Zemanovi to, že nejvyšší představitel země nevystoupil se svým projevem u příležitosti 50. výročí „přátelské pomoci spřátelených armád“. jak byla invaze pěti armád na svrchované území cizího státu nazývána za minulého režimu.
Ponechám tyto vysoce politické aspekty stranou a budu se věnovat tématu, který je v názvu mého článku.
Předem jsem se divil, že Lucie Bílá souhlasila s tím, že na této politické akci vůbec vystoupí. Vždyť akce takovéhoto druhu jsou doménou skupiny zpěváků typu, Koller, Langerová, Hutka atd.
Lucie Bílá se tím, že podpořila v první prezidentské volbě Miloše Zemana v očích pražské demonstrující brigády (červené kartičky, červené trenky na Hradě atd.) jaksi postavila na druhou stranu barikády a na to se nezapomíná a to se neodpouští. Však také od té doby ji veřejnoprávní rozhlas podstatně méně hraje. Vzpomínáte? Do té doby se neustále linul „plyn z trouby ven“ na posluchače ČRo a potom stěží jednou za den.
Ale to také není v mém článku důležité. Podstatou věci je, že na ni dav pískal za to, že zpívala s Alexandrovci. Dokážu si jako člověk, který se celý život poměrně velmi úspěšně zabýval muzikou představit, že pro zpěváka či zpěvačku pop music musí být vystoupení s tímto celosvětově unikátním a uznávaným souborem, který vyniká nádhernou sborovou souhrou a barevně vyváženými hlasy, velkým zážitkem. A není to lákavé pro peníze, ale pro hudebně silný doprovodný impulz. Jako když zpěvák zvyklý na malou doprovodnou skupinu zpívá za doprovodu kompletního symfonického orchestru.
Nebudu však zacházet do ryze hudebních pojmů. Co mě na této věci zarazilo je to, že se politicky odsuzuje ryze hudební, nebo víceméně kulturní aspekt věci. Když je něco, cokoliv z Ruska, tak je to zavrženíhodné. Bojím se, že zavrženíhodné bude časem i hrát Čajkovského šestou symfonii, či Musorgského Kartinky, hrát na divadle Čechova, recitovat Puškina atd.
Samozřejmě, že s Čajkovským, Musorgským, Čechovem a Puškinem přeháním, ale mohl by to být začátek něčeho zcela neblahého. Začíná to Alexandrovci a mohlo by se vyvinout do obludných tvarů. V Německu se za Hitlera pálily knihy židovských autorů i klasiků (Heinrich Heine), pro židovský původ autora se nesměla hrát hudba Felixe Mendelsohna Bartholdyho atd. Naopak se po válce nesměla hrát v Izraeli hudba německých autorů i třeba Beethovena. Tak do takovýchto konců by mohla ústit epizoda z Václavského náměstí, kdy dav pískal na Lucii Bílou, že zpívala s Alexandrovci.
Otázkou i pro ty, co na Lucii Bílou pískali je: Chcete právě toto? Nepískali jste náhodou proti svobodě poslouchat, hrát, či zpívat dle svobodného výběru každého z vás? Nepískali jste náhodou pro návrat totality? Zamyslete se! I v padesátých letech pod dojmem mediálních masáží lidé hlasovali a posílali petice za odsouzení Milady Horákové na smrt. Začíná to Alexandrovci a končí nesvobodou. I když jste v davu, myslete vždy sami za sebe.
Mgr. Petr Hannig, předseda ROZUMNÝCH
